Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Valtice – na neděli 16. listopadu pro vás Galerie Reistna připravila další LiStOVáNí. Téma: Mé dětství v socialismu. U příležitosti 25. výročí Listopadu ´89 desítky známých osobností připravily mozaiku příběhů, emocí a vzpomínek na svá dětská léta v období socialismu. Vykreslují mimořádně plastický obraz doby, kterou zažila stále ještě naprostá většina z nás. Knihu uspořádal Ján Simkanič, se kterým vám přinášíme krátký rozhovor.
Zavzpomínejme na dobu, která měla trvat na věčné časy. Děti dokážou být mimořádně citlivé na věci, s nimiž se dospělí už dávno smířili. Dokážou ze své perspektivy mnohem intenzivněji vnímat absurditu, nesmyslnost i krásu. Patříte také mezi děti socialismu? Pak ve vás vtipné, dojemné, mrazivé a originální texty zaručeně vyvolají proud vašich vlastních vzpomínek, emocí a zážitků z té doby. Nebo jste se narodili až po sametové revoluci? Potom zůstanete v úžasu nad tím, v čem vaši rodiče museli každodenně žít a jak moc se tehdejší svět lišil od dnešního.
Nápad napsat tuto knihu vznikl náhodně, či bylo vše cíleno právě k 25. výročí Sametové revoluce?
Celé je to jedna velká náhoda. Prostě jsme to udělali, jak se teď říká. A to všechno jen díky nadšení a pomoci spousty lidí, kteří uvěřili, že je to dobrý nápad. Vlastně i to 25. výročí nám do cesty podstrčil osud.
Co vy sám jste dělal v listopadu ´89?
Bylo mi jedenáct a koukal jsem na televizi. Zcela fascinovaně. Doma, ale i ve škole během vyučování. Tušil jsem, že jde o něco naprosto mimořádného a nemohl jsem si to nechat ujít. S ostýchavou chutí být součástí dění jsem pak nosil i trikolóru a v metru pozoroval ostatní, jestli si toho všimnou. S tátou jsme taky jednou byli v Jindřišské ulici z bezpečné vzdálenosti pozorovat demonstraci na Václaváku. Byl to můj první vědomý kontakt s veřejným životem a už mě to nepustilo.
Podle čeho jste vybíral autory?
Nejdřív jsem si oťuknul pár kamarádů, byli to většinou novináři, psavci, lidi kolem internetu, mí obvyklí podezřelí. Když nečekaně rychle souhlasili, odvážil jsem se na další. Umíš psát? Je pravděpodobné, že si něco pamatuješ a nebude to banální? Vlastně stačilo jen tohle. Spousta mě neznámých se přihlásila sama a jsem za to rád.
Jakou vidíte rozličnost mezi texty?
Liší se hodně. Něco je jen drobný postřeh, detail, někdo na to šel dost komplexně. Máme rozptyl od 50. až do konce 80. let, což se odráží i ve stylu, podání, preferencích i reáliích. Když říkám, že je to pestrá mozaika, není to klišé, naopak právě za to jsem vděčný nejvíc.
Kniha vychází k 25. výročí 17. 11. 1989. Co si myslíte, že se od té doby změnilo?
Na takovou odpověď by musela asi vzniknout knížka delší, než je samotné Dětství. Ale fascinuje mě, že po 25 letech je část společnosti schopná a ochotná prodělávat mentální regres. Je v tom něco psychoanalyticky přitažlivého.
Co dětství současných dětí, jak na to pohlížíte?
Proti nám mají neuvěřitelnou míru příležitostí a podnětů a zároveň, paradoxně, v něčem přišly o část svobody a bezstarostnosti, jejich život je mnohem víc organizovaný, pod kontrolou a svázaný pravidly „bezpečnosti“.
Co všechno se chystá s vydáním knihy?
Úplně stačí, když si představím přípravy křtu, kde bude asi rekordní počet autorů v dějinách socialistického vzpomínání. Ale některé povídky vyjdou v novinách a časopisech, ve vysílání Radiožurnálu budete moci knížku vyhrát, naplánované jsou rozhovory, jedno setkání u té příležitosti by se mělo odehrát dokonce i v Bruselu. Já ale doufám, že se hlavně začne společně vzpomínat a vyprávět.
Těšíte se na listopadové turné s LiStOVáNím?
Kdyby mi někdo na začátku letošního června říkal, že přesně 17. listopadu 2014 budu v pražském divadle Minor koukat na představení podle knížky, kterou mám na svědomí, doporučil bych mu obklad a chlazené nápoje. Takže jsem neuvěřitelně zvědavý, vlastně se nemůžu dočkat.
