Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
VALTICE
1. září 2018 v 18 hodin
FESTE TEATRALE 2018
Joachim Perinet – Wenzel Müller
Das neue Sonntagskind – Nové nedělňátko
V rámci IV. ročníku barokního festivalu FESTE TEATRALE v sobotu 1. září 2018 bude v zámeckém divadle uvedeno představení Nové nedělňátko, a to od 18:00. Hraje Capella Regia Praha, řídí Robert Hugo.
Vstupenky je možno zakoupit elektronicky on-line zde, na pokladně zámku Valtice či přímo před představením v divadle.
Anotace
Zpěvohra Das Neusonntagskind (též Das neue Sonntagskind, česky Nové nedělňátko) byla poprvé uvedena ve Vídni 10. října 1793 a patří do řady singspielů z první poloviny 90. let 18. století, které se staly nejslavnějšími jevištními díly skladatele Wenzela Müllera. Tuto pomyslnou sérii zahajuje v roce 1790 komická opera Das Sonnenfest der Braminen, hned v roce následujícím uspěla zpěvohra Kaspar der Fagottist, oder die Zaubezither, která bývá označována za parodii na Mozartovu Kouzelnou flétnu. Na ohlas Neusonntagskind pak do značné míry navazují Die Schwestern von Prag (1794). Všechna uvedená díla vzešla z Müllerovy spolupráce s libretistou Joachimem Perinetem, který v případě Neusonntagskind zpracoval námět veselohry Phillipa Hafnera Der Furchtsame. Obdobně jako u mnoha jiných Perinetových libret, i zde se odrážejí dobově srozumitelná schémata, odvozená z komedie dell´arte, a to jak v případě základní dějové zápletky (láska mladého páru a jejich osobních sloužících musí překonat nedůvěru i intriky rodičů), tak i v případě postav: pověrčivý pan von Hasenkopf nese jasné charakterové rysy Pantalona, služka Lisette ztělesňuje prostořekou a pohotovou Kolombínu, holič Jacques intrikánského Brighellu, zjemnělý pan von Heinzenfeld svou zálibou v nesmyslných latinských neologismech připomíná rádobyučeného Doktora, prchlivost vojáka Valera pak odkazuje k vlastnostem postavy Kapitána.
Wenzel Müller se narodil v Městečku Trnávce (tehdy „Markt Türnau“) poblíž Moravské Třebové v roce 1759. Hudební vzdělání získával stejně, jako celé generace hudebníků vzešlých z českých zemí: jednak prostřednictvím kantorů místních škol v obcích, později jako fundatista kláštera v Rajhradě u Brna. Jeho prvním dlouhodobým angažmá bylo místo houslisty (a posléze i kapelníka) v brněnském městském divadle mezi lety 1782-86, pro něž napsal své první německojazyčné zpěvohry. Po požáru této scény odešel do Vídně, kde se nechal zaměstnat jako skladatel a kapelník v divadle Theater in der Leopoldstadt. Šlo o nejstarší ze tří předměstských vídeňských divadel, jež vznikla během 80. let za hradbami centra. V porovnání s vídeňskými dvorními divadly se tyto scény orientovaly na publikum nižších sociálních vrstev, aniž by se je však zdráhali navštěvovat šlechtici. Repertoár tvořily hlavně útvary tehdejšího vídeňského lidového divadla, tedy frašky, singspiely, melodramy, pantomimy a parodie. Žádná z uvedených forem se neobešla bez hudby, přičemž se Müller záhy zařadil mezi nejúspěšnější autory německých singspielů. Díky tomuto ohlasu byl také osloven s nabídkou, aby po zániku italské operní scény v pražském Stavovském divadle vytvořil a vedl německojazyčný operní soubor. Müller tedy v roce 1807 přesídlil do Prahy, jeho pokusy o uvádění dramaturgicky náročnějšího soudobého repertoáru však narazily na poptávku obecenstva i na interpretační možnosti ansámblu. Postupně tedy začal zařazovat své starší vídeňské zpěvohry, jež byly vřele uvítány publikem, avšak neodpovídaly vyšším ambicím vedení divadla. V roce 1813 tedy odešel zpět do „svého“ vídeňského divadla v Leopoldstadtu (v Praze jej vystřídal Carl Maria Weber), pro něž psal po téměř celý zbytek života (zemřel v roce 1835). Ačkoli Müller zasáhl i do jiných oblastí kompozice, například v oboru duchovní či symfonické hudby, zůstal především autorem divadelním. Jeho tvorba v této oblasti čítá zhruba 250 skladeb, kterými se v prostředí vídeňského lidového divadla zařadil nejen mezi autory nejoblíbenější, ale do značné míry i normotvorné.
M. Voříšek a R. Hugo
Zdroj: www.zamek-valtice.cz
