Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Hostem devátého dílu série “Poznej Kádr“ se stal muž, který na drese kromě své osmaosmdesátky nese také kapitánské „C“ a je nezbytnou součástí břeclavské obrany.
Marek PAPP: „Premiéru v druholigovém A-týmu jsem si odbyl v 16-ti letech… Z brněnské Komety mě vyřadilo zranění…“
K hokeji se dostal až na základní škole a mohla za to klubová propagace, kdy se malým prvňáčkům do rukou dostaly letáčky na hokejové nábory. „Věděl jsem, že můj taťka také hrál hokej, když jsem tedy přišel domů, řekl jsem, že bych to chtěl také zkusit.“ Hokejová cesta tedy mohla začít. V té době nebylo zrovna mnoho trenérů a v tehdejším břeclavském klubu na ně nebylo příliš prostředků, bylo tedy běžné, že s trénováním pomáhali rodiče. „Jinak tomu nebylo ani v naší kategorii, kterou od první do čtvrté třídy vedl můj otec společně s panem trenérem Sítkem, který u trénování zůstal až doposud“.
I v Břeclavi se začalo blýskat na lepší hokejové časy a podařilo se uskutečnit projekt sportovních tříd. Základní škola Kubkova, kterou mladý Marek navštěvoval, byla také součástí této domluvy. „Při přechodu do páté třídy nastal první menší zlom. Náš ročník byl první, ze kterého se stala hokejová třída. Společně jsme tedy chodili nejen na tréninky, ale také do školy. Rozvrh jsme měli upravený tak, že některé dny byly tréninky i v průběhu vyučování, kdy jsme měli například dvě nebo tři hodiny školu, pak trénink na zimáku a zase zpátky do školy.“ Popisuje denní program blížící se profesionálům, který Lvíci měli.
První výraznější zlom přišel na konci sezóny v 8. třídě, kdy si Pappa vyhlídl tehdejší trenér dorostu, Michal Konečný, který si ho vytáhl mezi starší kluky, aby pomohl k postupu do 1. dorostenecké ligy. „Tehdy jsem se tak poprvé setkal s některými svými současnými spoluhráči, například s R. Zháňalem, L. Kocúrem, T. Zugarem nebo J. Michálkem.“
Další hokejová léta strávil na zimním stadionu u Dyje, kdy nastupoval za prvoligový dorost. „Zejména první dvě sezony byly z mého pohledu povedené a do teď na ně umíme s kluky zavzpomínat. Poslední rok už tak slavný nebyl, starší kluci odešli do juniorky Hodonína nebo začali nastupovat za áčko ve 2.lize. Náš ročník, který nebyl tak silný jako ročníky před ním, bohužel první ligu neudržel. Vzpomíná na sezóny v břeclavské mládeži. I přes sportovní neúspěch spojený se sestupem z ligy, čekal mladého Marka zlomový rok v jeho hokejovém životě. Bylo mu teprve 16 let, když se v sezóně 2010/2011 podíval mezi dospělé a stal se tak nejmladším hráčem celé druhé ligy. „Tehdy jsem měl, jak se říká, štěstí v neštěstí.“ Vzpomíná. Tehdejší Břeclavský A-tým, hrající druhou ligu, se dostal do finančních problémů a pro dokončení sezóny musel rozpočet doznat mnoha škrtů. Na to někteří hráči reagovali negativně a rozhodli se z týmu Lvů odejít. Hlavním trenérem byl tehdy Michal Konečný, který Pappa dobře znal už z dorostu, do kterého si ho před lety sám vytáhl. „V té době již někteří starší kluci, se kterýma jsem hrál v dorostu, v áčku působili, byli to například, Zháňal, Bolfík, Bartoši, nebo brankář Hübner. Příležitost ve 2. lize jsem dostal i já. Chvilku před svými 17. narozeninami jsem si tak odbyl premiéru za Břeclavské muže.“ Vybavuje si zážitek šestnáctiletého kluka nynější kapitán A-týmu. „V té době patřil mezi tahouny týmu například i můj současný spoluhráč a nejstarší (duchem nejmladší) borec naší kabiny „the one and only“ Marek Dora.“ Dodává se smíchem.
