Kapela Větry z jihu má rodinného ducha

BŘECLAV – Miloš Kučera je nepřehlédnutelná muzikantská osobnost místního rocku od 80. let minulého století, nejen díky své postavě a kudrnatým vlasům. Hrál v mnoha kapelách a projektech, které bavily nejen břeclavské publikum. Je to člověk, který se muzice věnuje pořád a pro mě osobně je to příklad pravého muzikantského srdce. Nepamatuji si ho jinak než s úsměvem a dobrou náladou. A ta vás určitě neopustí ani při koncertu kapely Větry z jihu. 

Ozv b rocku-001-001

Známe se spoustu let a spoustu let tě potkávám v nejrůznějších hudebních formacích, dá se to vůbec zmapovat? 

Zkusím stručně. Na začátku byli samozřejmě rodiče, kteří mě přihlásili do břeclavské „lidušky“. Tam jsem prožil sedm let u skvělé paní učitelky Zdenky Tomkové. Po střední škole mě přizval jako začínajícího basistu Jirka Němeček do pro mě zásadní kapely Chromatic, i proto, že jsem tam potkal svoji ženu. Souběžně jsem v té době hrál ještě na housle v cimbálovce Travnica, kterou založil můj táta. Vojna to všechno přerušila a po návratu do civilu se nám už Chromatic obnovit nepovedlo. Postupně jsem pak hrál s Premiérem Jary Janoty, s Jirkou Němečkem jsem se ještě potkal v kapele Hollywood, následoval Jet band, kapela Graf a teď už docela dlouho hraju s kamarády ve Větrech z jihu, je to, jak já říkám, moje rodná kapela!  Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl.  Jo, zapomněl! Pár let zpátky jsem nějaký čas pomáhal klukům v Sanitce, když neměli bubeníka.

 Tvůj syn je taky skvělý muzikant, to mají Kučerové nějaký hudební gen?

Kterého našeho syna máš teď na mysli? Máme Martina a Petra a muzikanti jsou oba. Asi Martina, že jo? Geny u nás určitě sehrály významnou roli. Moje žena Dagmar je skvělá zpěvačka, hraje na kytaru, umí trošku i na piano. Rodiče a jiní předkové z obou našich rodin byli muzikanti a zpěváci, takže jo, kluci mají být po kom! Oba absolvovali  1. cyklus na piáno u výborné učitelky Jarušky Pařízkové. Takže máme doma dva pianisty, oba slušně zpívají. Martin je už delší čas členem Větrů z jihu a postupně se přidává do dalších projektů, Petr si zatím svoji cestu hledá.

 Vraťme se k Větrům, jak to celé vzniklo?

Větry z jihu vznikly původně jako „rádiová“ kapela moderátorů a lidí z Rádia Jih a jejich přátel. I název má s rádiem mnoho společného, ale to by bylo na delší povídání… Hráli jsme na rádiových akcích, sem tam i v „civilním“ prostředí. Časem ale bohužel jednotliví členové odešli z rádia i z kapely a na Silvestra 2000 jsme zůstali jen tři – kytarista Jirka Potměšil, moje žena a já. Postupně se ale přidali další kamarádi, zatím poslední změna byla na postu za bicími, v roce 2007 přišel Radek Klein.

 Jste spolu spoustu let, co vás drží dohromady?

No tak spoustu… třeba Stouni jsou tady přece jen kapku dýl! Rádio začalo v devadesátém pátém, kapela o rok později… no do dvacítky chybí ještě dva roky. Ptáš se na recept, domnívám se, že je to tím, že se tady sešly výjimečné osobnosti, nejen muzikantsky, ale i lidsky. Nikdo netlačí dopředu svoje ego, je mezi námi patrná přiměřená dávka vzájemné pokory a tolerance. Ta kapela má doslova rodinného ducha! A v neposlední řadě nás živé hraní pořád hodně baví a je důvod se na každé vystoupení těšit. Teď jen doufám, že jsem to nezakřikl.

 Jaký je repertoár a co vlastní tvorba?

Původní rádiové Větry hrály takříkajíc normalizační české a slovenské hity v nečekaných, místy až šokujících úpravách. Byla to především práce Pavla Kašpara, tyhle věci on umí znamenitě. Jsme přeci jen bigbítová generace, a tak celkem logicky hrajeme to, co je nám nejbližší. Podtitul názvu kapely zní „Bigbít ryvajvl“,  takže hrajeme všelijaké ty „Párply“, „Džudasy“, „Ejsí-Dýsí“, „Stouny“, „Flojdy“, Mišíky a tak. Máme i svých pár písničkových prototypů, ale přece jen nejsme tak zdatní skladatelé či textaři, tak zatím dřímají v šuplíku. Vlastní nápady jako jednotliví muzikanti ale v poměrně velké míře uplatňujeme ve společném projektu s Jirkou Zonygou.

