Břeclavská hráčka a zároveň nejmladší Lvice se v uplynulé sezoně představila v reprezentaci

Svou hokejovou cestu do národního dresu popsala v rozhovoru do ZPRAVODAJE své domovské obce hráčka Tereza Vališová.

NEJVĚTŠÍ MAKAČKA JSOU TRÉNINKY, ZÁPAS UŽ BERU JAKO SKLADKOU ODMĚNU

Již pět startů za Českou hokejovou reprezentaci žen do 16 let má za sebou rodačka z Moravské Nové Vsi a žákyně osmé třídy místní základní školy Tereza Vališová, hrající lední hokej za břeclavský klub HC Lvi Břeclav.

Dvě přátelská utkání sehrála v polovině září v německém Selbu, v únoru ji trenéři povolali na turnaj čtyř zemí do Benešova u Prahy, kde s týmem slavila prvenství. Svou druhou štaci v národním týmu, první turnajovou tak zakončila břeclavská hráčka vítězstvím v turnaji a na obránce velmi slušnou bilancí 6 plusových bodů.

O svém hokejovém životě se Terka rozpovídala v následujícím rozhovoru.

Asi obvyklá otázka pro Tebe: Jak ses vůbec dostala k hokeji? Není to na holku trochu netradiční sport? Asi od tří let mě rodiče často brali na veřejné bruslení a docela mi to šlo. Pak jsem v šesti letech potkala na pískovišti v Peci pod Sněžkou, kde jsem byla s našima na dovolené jednoho kluka Filipa, který hrál hokej za Pardubice a říkal, že je to super. Tak jsem šla na trénink přípravky. I když tam Filip nebyl, bavilo mě to, na ledě jsem mezi kluky hned zapadlaNetradiční? Ani ne, mě to přijde v pohodě, ale pravda je, že hlavně babičky si ještě pořádně nezvykly, přece jen je trošku tvrdší sport.“

Takže hraješ hokej s kluky ráda? „No to je zajímavá otázka. Když mi bylo šest, byli jsme všichni děti, jak jsme postupně rostli, tak se se mnou někteří bavili více a někteří míň. Mám je ale ve finále moc ráda, všechny (smích). Občas je to teda těžké být sama holka v kabině, na ledě, v posilovně, na turnaji. Co se týče hry, tak je určitě lepší s klukama, mezi holkama se zase cítím líp v kolektivu a můžu si popovídat.“

Stalo se ti někdy, že se Ti nechtělo na trénink? „To se mi párkrát stalo, hlavně když už dlouho nebyla v naší (dívčí) kabině žádná holka. Jinak za těch osm let jsou kolem mě hlavně mladší a byli i nějaké starší holky. V našem družstvu jsem snad kromě jedné sezony, ale stále sama“.

A přesto si na trénink šla? „Ano šla, naši by mi neodpustili, kdybych to flákala. Vždycky říkali, že když začnu sezonu, tak ji taky poctivě dokončím.“

Jak vypadá tvůj hokejový program? Teď v osmé třídě, máme trénink čtyřikrát týdně. Když jsme byli menší, bylo to podobné. Letos před Vánoci k nám ale přišel nový trenér Lukáš Hökl, a ten nám dává dost zabrat i mimo led. Takže kromě středy jsem na zimním stadionu skoro pět hodin denně. V pátek máme přípravu jen na ledě, protože o víkendu hrajeme zápasy. Pokud se mi nekříží soutěže, hraju utkání i za ženy.“

V Břeclavi je ženský hokej už druhou sezonu, to je pro tebe dobře ne? „Ano je, ale teprve letos, když je mi třináct můžu v této soutěži nastupovat. Většina spoluhráček už je dospělých, ale jsou fajn. Pár mladších je našich, co prošli klubem, ty znám od malička, pár přišlo odjinud. Dávám ale přednost zápasům s kluky a chtěla bych vydržet co nejdéle, dneska už některé holky normálně hrají s dorostem.“

A co zranění? „No letos poprvé jsem měla větší zranění. Bylo to po kontaktu s hráčkou, právě při utkání za ženy. Ta hokejistka vážila asi osmdesát kilo a už jsem se jí v rychlosti nedokázala vyhnout a spadla jsem na led. Pak jsem to ještě v tomtéž zápase schytala o mantinel a měla jsem těžce pohmožděné rameno. Bylo to v říjnu a já jsem pak tři týdny nemohla trénovat. Jinak jsem většinou měla jen nastřelení pukem.“

A co škola, při takové tréninkové zátěži, dá se to zvládnout? Když si dobře zorganizuju čas, tak ano. Trošku více dohánění mám, pokud do vyučování kvůli hokeji nejdu vůbec.“

Teď jsi členkou české reprezentace žen do 16 let, jak toto se událo? V červenci jsem dostala pozvánku na srpnový try-out, kde trenéři porovnávají stávajícího holky a zároveň vybírají mezi novými možnými adeptkami do U16. Byla to taková třídenní makačka v Příbrami, kde nás bylo padesátšest. Měli jsme fyzické testy, suché tréninky, více fázové tréninky na ledě a dva modelové zápasy mezi sebou.“

