Při naší letní přípravě by dnešní hokejisté umřeli

HUSTOPEČE – Jiří Holeček patřil v 70. letech mezi nejlepší hokejové brankáře světa. Nedávno se v Hustopečích sešel se svými bývalými spoluhráči i soupeři a při té příležitosti také přijímal gratulace k 70. narozeninám, které oslavil 18. března.

Sedmdesátku by vám nikdo nehádal. Jak se cítíte vy?

Je to sedmdesátka ve stínu, což je hroznej hic (smích). V sedmdesáti zjistíte, že už máte polovinu života za sebou. Takže ještě sedmdesát.

Jak se udržujete v kondici?
Jezdím na kole. Máme partu dvaceti lidí, jsou ode mě o trošku mladší. Je to kategorie 50 až 70 let, já patřím k těm nejstarším. Děláme týdenní výlety po republice i do zahraničí. Teď třeba pojedeme do Francie, do Nice. Nebo máme i víkendové srazy. Každý den jezdíme 30 až 50 kilometrů, rekreačním tempem, na opozdilce se vždycky počká, nikdo nejede na vítězství. Taky chodím se psem na procházky, tím se udržuju v kondici.

Bývalo kolo v době vaší hokejové kariéry součástí fyzické přípravy?
V některých klubech to bývalo, ale my jsme měli v Košicích, kde jsme byl deset let, přípravu na atletické dráze. Běhali jsme třeba desetkrát 400 metrů, pokaždé za 67 vteřin. My jsme měli přípravu, kterou současní hokejisté vůbec neznají, ti by tam umřeli. Dnešní hokejisti si jdou zaposilovat a pak hrají golf. Jsou při tom v přírodě, na čerstvém vzduchu, ale aby v letní přípravě lezli po čtyřech, to vůbec nevědí, co to je. Mají to dnes jednoduché, protože mají malé kluziště, hrají na čtyři pětky, mají v zápase reklamní pauzy a trenérský oddechový čas. Oni nemusí v létě vůbec trénovat, protože těch sedm až deset minut, co dnes odehrají útočníci v utkání, na to nemusím trénovat.

To asi dnešní hráči neslyší rádi…
Ale je to pravda! My jsme hráli na tři útoky, dohrávali na dva, měli jsme hřiště 30 x 60 metrů a nebyly žádné reklamní pauzy, při kterých si první útok oddychne a jde znova na led.

Před pár týdny skončila olympiáda v Soči, která našemu hokeji moc radosti nepřinesla. Jak jste jako bývalý brankář hodnotil, že Pavelec, který byl brankářskou jedničkou, nechytal první zápas se Švédy?
Já jsem to kritizoval už před tím zápasem, když jsem se dozvěděl, že nebude chytat. Byla to velká chyba. Jako trenér musím mít vybraného prvního brankáře, se kterým turnaj začnu. A Pavelec je nejzkušenější z těch tří, odchytal nám výborně spoustu zápasů na mistrovství světa. Brankář potřebuje dostat důvěru. Nemůžu si ho naštvat tím, že ho pošlu na tribunu a nenechám ho ani jako náhradníka. Já bych se na místě Pavelce sbalil a odjel domů, kdyby mně tohle trenér udělal. Kdyby mně celou sezonu říkal, že budu jednička a pak mu najednou něco přelítlo přes nos a brankáře vyměnil. Říkali, že chtěli, aby si Pavelec zvykl na časový posun, ale jak to měli udělat ti ostatní brankáři? Bylo to pro všechny stejné, i pro hráče v poli, nejen pro brankáře. To je prostě nesmysl. První brankář musí začít. A když mu to nepůjde, tak nastoupí další. Ale začít se druhým nebo třetím gólmanem, to prostě nejde.

A co jste říkal na výkony našeho týmu celkově?
Odpovídaly věkovému složení našeho mužstva. My jsme měli nejvyšší věkový průměr. Já jsem říkal – první zápas ještě budou bruslit, druhý a třetí už budou chodit. A přesně tak to dopadlo. Američani bruslili a my jsme stáli a dívali se na ně, jak jezdí. Myslím, že to nebylo šťastně zvolené. Tam může být jeden, maximálně dva staří hráči. A mladí kolem nich musí lítat, jezdit, bojovat.

Za vaší éry se za staré považovali třicetiletí hráči, dnes jsou v reprezentaci i čtyřicátníci…
Ale proč? Protože mladí hráči nejsou. Za nás přišli každý rok mladí hráči a tlačili se na naše místa. A když to někomu staršímu dvakrát, třikrát nevyšlo, tak už se říkalo, že bude končit. Ale dnes ti mladí nejsou. Kolik mladých hráčů si oproti dřívějšku berou do NHL v prvním nebo druhém kole draftu? Tak jako si dřív brali Jágra, Reichla, Haška, Ručínského a další?

No, to už jsou dnes spíš výjimky…
Ale zase – proč? Zrušila se tréninková střediska mládeže, zrušily se sportovní třídy, sportovní gymnázia, protože to bylo „socialistické“ a tím pádem špatné. Jenže od nás náš starý systém výchovy mládeže převzali Švédové a kde jsou dnes? Teď se to Sláva Lener pokouší znovu zavést. Před třemi roky se začalo, ale bude trvat nejméně deset let, než ti hráči přijdou, než se dostanou do ligových mužstev, aby konečně mohli ti čtyřicátníci v klidu skončit. Tady je díra dvacet let. Musí na to být zákony – do dvaceti let nikdo nesmí odejít do zahraničí. Ve Švédsku to tak udělali. Když bylo klukovi patnáct, tak podepsali smlouvu s rodiči, že pokud hráč odejde do zahraničí, tak automaticky vypadne ze všech reprezentací a musí si zaplatit výchovu v klubu. Proč bychom měli dělat jméno cizím klubům? Vychováváme hráče pro nás, pro náš hokej, a ne pro kanadský nebo americký. Ať si tam klidně jdou, ale drtivá většina mladých hráčů tam neuspěje. Vrátí se za rok, za dva, zdevastovaní protože tam vůbec netrénovali, jenom hráli. A pak už tady nemají kolikrát místo. A dobře jim tak!

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Lvice vykročily do nové sezóny pravou

Úvodní soutěžní utkání s vítězným koncem mají za sebou také břeclavské ženy. V neděli 18. …