Myslel jsem, že vás ta spolupráce s ním dostane do první ligy…

Jirka Zonyga, tady na jihu mezi muzikanty bezesporu jedna z nejpopulárnějších osobností, nás přizval ke spolupráci zhruba před třemi roky, nejdřív jako jednotlivé muzikanty na jednu akci. Ta se docela povedla, tak jsme se dohodli na větší spolupráci už jako kapela. K tomu pak ještě přivedl výbornou houslistku Kláru Vojáčkovou. Začali jsme společně cvičit folk-rockový repertoár, složený z historických balad, lidových písniček a především Jirkových vlastních nápadů. Natočili jsme společně CD Toulky časem a můžu říct, že ta muzika má u lidí většinou velmi příznivý ohlas. A s tou vyšší ligou? Hráli jsme s Jirkou na významných festivalech se známými kapelami, takže asi ano.

Jaké je současné složení kapel?

Kytaristé Jirka Potměšil a Ludvík Vala, bicí Radek Klein, piano a jiné klapky Martin Kučera, zpěv Dagmar Kučerová a zpěv a basa moje maličkost. Zvuk nám skvěle obstarávají Luděk Harnušek a Milan Němeček.

 Jak to vidíš s živým hraním a snahami prosadit se dnes, je vůbec šance?

Záleží na tom, co myslíš tím „prosadit se“. V dnešní době téměř neomezených možností si můžeš udělat CD sám v obýváku, založit FB stránku a pustit svůj výtvor do světa a najít si tak fanoušky třeba až na druhém konci planety. A mladé kapely tímto směrem určitě jdou. Navíc mají neporovnatelně lepší možnosti, než jsme měli my, od nástrojů po nepřeberné množství videoškol na You tube. A podle toho i hrají, spousta mladých muzikantů je velmi šikovných! Na druhé straně je tím pádem obrovská nabídka muziky po celém světě a tak „ukousnout si z koláče popularity“ je čím dál tím těžší. Takže nějaký nový Karel Gott už asi nehrozí! Ale živá muzika je podle mě věčná, bláznů potrefených notama bude pořád hodně.

 Sleduješ hudební dění?

Tak nějak zpovzdálí sledujeme i s kolegy z kapely mladé muzikanty, třeba Nevers z Hustopečí nebo Irnis z Valtic, máme mezi nimi svoje kamarády a fandíme jim. S Nevers jsme si pár akcí zahráli společně. Syn Martin hraje se mnou v obou Větrných projektech, mimo to ještě hostuje u Sanitky, hraje se Solid Connexion a teď nedávno se přidal i do nově vzniklého podivínského bigbandu In Vino Musica. Možná jsou to i náměty pro tebe a pro příští Ozvěny.

 Na co se můžeme těšit při vaší premiéře na letošních Ozvěnách břeclavského rocku?

Jak jistě sám víš, tak v rámci našeho setu proběhne příjemná záležitost, a tou je připomenutí skutečné břeclavské legendy – kapely Senators, čemuž chceme trošku podřídit i výběr písniček. Ale z našeho repertoáru zatím nebudu raději ještě nic prozrazovat, spíš velmi rád pozvu všechny na kus poctivé Větrné muziky.

 Co by sis na stará muzikantská kolena ještě přál?

Použiju otřepanou, nicméně čím dál pravdivější frázi – zdraví! Mám kolem sebe skvělé kamarády, v kapele můžu hrát se svými nejbližšími, k Abrahámovinám jsem si pořídil nádhernou pětistrunnou basu, vysněného amerického Fendera… takže ať to tak vydrží co nejdéle!  A díky spolupráci s Jirkou Zonygou se mi teď v srpnu splnil jeden opravdový sen – hráli jsme zahajovací dvojkoncert Frymburkfestu na Lipně a našimi partnery byli na jevišti Buty – moji obrovští oblíbenci. Ještě jedno neskromné přání – aby pořád bylo dost těch, které bude Větrná muzika oslovovat a bavit. Závěrem bych rád za celou kapelu všem našim fandům poděkoval za jejich přízeň a všem čtenářům popřál příznivý Vítr.

 

– Tomáš Salám Tesař –

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Vánoční muzika

VALTICE / Klášterní kostel Valtice 3. 12. 2022 začátek od 18:00 Účinkuje MUSICA ANIMAE a …