Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Díl s číslem 23 patří břeclavskému odchovanci a nynějšímu útočníkovi A-týmu s číslem #21, Marku Nešporovi.
Marek NEŠPOR: „Dva zápasy ve vyprodaném Rondu byly třešničkou na dortu… Nyní jsme unikátně poskládaný tým… – Poznej Kádr #23
První věta, kterou pronesl, by mohla charakterizovat celou jeho hokejovou cestu. „S hokejem jsem začínal v Břeclavi a toto spojení se ke dnešnímu dni nezměnilo.“ S hokejem Marek Nešpor začal tedy v Břeclavi. Bylo mu šest let, když nastoupil do přípravky. „Začal jsem v šesti letech, kdy paní učitelka přinesla do třídy náborový leták k náboru malých hokejistů a napadlo mě, proč to nezkusit, rodiče byli od začátku pro, takže jsem pár tréninků zkusil.“ Jak už to ale mnohdy bývá, začátky nebyly nejjednodušší. „Začátky byly těžší, hokej mi vůbec nešel a neměl jsem z něj potěšení, byly jsme nejhorším týmem v našem ročníku v rámci jihomoravského kraje, což můj pocit ještě umocňovalo.“ I přes počáteční nezdar však u hokeje vydržel a také z dětských let má spoustu pěkných vzpomínek „Do 4. třídy jsme měli trenéra Pappa, na toho rád vzpomínám.“ Důležitá je motivace, kterou u mladých sportovců může být třeba jen zábava. Pokud se hokejem baví, automaticky mu dají 100%. Změna nastala také u Marka. „V dalších letech, zhruba od 4. třídy, se ale něco změnilo, absolvoval jsem všechny tréninky, chodil na ně rád a byl spokojen v kolektivu.“ V páté třídě na základní škole Kupkove, se stal součástí prvního ročníku projektu hokejových tříd, který pomáhal hokejistům kombinovat hokej se školou a těšil se velké oblibě. „Veškerý program nám byl uzpůsoben, trénovali jsme i ráno před vyučováním, často i po něm, hokej byl znovu zábava a dali jsme dohromady parádní kolektiv, a to přinášelo i výsledky.“ Časy nejhoršího týmu byly dávno pryč a mančaft začal hokejově růst. „Ti nejlepší z nás si zahráli o postup do extraligy s dorostem i juniorkou a absolvovali velkou porci zápasů i za druholigové muže.“ Také Nešpor se po letech v dorostu a juniorce podíval mezi dospělé, když se zapojil do tréninků a následně také zápasů A-týmu, který v té době figuroval ve druhé lize. „Byl to zážitek, hrát proti o 5-6 let starším spoluhráčům, kteří měli často i 30 kilo víc, a to nepřeháním. Za tuto zkušenost jsem ale rád.“ Dodává s úsměvem, stejně jako jeho ostatní vrstevníci i on byl tenkrát vděčný, když se v sedmnácti letech mohl podívat mezi seniory. O rok později si ve druhé lize připsal také nějaké zápasy.
Po maturitě následovala vysoká škola. Liga univerzit tenkrát v česku ještě neexistovala, univerzitní tým tak sehrál jen pár zápasů v rámci turnaje univerzit a „Bitvě o Brno“, tedy zápasem s Masarykovou univerzitou. Mančaft se tak prakticky individuálně skládal zvlášť pro každé utkání. „Také jsem rád za to, že jsem mohl být součástí hokejového týmu VUT a všech 5 let jsem mohl školu reprezentovat. Jako třešničkou byly 2 zápasy ve vyprodaném Rondu.“ Vzpomíná a hned pokorně pokračuje co jeho zážitek ještě umocňovalo. „Myslím, že jsem odehrál v každém zápase jen pár minut, ale zážitek určitě přetrvá i s tím vědomím, že za náš i soupeřící tým nastoupili dva kluci, kteří později v té sezóně vyhráli extraligový titul s Litvínovem.“ Není tedy pravda, jak se s oblibou vykládá, že všichni hokejisté jsou nevzdělaní, nebo že by se tento sport nedal kombinovat se studiem…
Při působení na brněnské vysoké škole i nadále hájil dres břeclavských Lvů a v tom pokračuje také po studiu. „Nyní se snažíme to nejlepší předvádět v krajském přeboru. Myslím, že jsme unikátně poskládaný tým pouze z břeclavských, nebo lokálních hráčů, v podstatě neznám žádný jiný tým v této lize, mimo možná Hodonín, kde by tomu tak bylo. Máme skvělou partu kluků, kteří se opravdu snaží skloubit hokej s prací, i když to není jednoduché, tak opravdu tíhneme ke stejnému cíli, tím je teda za prvé vyhrát titul a to se pojí i s tím, že náš, myslím už padesátiletý veterán, Marek Dora, bude moct přitlouct na zeď hřebík a pověsit brusle.“ Přibližuje Marek Nešpor aktuální hokejové dění v týmu od Dyje. A jaké má vyhlídky do budoucna? „Svoji budoucnost vidím samo sebou v Břeclavi. Vzhledem k práci a rodině to už jinak ani nepůjde, prostě se bavit hokejem a vidět se s klukama…“
