Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Ve třináctém díle se podíváme na nejstaršího a hokejově rozhodně nejzkušenějšího hráče břeclavské šatny, kterým je obránce s číslem #18, Marek Dora.
Marek DORA: „Plat a podmínky v USA byly dobré, sám jsem pak ale odešel… Vyhrát s Břeclaví titul je můj poslední hokejový sen…“
Marek Dora začal s hokejem ve velmi nízkém věku v rodném Popradě. „Můj otec je vášnivý sportovec a také skvělý hokejista, přivedl k hokeji i mě s bráchou. Ono taky mít doma dva divoké kluky není žádná sranda, a tak brusle a ledová plocha byly skvělou kombinací pro vybití energie.“ Přibližuje své brzké začátky. Ve třech letech se přestěhovali na jih Moravy, i zde se pokračovalo v hokeji, a to v dresu Lvů. „V Břeclavi byl hokej sice ještě v plenkách, ale bylo tu mnoho nadšenců. Při prvním rozkoukání se na břeclavském stadionu byl taťka osloven, zda by také s dětmi nepomohl při tréninku. V kufru auta měl samozřejmě brusle a jelikož je mužem činu, vzal tréninky pevně do svých rukou a stal se naším trenérem.“ Dříve bylo standardem, že rodiče vypomáhali s trénováním dětí, a tak bylo i u Marka. Vzpomíná na dlouhé hodiny strávené na bruslích, kdy hrával mezi stejně starými i o rok staršími, ke kterým věkově patřil jeho starší bratr.
V Břeclavi hrál do 12- ti let, poté jeho kroky směřovaly do brněnského klubu Ytong Brno, později Kometa. V Brně také nastoupil do prvního ročníku střední školy. „Studoval jsem stavební průmyslovku, kvůli hokeji to ale nešlo zvládat, a proto jsem na ní byl pouze jeden rok… Chyběl jsem 40% vyučovacích hodin a ona je dost náročná.“ A není se čemu divit, Dora byl členem reprezentace od šestnácti až do dvaceti let. „To znamenalo každý rok tak 3 nebo 4 srazy s reprezentací. Do toho se hrávaly zápasy krom víkendů také v pátek, takže škola se nedala moc zvládat.“ Když se tedy naskytla příležitost hrát za Zlín, využil ji. „Tam jsem zůstal až do juniorů. Hrál jsem třeba s Martinem Eratem nebo Ivanem Rachůnkem.“ Vzpomíná na nyní již známá jména hokejistů, se kterými bok po boku nastupoval. Ještě v juniorce se podíval mezi dospělé, a to hned do první ligy. Bylo to v době kdy Kometa Brno zažívala finanční krach a figurovala ve třetí nejvyšší soutěži. První liga se tehdy hrála v Rosicích. „Tam jsem poprvé hrál s panem Konečným a taky Nohelem, kteří mě trénovali pak i v Břeclavi.“ Podíval se i do extraligy, Zlínský dres v nejvyšší soutěži oblékl už v 17-ti letech ke konci sezóny. Mezi elitou navázal i v přípravě, místo v kádru však nedostal. „Myslel jsem si, že v dalším roce se dostanu do A-týmu Zlína, ale nevyšlo to. Měl jsem opět hrát za Rosice, ale nebyl jsem z toho nadšený. Naskytla se mi však možnost odejít do USA a já ji využil.“
Vzpomíná na první rok v Americe, který nebyl zrovna jednoduchý. „Neuměl jsem anglicky, musel jsem se poprat s výukou na střední škole a zapadnout do týmu. Angličtinu jsem doháněl doučováním a mým cílem bylo hrát za nějaký univerzitní hokejový tým.“ Přibližuje své první pocity a cíle ve spojených státech. Rok a půl tedy chodil na střední školu, aby mohl navázat studiem na univerzitě. V té době nastupoval v nejvyšší americké juniorské soutěži USHL za tým Danville Wings. „Dařilo se. Bydlel jsem u rodiny a chodil na doučování angličtiny. Po asi roce a půl, když už jsem končil za juniory, jsem dostal pár nabídek na vysokou školu.“ Jeho cílem byla však škola s týmem v nejvyšší univerzitní lize. Není se čemu divit, kdo sleduje NHL, ví, že právě z této ligy se každý rok spoustu hráčů dostane do nejlepší ligy světa. Nabídka nakonec přišla a Marek Dora oblékl dres týmu Michigen Tech Huskies, hrající západní meziuniverzitní hokejovou ligu WCHA. „Líbilo se mi tam. Tři a půl roku jsem tam chodil na školu a hrál hokej.“ Poté pokračoval v profesionální lize CHL. Která je hned pod AHL a NHL. V Central hockey league hájil dres týmu Tulsa Oilers. „Co se týče podmínek, nestěžoval jsem si, i plat jsem měl dobrý, ale nebylo to moje kafe. Každý zápas se někdo popral. Já nejsem typ hráče, který se v každém zápase pere, to a celková úroveň stylu hokeje byly i důvod, proč jsem se vrátil zpět do Evropy.“ Uzavírá Dora životní kapitolu hokeje v USA.
Další hokejovou sezónu Dora zahájil v rodném Popradu, kde setrval dva roky. „Týmu se však příliš nedařilo, a to vyústilo ve změny v kádru. Smlouva uzavřená s popradským týmem skončila.“ Z důvodu nepříznivých výsledků se změnilo vedení, které v týmu nenechalo žádné Čechy. „Já se musel opět rozhodnout, zda ještě hrát, v roli bylo zahraničí Francie, Itálie nebo i s kariérou úplně skončit. Nebudu mlžit, chtěl jsem si zahrát nejvyšší českou soutěž, ale jako hráče mě tu neznali. Po těžkých úvahách jsem se rozhodl pro práci v rodinné firmě, kterou rozjížděl bratr a hokej hrát pro radost u nás za břeclavské Lvy.“ Přestoupil do tehdejší druhé ligy, kde figuroval také jako kapitán. I když druholigová kapitola břeclavské hokeje skončila, stále zůstal při hokeji u Dyje a pokračuje i za současné „KHL“ áčko.
S úsměvem dodává ještě poslední věc. „V hokeji mám však ještě jeden sen. Vyhrát s břeclavským týmem titul v naší kategorii. Tak snad to bude v nejbližší sezoně. Poté už bych mohl v klidu ukončit hokejovou kariéru…“
