BŘECLAV – Letos poprvé se na koncertu Ozvěny břeclavského rocku představí skupina Figarova.
Po Sametové revoluci spousta muzikantů kupovala drahé kytary, zvukové aparatury a dál snila o hvězdné kariéře. Mnozí z nich zjistili, že jim doma pšenka nekvete a vyrazili na tzv. holírny do zahraničí, kde hráli po v hotelích, lodích a barech. Spousta z nich dál snila o tom, že se budou živit tím, co je baví. A právě v téhle době vznikla parta, která se rozhodla postavit svoji hudební produkci na undergroundových principech. Petr Kostka jako kytarista prošel několika etapami skupiny Figarova.
Jak vznikla tahle parta?
V roce devadesát na svatbě Petra „Fidži“ Figury vznikla formace Figurova svatba a z toho později vznikla I. Figarova. Stejně jako II. Figarova měla krátké trvání. III. až VII. Figarova bylo klasické demokratické sdružení, kde si každý mohl hrát, co chtěl. První koncert byl až se členy III. Figarovy, časem se okruh muzikantů vykrystalizoval kolem zpěváka Tomáše Kocába a tato formace se několikrát proměnila. Vystřídali se zde hráči z Břeclavi a Mikulova a z neotřelé undergroundové skupiny se vyvinuly i další hudební spolky – Zbytí, Lapač snů, Trychtýře a Bagdád. Celá tvorba byla vždy napříč všemi hudebními žánry, ale je charakteristická svéráznou poetikou dvorního textaře a básníka Vlastimila Filky. Zpěv ve všech formacích zastal Tomáš Kocáb, Lumír Reichmann obstaral bicí a basu, já s Adamem Kapičákem kytary, Libor Poeta bicí a Petr Budík na altsaxofon. A taky Roman Vlachovský, baskytarista, ten byl jeden ze zakladatelů.
A kdo bude hrát teď Ozvěnách břeclavského rocku?
Zpěv samozřejmě Tomáš Kocáb, Adam Kapičák basa, bicí Libor Poeta, střídat bude Milan Machajn, Petr Budík saxofon a já kytara a housle.
Úmrtí Vlastimila Filky vlastně vedlo k prvnímu ročníku Ozvěn a každý, kdo se ho účastní, tak si na něj vždy vzpomene. Máš nějakou historku s „Filousem“?
Já jsem s ním dělal na poště, těch historek byla spousta. On na noční řekl, ať mu dáme pět slov, že na každé udělá báseň a během šichty to udělal. Vždycky to mělo koule.
Figarova byla echt underground, ale je to vlastně porevoluční underground, jak bys charakterizoval váš hudební styl?
Říkali o nás, že jsme happyunderground moravského Podluží nebo vesmírný underground zbavený všech dogmatických pout. Chtěli jsme hrát něco, co nehraje nikdo, chtěli jsme mít každou píseň úplně jinou. Byly tam prvky reggae, jazzu, rocku, folku, folkloru. Souviselo to s muzikanty a jejich nápady, kteří v různých formacích působili.
Underground byl vlastně vždy spojen s formou protestu. Vy jste veselý underground, proti čemu jste v mládí tedy brojili?
Proti komerci, přetrvávajícím normalizačním umělcům, kteří v té době dál zněli z rádia a televize a s hrůzou konstatuji, že znění do dnes. Ne, že bychom byli špičkoví muzikanti, to ne, my jsme si užívali toho zvuku, společného hraní a tvoření třeba disharmonie. Dodnes, když si občas pustím nahrávky, tak čumím, jaká pekla jsme dokázali zahrát.
Máte nějakou novou věc na koncert nebo oprášíte staré songy?
Vesměs budeme oprašovat, možná něco malinko pozměníme, něco nového přidáme, aby bylo co dokumentovat.
A co ty? Děláš muziku?
Před patnácti lety jsem opět začal hrát cimbálku. Hodně známých nad tím kroutilo hlavou a neuměli si mě v této poloze představit. Cimbálku jsem nazval Podluží, mě folklor vyhovuje, určitě tam lehce přidáváme undergroundového ducha. Hrajeme taky Muchomůrky bílé a spoustu rockových písní.
Takže z undergoundu k folkloru…
Ano, mezitím jsem měl spoustu ethno a world music projektů, které mě naplňovaly a nějak formovaly. Dnes jsem primáš a vážený obchodník, holt čas nezastavíš.
Ptal se Tomáš Tesař
FIGARO
(Vlastimil Filka)
Když zazní slovo Figaro
Tak už mě mlsná honí
Alobal jak zašustí
A čokoláda voní
Spoustě jiným stačí hloubat
Nad stádem koní
Já radši rozlomím tabulku
A pustím se do ní
Když zazní Figarova
Tak to srdce skáče
Noha si v rytmu zadupe
A zjihne duše rváče
Oči se všem rozsvítí
Ale ne od pláče
To proto že Figarka
Má ty nejlepší hráče.