Před další sezonou se řešila budoucnost břeclavského A-mužstva. Nakonec se rozhodlo, že tým bude ve 2. lize pokračovat, nicméně za minimální náklady. Složení kádru si prošlo velkými změnami. Hrajícím asistentem trenéra Konečného, a zároveň kapitánem týmu, se stal zkušený útočník Miroslav Barus, který má ve své sbírce například dvanáct extraligových sezón a titul se Vsetínem. „M. Barus se ve svých 40-ti letech stal pro celý náš mladý tým mentorem.“ Mužstvo Lvů bylo suverénně nejmladším týmem celé ligy, kdy se jeho věkový průměr pohyboval okolo 22 let. Marek Papp se ve svých 17-ti letech stal pevnou součástí kádru, i nadále však držel místo nejmladšího hráče soutěže. „Část sezony jsem dokonce nastupoval s již zmíněným M. Barusem v jednom útoku, což pro mě byl obrovský zážitek a taky velká škola. Věkový rozdíl mezi námi byl takový, že jsem byl dokonce mladší než jeho syn, a tak mi někdy dělalo problém, že jsem na ledě nevěděl, jak si u něj například zavolat o přihrávku.“ Vzpomíná s úsměvem.
Stejně jako u většiny hokejistů, startem mezi dospělými si splnil dětský sen. „Do určité míry můžu říct, že se mi splnil hokejový sen. Když si totiž vzpomenu na sobotní tréninky v dorostu, po kterých bývaly domácí zápasy A-mužstva a já viděl, jak tehdejší hráči přichází na zimák a mají rozbruslení, říkal jsem si, že bych si taky jednou chtěl zahrát za břeclavské áčko před místními fanoušky a zejména před mými rodiči, kteří byli a stále jsou mými největšími fanoušky.“ Dodává spolu s poděkováním svým rodičům.
Další sezónu se o nadějného hokejistu začali zajímat i ostatní kluby, jejichž juniorské týmy hrály nejvyšší ligu. Jeden z těchto mančaftů byla například Mladá Boleslav, kam Papp odjel na třídenní zkoušku. „Vše nasvědčovalo, že bych od další sezony mohl pokračovat tam. Nicméně vedlejší skutečnosti vedli k tomu, že jsem nakonec zamířil do juniorky Komety Brno a do toho jezdil na střídavé starty do Břeclavi hrát 2.ligu.“ Uvádí okolnosti, které ho nakonec zanesly do brněnského klubu. V Kometě Brno hrál 2 roky. „Poznal jsem, jak funguje přední český hokejový klub, ale také si prošel svým nejvážnějším hokejovým zraněním.“ Bohužel i tato stránka mine jen málo kterého hokejistu. Ve druhém roce během jednoho domácího utkání nešťastnou náhodou narazil nohou do mantinelu. Nakonec se z toho ukázala nepříjemná zlomenina holenní a lýtkové kosti. „Tři čtvrtě roku jsem se z tohoto zranění dostával, a nakonec jsem zamířil zpátky do Břeclavi. Nicméně po vynechání téměř celé předchozí sezony, zotavování se ze zranění a rehabilitaci jsem doufal, že ve známém prostředí dostanu prostor se vrátit zpátky do formy. Bohužel tomu tak nebylo…“ Marek Papp měl našlápnuto na nejvyšší hokejové příčky, bohužel se ocitl v situaci, která pro mladého sportovce nebyla vůbec jednoduchá.
Na konci této neradostné sezóny přišla myšlenka založit nový seniorský tým, hrající krajskou ligu, který bude složený z odchovanců. „Když se ozval Michal Gabriška s návrhem založit v Břeclavi mužstvo z břeclavských hráčů, hrající kraj, neváhal jsem a řekl jsem, že se mnou může počítat. V té době jsem navíc již studoval VŠ v Brně a kombinovat školu s 2.ligou, ve které jsem sezonu předtím necítil důvěru od trenéra, se mi nechtělo. Možná to byl tehdy jen můj pohled na celou situaci, ale já to tehdy tak cítil. Ve finále všechno dopadlo asi tak, jak mělo a teď jsem rád za tým a partu, kterou se nám v Břeclavi povedlo vytvořit. Doufám, a moc bych si přál, aby se nám povedl nějaký úspěch, na který jednou s klukama budeme společně vzpomínat.“
