Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
BŘECLAVSKO / Wun / Oslavy spojené s uvedením Svatomartinského na trh nejsou žádnou novinkou posledních let. Naopak. Tradice Svatomartinského vína sahá až na dvůr císaře Josefa II., kdy bylo zvykem připíjet si na den svatého Martina poprvé novým vínem.
V tento den totiž vinařům, kteří hospodařili u větších sedláků, končila služba. Její pokračování se na další rok dojednávalo při skleničce prvního vína z podzimní sklizně a nad hutnými pokrmy z pečené husy a koláči.
Svatomartinské oslavy jako čas dobrého jídla a pití přetrvaly až do současnosti.
Historie Svatého Martina z Tours
Z dávných dob starověké Římské říše, zasahující částečně i oblast našeho státního území zadunajskými zájmy Římanů, vynořuje se jméno sv. Martina, jednoho z nejznámějších a nejuctívanějších světců Evropy, jehož krátký životopis je napsán nejen pro milovníky Svatomartinského vína.
Kdo to byl sv. Martin z Tours? (Latinsky Martinus – je nutné rozlišovat světce stejného jména podle přídomku: Martin I., Martin z Bragy, Martin de Porres, Martin z Toursu, náš P. Martin Středa – duchovní vůdce obléhaného Brně Švédy v r. 1645, není světec). Narodil se kolem roku 316 v panonské Sabarii (dnešním Szombathely) – v Maďarsku. Jeho otec, důstojník armády římské říše původem z italské Pavie – nasměroval svého syna v 15 letech k vojenské kariéře, v 18 letech složil přísahu věrnosti římskému impériu. Sv. Martin proslul zejména legendárním skutkem lásky k bližnímu: jednoho mrazivého zimního večera jel Martin do vojenského tábora v Amiensu – v Galii (tehde jší název dnešní Francie). U městské brány ho oslovil nuzně oděný žebrák, který prosil o almužnu. Nemaje u sebe nic, čím by ho obdaroval, rozdělil mečem svůj důstojnický plášť a polovinu dal chudákovi třesoucímu se zimou. Legenda dále vypráví, že
v noci uviděl Martin ve snu Ježíše Krista, který byl oděn polovinou jeho pláště. Tato scéna připomíná jedno ze stěžejních Kristových přikázání citovaných v Bibli – Matoušově evangeliu: „Cokoliv jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (MT 25,40). Tento hluboce dojemný příběh patřil po staletí k nejoblíbenějším světeckým motivům umělců. Po odchodu z armády se Martin dal pokřtít a rozhodl se žít v ústraní po vzoru egyptských poustevníků. S pomoci biskupa Hilaria založil kolem r. 361 v Ligugé klášter,
(8 km jižně od Poitiers, stal se knězem, shromáždil kolem sebe své žáky a spolu s nimi slovem a příkladem hlásal křesťanství okolním vesničanům. Když se po smrti biskupa Hilaria (kolem r. 371) stal jeho nástupcem v Tours, pokračoval neúnavně v pastorační činnosti ve své diecézi, kde zakládal farnosti a kláštery. Poblíž svého biskupského města Tours založil klášter v Marmoutier, později důležité kulturní středisko. Při jedné pastorační cestě sv. Martin zemřel 8. listopadu 397 v Candes ve věku 81 let. Toto město se nyní Candes – Saint+Martin (v blízkosti Tours). Pohřben byl o 3 dny později a tak se stal 11. listopad dnem slavení Martinova svátku.
