Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
První díl ze série „Poznej kádr“, ve kterém v každém díle představíme jednoho z hráčů břeclavského A-týmu. Dnes se podíváme na hokejový příběh břeclavského odchovance, mladého brankáře, Filipa Krále.
Filip KRÁL: „Chytání mě zpočátku nebavilo… Největším zážitkem pro mě bylo mistrovství světa v Číně…“
Filip Král s hokejem začal brzo, už ve čtyřech letech byl členem břeclavské přípravky, tou dobou ho ještě nenapadlo, že za pár let bude oblékat brankářskou výstroj. Došlo k tomu totiž skoro náhodou. „Brankářem jsem se stal i díky dřívější neschopnosti se vyslékat z výstroje. Pamatuju si, že jsem chodil z kabiny vždy mezi posledníma. Po jednom tréninku přišel náš trenér do šatny a tím, že jsem byl poslední, tak mi nabídl chytání.“ Vzpomíná Král, bylo to v kategorii 3.a 4. třídy, kdy tou dobou v týmu chyběl brankář a nikomu se mezi 3 tyče zrovna nechtělo. A kdo byl trenér, který tímto tolik ovlivnil hokejovou kariéru, tenkrát ještě malého Filipa? „Tím trenérem byl pan Smyčka a tímhle bych mu chtěl i přes poměrnou náhodu poděkovat.“, dodává s úsměvem dnes už dospělý hokejista.
Počátky jeho chytání však nebyly příliš radostné, jak už to u změn bývá, chvíli trvá, než si na ně člověk zvykne. „Zpočátku mě to nebavilo, rodičové taky nebyli pro to, abych chytal, protože v té době se brankařské výstroje skoro vůbec nefasovaly a byla to poměrně drahá záležitost.“ Toto období však nemělo přílišného trvání, zanedlouho si v bráně zvykl a získal trochu brankářských zkušeností. Ne nadarmo se říká, že golman musí být nejlepší bruslař z týmu a být do 3. třídy hráčem mělo později v bráně své výhody, jakmile se dostavily první úspěchy, bylo rozhodnuto. „Poté, co jsem vyhrál několik sošek na turnajích, tak jsem už z brány nechtěl jít pryč“ Vzpomíná na své dětská léta.
Břeclavský dres oblékal od školky až do mužů, i přesto se podíval i do jiných týmu, a to v rámci střídavých startů. Bylo to v kategoriích dorostu a juniorky. V zápasech se postavil do brány Znojma i Techniky Brno. „Pro mě naprosto skvělá zkušenost v tom věku, a hlavně ten velký počet zápasů mi hodně dal.“
Poslední tým, který poznal, byl blízký Hodonín, a to díky spolupráci klubů. V jeho ročníku se v okolí nenašlo dostatek hokejistů, aby oba kluby vytvořily juniorské týmy. Došlo tedy ke spojení, kdy se poskládala jedna parta, která jednu sezónu oblékala dres Lvů Břeclav a další rok Drtičů Hodonín. Tato spolupráce dovolila hráčům nadále hrát, aniž by museli samostatně dojíždět do jiných vzdálených týmů.
Už ve starším dorostu se dostal mezi dospělé, kdy si ho na tréninky vytahoval tehdejší trenér druholigového týmu, Konečný.
Mistrovství světa v in-line hokeji . Čína
Ještě, než se ale naplno ustálil mezi muži, stihl udělat úspěchy v in-line hokeji, ve kterém se v dresu národního týmu dostal na mistrovství Evropy do Itálie, a následně dokonce na mistrovství světa do Číny. Jak se vlastně k in-line hokeji dostal?
„Za to že u nás in-line hokej vůbec mezi sezónama je, vděčím našemu trenérovi Hrbatému, který ho sem přinesl z jeho zkušeností na Kanárských ostrovech, a taky díky následným střídavým startům v extralize v Přerově.“ Právě tam se nejvíce zviditelnil v hledáčku reprezentačních trenérů.
K hokeji na kolečkových bruslích také přiřazuje svůj největší hokejový zážitek, kdy se jako člen české reprezentace zúčastnil mistrovství světa v daleké Číně. „Zázemí, péče o nás, fanoušci, rozhovory a další… V ten moment jsem se alespoň na chvilku cítil jako profesionál. Tím největším důvodem je ale reprezentování České republiky, což byl můj sen už od mala. Vždy jsem si to přál hlavně v hokeji, ale rozhodně nelituji ani úspěchů v in-linu.“ V českém hokejovém prostředí se nepřikládá hokeji na kolečkách tolik prostoru, jako v jiných zemích, i přes to, že se hraje pouze v pauzách mezi sezónami, patříme ke světové špičce. „Bylo to docela překvapující, zažít něco tak velkého se sportem, který si jdete jen tak zahrát s klukama, když skončí sezóna na ledě.“ Dodává s úsměvem.
V hokeji se mezi seniory dostával už v juniorském věku a v sezóně 2018/19, když měl v nejstarší mládežnické kategorii ještě poslední rok, se stal brankářem číslo jedna břeclavského A-týmu. „Hrát v A-týmu bylo něco, na co jsem se celou kariéru těšil. Pamatuju si, jak jsem vždy chodil jako malý fandit do Břeclavi a chtěl od hráčů podpisy. Teď jsem v té opačné pozici, kdy se na nás chodí dívat děti, a to je to, co mě neskutečně naplňuje.“
Právě dětem, a především mladým brankářům, se v této sezóně začal věnovat více, když se stal trenérem. „Největším impulzem byla pro mě asi doba, kdy jsem od starších žáků neměl trenéra brankářů, a když už, tak to bylo jen na půl sezóny, protože tady na to nebyl prostor a musel jsem sledovat brankáře z NHL a učit se podle videí. Věděl jsem, že nechci, aby to tak měli i kluci, kteří začínají s chytáním.“
Ruku v ruce s hokejovými úspěchy jdou samozřejmě i ty studijní, po vystudování břeclavského gymnázia pokračuje Filip Král na vysoké škole, v rámci které se před přerušením sezóny dostál do týmu HC Mumi, který hraje Univerzitní ligu, ke kterému se v dřívějším rozhovoru pro web HC vyjádřil velmi pozitivně. “Co se týče zázemí, podmínky a i tréninky, tak vše je na vysoké úrovni. O hráče je kompletně postaráno. V týmech jsou hráči, kteří mají i extraligové zkušenosti.“
Právě směrem studiem trenérství na vysoké škole by Filip rád pokračoval i v budoucnu. „Chci předat začínajícím klukům, co nejvíc to půjde. Hlavně bych se vždy rád motal okolo sportu. Ať už aktivně nebo jako trenér.“
