Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Břeclav – V pondělí jsme se dozvěděli smutnou zprávu, 22. 6. zemřel zakládající člen CM Břeclavan a vynikající klarinetista Vlastik Kopuletý, který se narodil v Poštorné 25. listopadu 1930.
Hudební talent rozpoznal jeho dědeček a hned ho v pěti letech začal učit na klarinet. Po válečných strastech absolvoval v Břeclavi Obchodní akademii. A stále více hraje na klarinet a oblíbený saxofon. Hraje v několika kapelách a rovněž tak na vojně. Po vojně se zase vrací do Poštorné. Opět hraje taneční muziku a je pozván do nově vzniklé cimbálové muziky v Poštorné. Zde se jeho muzikantské srdce nadobro rozpůlí. Půlka bije pro taneční muziku a ta druhá pro folklor.
Hraje s legendární Jitřenkou pod kapelníkem Dudou, nebo v další břeclavské kapele Styl, kterou vedl Ruda Kůrka. S Jirkou Holáskem účinkují v muzice Fanoše Mikuleckého, která doprovází zpěvohru Cesta zarúbaná. To už Jožka Kobzík v roce 1954 zakládá cimbálovou Břeclavan. Chybí mu nejem muzikanti, ale také zpěváci. Na radu svého otce se obrací na Františa Hlavenku. Ten přivádí z Poštorné mladičkou Olgu Piharovou a muzikanty Holáska a Kopuletého. V Břeclavanu je dlouholetým jednatelem, objevuje Sušilovu a Bartošovu sbírku písní, píše noty, hledá a sbírá staré a zapomenuté písničky a tance. S primášem Kobzíkem vtiskávají dramaturgickou podobu tomuto národopisnému souboru. Za čtyřicet let poznal spousty osobností a muzikantů. Bratry Holé, Staňu Reichmanna, Laďu Hnátka, Slávka Volavého. Pro rady jezdil i na Horňácko za Joženú Kubíkem. Nejvíce si Vlastik vážil přátelství se Samkem Dudíkem z Myjavy.
A naopak, za Vlastikem chodili pro radu primáši, sbormistři, etnografové a muzikologové. Vlastik byl veliký znalec a čerpal z bohatého archivu literatury, notového materiálu, nahrávek všeho druhu. Sám pronikal do tajů hudební vědy muzikologie. To vše přes čísla, numerologie byla jeho vášní. Uměl snad vše převést do řeči čísel.
I já jsem měl tu čest chodit za ním pro rady. Naše sezení se obyčejně protáhla a často jsme se ani nedostali k danému problému. Byl také členem našeho slováckého krúžku a velice oceňoval naši činnost. Chodil na každý náš pořad a vždy měl pro mě radu či upřesnění. Nevím jak své vyznání uzavřít když vím, že všechna slova jsou marnost. Vím také, že po něm nezůstanou jenom vzpomínky.
Poslední rozloučení bude ve středu 2.července v Poštorné, v kostele v 16 hodin…..
František Schulz