Takže hokejový závěr léta? „Věděla jsem, od starších hráček, které během roku potkávám na srazech, že ten try-out je a tajně jsem si na něj myslela.“

Máte dívčí srazy? „No spíše tréninky. Už druhým rokem pro nás (holky) pořádá český hokej každý měsíc jednodenní kemp, kde celý den trénujeme. Loni jsem objela s rodiči snad celou republiku od Mariánských lázní až po Náchod. V červenci se pak s holkama potkáváme na kempu týdenním, kde nás svazoví trenéři a současné hokejistky A týmu žen mimo drilování také motivují a nabádají k tvrdé celoroční práci. Takže už dva roky jsem si uvědomovala, že když budu tvrdě makat, můžu to někam dotáhnout.“

A pak přišla další pozvánka? Byla jsem hrozně ráda, že si mě trenéři zavolali do Příbrami, když jsem se pak za dva dny dozvěděla, že jsem v nominaci na následující akci do Chebu a Selbu štěstím jsem rozkřičela. Je pravda, že v reprezentaci patřím k těm nejmladším, některé holky jsou i o dva roky starší.“

A co tréma, pociťovala jsi nějakou? Přece jenom jsi reprezentovala naši republiku a měla na sobě národní dres. No byla to zodpovědnost, hrát se lvem na prsou, to určitě. V Benešově už jsem se ale cítila uvolněněji než v Selbu, tam mi přece jen hrála hymna poprvé. Navíc jsem věděla, do čeho jdu a ve hře jsem už nebyla tolik nervózní, jako na podzim v Německu. Před zápasy ještě tři dny dvoufázově trénujeme, a ať už v Chebu nebo v Benešově to byl zápřah. Pan trenér Heindl je dost přísný, z něj mám teda velký respekt, samotné utkání už mě připadá jako sladká odměna“.

Jaká je tedy v reprezentaci tvoje úloha? „Jsem obránce, takže hlavně nedostat góly a snažit se nějaký dát.“

A povedlo se? „Tak branku jsem zatím v reprezentaci nedala. V posledním zápase v Benešově jsem ale proti Rakušankám dostala dost prostoru ke hře, tak doufám, že jsem trenéry nezklamala. Ten zápas jsme i přes pomalý rozjezd zvládly dobře a zvítězily jsme 5:0. A protože jsme v předchozích dnech porazili i Němky a Švýcarky vyhráli jsme celý turnaj. To jak jsme se s holkami vrhly na pohár pro vítěze a zpívaly hymnu, mám v hlavě pořád a bylo to pro mě, zatím to nejhezčí, co jsem v hokeji zažila.“

A co tví kamarádi a spolužáci ve třídě, jsou na tebe pyšní? No ani ne, moc to neprobíráme, možná trochu teď po Benešově, když mě chválili i učitelé. A asi je to tak netáhne, jako kdybych byla kluk, protože samozřejmě vím, že v ženském hokeji není konkurence tak velká. Náš počet však rychle roste. Dnes už v Břeclavi máme malých holčiček v přípravce asi šest možná i osm.

Jaké jsou tvé koníčky kromě hokeje„V zimě strašně ráda lyžuju a jezdím na snowboardu. Kdybych bydlela na horách, tak by ze mě asi byla druhá Ester Ledecká (smích). Na jaře ráda hraju inline hokej, když už není na zimním stadionu led. Je to úplně něco jiného.“

Je ještě něco co bys nám o sobě chtěla prozradit? „Strašně ráda a hodně jím a také dost mlsám. Spolužáci se mě smějí, občas jim pomůžu se svačinou nebo mi ve školní jídelně rozdávají knedlíky a buchty. Taky jsem asi v hodinách hodně ukecaná, za což se hlavně učitelům omlouvám, mě ale prostě přestávka nestačí, musím se vypovídat.“

A tvé plány do budoucna, čeho bys chtěla dosáhnout? Tak určitě musím dál na sobě pracovat, abych se zlepšovala. Řekla bych, že patřím k těm lepším bruslařům, při práci s holí mám však ještě velké rezervy. Příští rok se taky musím rozhodnout, na jakou půjdu střední školu, abych mohla studovat, co mě bude bavit a zároveň hrát hokej, jak nejlépe budu umět. Mým snem je účast na olympijských hrách.“

Takže reprezentace? Ano, v té se chci samozřejmě udržet, udělám pro to, co je v mých silách. Pro letošek měl být  vrcholem „šestnáctky“ evropský pohár, ale vzhledem ke Koronaviru se o něm ještě rozhoduje. Trenéři nás na dálku sledují, takže budu trénovat a trénovat a nechám se překvapit, jak to dopadne“.

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Historickými vlaky do Lednice

BŘECLAV – LEDNICE 4. 07. 2020, 09:00 I letos se můžete svézt o víkendech a …