foto:Jiří holobrádek

Šest let na cestách na kole a se psem

BŘECLAV – Možná jste si ho všimli. Na své cestě kolem Evropy Mike Asterix se svým psem a kolem s vozíkem nemohl totiž minout Břeclav. Padesátiletý Michael Bensch přezdívaný Asterix z německého Düsseldorfu, vyučený automechanik, se před šesti lety vydal na cestu po Evropě. Nepatří mezi klasické cestovatele, kteří mají svou cestu detailně naplánovanou jak časově, tak i co se týká trasy. Patří spíš do kategorie světoběžníků, nomádů, pro které „i cesta může být cíl“. 

Kdy a kde vaše cesta začala?
Příští měsíc to bude šest let, co jsem vyrazil z Německa a přes Holandsko, Belgii, do Francie přes Paříž do Bordeaux. Tehdy jsem neměl ještě psa, tento je z Řecka.Odtud podél pobřeží Středozemního moře přes Nice jsem dorazil do Itálie. Itálii jsem prošel od severu na jih přes Řím do Neapole, pak trajektem na Sicílii. Potom zpět do Itálie do Ancony. To trvalo zhruba dva roky.

Dobře, ale každá cesta něco stojí. Kde berete na cestu peníze?
Já nikam nespěchám, mám čas. Když potřebuji peníze, nechám se zaměstnat. Jsem vyučený automechanik a truhlář, ale můžu dělat všechno možné. V Anconě jsem dělal prodavače v obchodu s designovým nábytkem, v Soluni v obchodu se zvířaty, taky hlídače. Člověk toho na cestě moc nepotřebuje. Stačí kolo, pes, spacák, něco k jídlu a k pití a cigára.

No ale trajekt z Itálie do Řecka nebyl levná záležitost….
To ne, ale v Anconě je křesťanská charita, institut, který vede páter Quido. Protože mluvím dobře italsky, seznámil jsem se s donem Simonem, který mne zařadil do projektu Laurea in strada. Je to projekt o lidech na cestě, podobných jako já a pomohl mi sehnat peníze na trajekt . I když mne před Balkánem všichni varovali. To bylo v prosinci 2009, když jsem připlul do Patry. Jel jsem dolu do Athén a potom do Soluně,kde jsem dostal přezdívku Asterix. Ale v Řecku to bylo těžké. Zima, bez peněz, neuměl jsem řecky, ukradli mi kolo, ale nějakou práci jsem sehnal. A nové kolo mi zasponzorovala místní cyklofirma a tam jsem taky získal svého psa.

A potom jste pokračoval do Bulharska a Rumunska?
Ano, v Rumunsku v Transylvánii bylo krásně, dokonce jsem dělal rozhovor pro brašovskou televizi na Drákulově hradu ! V Maďarsku jsem pomáhal loni při povodních, ale ne za peníze, jen za jídlo a  pití, a potom Slovensko a sem do Břeclavi.

Bulharský důkaz :-) foto. frankr
Bulharský důkaz 🙂
foto. frankr

Setkal jste se na svých cestách i se špatnými lidmi?
Několikrát mě zbili, byl jsem v nemocnici, měl jsem rozbitou hlavu, ale vždycky znovu vstanu. V Řecku například přišli dva Albánci a chtěli mi vzít moje dokumenty. Sice jsem přišel o pár zubů, ale dokumenty jsme uchránil. Myslím, že tak 95 procent lidí je v pohodě, těch zbývajících pět je špatných.

Poznal jste rozdíly mezi jednotlivými národy?
Ano, jsou velmi velké. Třeba na Balkáně nebo v Maďarsku ještě existuje sousedská pomoc. To už v západní Evropě není. Dnes tam všichni žijí zavření za svými dveřmi, jako ve vězení. Problém je, že lidé nechtějí kvůli dějinám mluvit s lidmi ze sousedních zemí. Ale aby mohla Evropská unie řešit problémy, které má (měna, nezaměstnanost a další), musíme držet všichni dohromady. Navázal jsem spoustu kontaktů a mým prostřednictvím začali spolu komunikovat lidé z různých zemí, kteří by spolu dříve nemluvili – na Facebooku si třeba sdělují, kde zrovna jsem. Lidé mi často říkají, že funguji jako magnet. Někde třeba sedím, lidé se po mně dívají, nejprve se jen usmívají, pak se přijdou zeptat, co jsem zač a začnou se zajímat co dělám a proč, kontaktují mě s dalšími a dalšími lidmi. Bez toho bych v podstatě nemohl přežít.

A co vás ještě čeká?
Před sebou mám ještě Polsko, Pobaltí, Skandinávii, Velkou Británii, Irsko a svou cestu bych rád zakončil na Islandu.

A potom?
Potom třeba dám kolo do muzea (smích). Rád bych o své cestě napsal knihu, o putování, o obyčejných lidech, které jsem potkal cestou.

Změněná velikost asterix5

Tak třeba tam bude i zmínka o Břeclavi?
Jo, určitě, první kontaktní místo v Břeclavi byla hospoda Hanačka. A taky Piksla. (směje se)

Otočené Změněná velikost DSC_3169Změněná velikost asterix4

O nás PhDr. Milan Blažek

blazek@tydenik-breclavsko.cz

Mohlo by se vám líbít

Městská policie oslavila 25 let od svého založení. Předány byly plakety i medaile za věrnost

BŘECLAV BŘECLAV (10.11.2017) – Městská policie Břeclav si ve čtvrtek připomněla 25 let od svého …

  • Hawel

    Pomůžeme?
    Dnes 20.8.2014 mě oslovil M Asterix 69 – hrdina tohoto článku:
    http://www.tydenik-breclavsko.cz/sest-let-na-cestach-na-kole-a-se-psem/
    že mu v parku v Lužánkách ukradli jeho podivné kolo!
    Na policii prý nepochodil, protože nenašel nikoho kdo by na služebně mluvil „english or german“….
    Kolo je hodně zvláštního tvaru, má spoustu úložných a úchytných vychytávek, zadní vidlice je bílá a zevnitř žlutá.
    Pokud byste někdo kolo potkali, můžete zavolat přímo majiteli na český telefon: 732 515 313.

  • Luboš Přikryl

    Jó je to dobrej člověk, taky sem měl tu čest ho poznat 🙂