Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
HUSTOPEČE – Miroslav Strouhal, dlouholetý fotbalový sudí a funkcionář, se letos stal jedním z držitelů Ceny Václava Jíry.
Jaké to bylo, stát na jednom podiu s legendárními hráči jako jsou V. Táborský nebo P. Bičovský?
Už jenom být v sále s tolika legendami fotbalu bylo příjemné. Kromě těch dvou jmenovaných tam byl například i pan Rudolf Baťa, což je legenda mezi rozhodčími. A nejen legendy – ocenění si odnesla přibližně pedesátka funkcionářů ze všech krajů republiky. Když je představovali, ptal jsem se sám sebe, co tady vlastně dělám já. Krásný sál v Břevnovském klášteře, příjemní lidé kolem … co vám chybí. Užíval jsem si to..
Co pro vás tato cena znamená?
Já tu cenu beru jako ocenění nejenom mojí práce. V našem regionu je spousta vynikajících, obětavých funkcionářů, kteří si ocenění zaslouží. Asi je to to nejvyšší ocenění, které můžu dostat. Ale je mi jasné, že bez spousty těch další kolem sebe by to nešlo. Jsem jim vděčný za každou příjemnou chvíli, kterou jsem mohl u fotbalu prožít. A doufám že ještě nějaké budou.
Proč jste se vlastně stal rozhodčím a jak jste se dostal k práci v komisi rozhodčích?
Funkci rozhodčího jsem podělil po tatínkovi. Začínal jsem pískat ale ve věku, kdy už jiní mají za sebou dlouhou kariéru. Bylo mi třicet, a to už je pro začátek kariéry rozhodčího pozdě. Ještě dneska si vzpomínám na okamžiky, kdy jsem šel na zkoušky před komisi rozhodčích a ještě jsem ani neodpověděl na položené otázky, už jsem držel delegační lístek na první utkání. Mělo to být utkání dorostu Ladná – Sedlec a po nich stejná družstva dospělých. Dorostenci hostů nepřijeli a tak se šlo hned na muže. Dopadlo to dobře, a tak jsem si mohl zapískat spoustu dalších krásných utkání v našem okrese. Vzpomínám si taky na to poslední. Přiznám se, že jsem ho náležitě „zmastil“, dostal jsem vynadáno snad od všech, kteří na hřišti byli. Právem!
V rámci sebereflexe jsem si řekl, že už to stačilo. A tak jsem díky F. Stejskalovi – dnešnímu předsedovi OFS Břeclav – přešel do komise rozhodčích, potom jsem začal jezdit jako delegát v kraji a časem také po celé Moravě.
Rozhodčí nebývají od fanoušků často chváleni – jací jsou podle vás ti na Břeclavsku?
Myslím, že je to pořád stejné. Rozhodčí může za vše! V našem okrese běhá po hřištích hodně obětavých rozhodčích, kteří svému koníčku obětují volný čas, musí být psychicky odolní, nebát se….. Bohužel ubývá mladých rozhodčích. I když i mezi těmi současnými je několik těch, kteří by to mohli někam dotáhnout. Věřím, že funkcionáři oddílu, kteří kolikrát na rozhodčí nadávají, si uvědomí, že bez nich by to opravdu nešlo a budou se snažit nekomplikovat jim život. Rozhodčích nikdy nebylo mnoho. O tuto činnost není
velký zájem. Je časově velmi náročná a i když se před časem zvýšily odměny, často se si společně s nimi říkám, zda jim to stojí za to. V krajských soutěžích se potkávám se spoustou výborných rozhodčích s vysokoškolskými tituly, kteří občas musí snášet výlevy těch, kteří jim nesahají ani po kolena. Jsem ale pořád optimista a věřím, že těch, kteří dělají potíže bude čím dál tím méně. Když se jich fotbal zbaví bude jenom dobře. Získá na prestiži, bude přitažlivý pro rodiče a jejich děti a na hřiště se vrátí diváci. Pamatuji dobu, kdy jich na přitažlivá utkání chodily stovky. Běžte se dneska podívat na některá utkání vyšších soutěží. Mnohdy vám na spočítání diváků stačí prsty na rukách.
