Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Po vegetariánské recepci u anglického lorda a skladatele Davida jsem hned ráno zašel, jakožto obyčejný konzument všeho a tudíž i masa, na vydatnou anglickou snídani. Anglická snídaně, jak je známo, se sestává z krásně křupající slaniny, párečků (sausages), míchaných vajíček, do zlatova osmahnutých toastů a samozřejmě z ranního čaje s mlékem. Divíte se, že ve Španělsku jsem požíval pravou anglickou snídani? V onom letovisku se nacházel nejenom můj muzikantský kamarád lord David, přísný vegetarián, ale i spousta dalších Britů, kteří rozhodně vegetariány nebyli.
Na svých dovolených mám rád cestování po krásných místech. Ležení a opalování u moře mi až tak velké potěšení neskýtá. V onom hotelu, kde jsem byl ubytován, byly různé radovánky, jako třeba minigolf či obrovská pozemní šachovnice (rád totiž hraji šachy). Přesto jsem byl rád, když pobyt skončil a já zvedl kotvy. Co nejrychleji jsem překonal devět set kilometrů velmi dobrých, většinou neplacených dálnic. Ve Španělsku jsou totiž vedle placených i neplacené dálnice. A kupodivu ty neplacené jsou snad i rychlejší, neboť se vyhnete frontám u mýta. Ty stovky kilometrů jsem překonal za jeden den a večer jsem se ocitl v mé oblíbené Francii.
Ve Francii je jeden skvělý institut, a to totiž ubytování v privátech, jakási obdoba „Zimmer frei“. A jelikož je Francie země zaslíbená turistice, tak ony priváty samozřejmě nebývají „immer frei“, nebo-li bývají dosti obsazené. Jenomže existuje taková každoročně vydávaná tlustá kniha, kde jsou adresy včetně mailových a telefony. A tak vždy po několika pokusech se dá najít místo v lokalitě, kde právě cestujete.
Já však mám na trase ze severu na jih svá oblíbená místa, kam vždy předem zatelefonuji a ubytování mám zajištěné. Mám rád kraj Languedoc s vynikajícími víny a příjemnými lidmi. A právě v Laguedocu, v městečku, které má jméno jako jedna značka japonského auta, mě čekali Nicole a Francois. Nicole je velice temperamentní majitelka chambre d’hotes, tak se francouzsky nazývá ono ubytování v soukromí a její o dvacet pět let starší manžel Francois, který se velice rád baví s hosty nad sklenkami výborného růžového vína, které hosté dostávají jako pozornost.
A propos víno. Blízko města Pézenas je bývalý klášter Abbaye de Valmagne ležící uprostřed vinic. Každý, kdo navštívil na počátku léta jižní Francii ví, že všude znějí zpěvy cikád. Před klášterem Abbay de Valmagne však cikády nejenom že zpívaly, ale přímo bouřily v mohutném symfonickém tutti. Po vyprahlém Španělsku je zelený jih Francie skutečným osvěžením. A návštěva bývalého kláštera de Valmagne je balzámem nejenom na duši, ale i na tělo. Vyrábí se tam totiž vynikající víno, které vám po prohlídce dají ochutnat. Přivezl jsem si ho domů několik kartonů. Ještě že už neexistují hranice a clo, to bych se při placení prohnul.
Velice příjemným faktem bylo to, že jsem při prohlídce gotického klášterního kostela byl skoro sám. Klášterní kostel byl tak velký, že by mu spíše slušelo označení katedrála. A byl tam nádherný dozvuk. S radostí jsem si zazpíval chorál Salve Regina. Strašně rád totiž používám svůj operně vycvičený hlas, kterým si rád zazpívám v kostelech. Však také italští turisté mi vždy po mši v Týnském chrámu klepají obdivně na rameno se slovy „bellissima voce“ Červenám se. Ale přeložit to musím. Překrásný hlas. Takto operně cvičený hlas samozřejmě nemohu uplatnit v písničkách a chansonech, které zpívám a které vycházejí na CD. Tak s radostí navštěvuji kostely s krásnou akustikou a dělám si radost při poslechu prázdnými prostorami se rozléhajícího hlasu.
Ale abych se už konečně dostal k obrovským sudům zrajícího vína v katedrále.
Když jsem dozpíval, všiml jsem si jednoho úkazu, který mě doslova ohromil. Místo postranních kaplí, jak je v katedrálách obvyklé, byly v celém prostoru chrámu, tam kde kaple obvykle bývají, obrovské sudy zrajícího vína. Konečně se vysvětlila ona netypická vůně, která mě při vstupu do chrámu překvapila.
Pro Francii je typické, že spousta klášterů byla po revoluci přeměněna pro světské účely a mnoho klášterních kostelů bylo tudíž odsvěceno. Jenže ono se v Abbay de Valmagne tak úplně o odsvěcený kostel nejednalo. Kostel byl sice odsvěcen, ale byl zase pro vesničany znovu časem vysvěcen. Zůstal ovšem v majetku vinaře, který sudy do chrámu zabudoval. A tak to je snad jediné místo na světě, kde se zrajícímu vínu dostává skutečně praktického požehnání knězem každou neděli. Ono to nějak asi funguje. To víno je nejenom pěkné, jak říkají moravští vinaři, ale je skutečně božské. A tak, moji milí čtenáři, připíjím si na vaše i mé zdraví.
