Dominik Tobola Foto: hcbreclav.cz

„Že budu já na špici bodování, to by řekl jen blázen,“ směje se Dominik Tobola

Břeclav – Pokud je Břeclav největším překvapením soutěže, daří se jí vyhrávat a střílet branky. I z toho těží jednadvacetiletý útočník Dominik Tobola, který nasbíral v pěti utkáních osm kanadských bodů (2+6) a společně s porubským Peslarem a hodonínským Sajdlem se dělí o čelo tabulky nejproduktivnějších hráčů.

Břeclavské jednačtyřicítce, která vyrostla na Vsetíně, to ale šlo už v přípravě, i tam byl nejčastěji bodujícím hráčem Lvů. Jeho forma tak možná není zase tak náhodná.

Pro tebe to byl speciální zápas. Jsi odchovancem Vsetína. Těšil ses na ten zápas, měl jsi zvýšenou motivaci?

Bezpochyby. I když jsem se narodil ve Zlíně, od kolébky jsem žil na Vsetíně. Hokejově jsem tam taky vyrostl, mám tam spoustu kamarádů. Hokej jsem začal hrát ve čtyřech letech. Přivedl mě k němu můj taťka, který ho sám hrával. Navíc teď dělá ve vsetínském klubu jednatele, takže to byla další mocnina, proč byl tento zápas extrémně speciální. A ke všemu stál na střídačce trenér, který mě s výjimkou jednoho roku trénoval v mém dorosteneckém a juniorském věku. Tímto bych Luboši Jenáčkovi chtěl poděkovat, protože za tím, že prozatím zvládám přechod na mužský hokej, vděčím nejvíc jemu. Ano, o motivaci jsem měl postaráno.

Proběhlo hecování s bývalými spoluhráči? Padly mezi vámi nějaké sázky?

Samozřejmě. Nějaké hecovačky proběhly, nejvíc asi s mým kamarádem Ondrou Slováčkem. Už loni, jak jsme proti sobě hráli. On hrál za vítkovickou juniorku a já za Vsetín. Tak jsme se hecovali, ale čistě v přátelském duchu. I teď jsme před vhazováním dokázali zavtipkovat. S ostatními jsem se pozdravil až po zápase. Utkání bylo celkově hodně vypjaté, ale to je prostě hokej, a proto ho hrajeme. Hraje se to pro lidi a proto, abychom si to užili. Samozřejmě, jdeme zápas vyhrát, ne si jen zahrát. A i sázka padla a díky ní se dobře najím.

Dlouho to vypadalo, že se proti Vsetínu neprosadíš. Nakonec se jedna ukázková nahrávka povedla. Jsi rád alespoň za ni?

Já se svým výkonem proti Vsetínu obecně nejsem moc spokojený. Vsetín je hodně natrenovaný, jednoznačně nejvíce z dosavadních soupeřů. Hrajeme na tři formace, oni na čtyři. Fyzicky to byl velmi náročný zápas, zároveň to byl zatím nejtěžší duel. Ale musím vzdát poklonu týmu. I když jsme nejmladší tým v lize, už třikrát jsme otočili nepříznivý stav, což dokazuje, že máme velkého týmového ducha. A ta branková situace? Adam Svoboda mi dal chytrou žabku, kterou jsem si sklepl rukou. Bek po mně šel, tak jsem udělal jedinou rozumnou věc, která šla. Hodil jsem to Kikovi (Kristianu Kučerovi) a ten potvrdil, že je střelec. Tím jsme Vsetín definitivně zlomili.

Za muže Vsetína jsi naskočil jen do necelé desítky zápasů Byl i to důvod, proč ses s Lapačem rozloučil?

To ani ne, ale důvod byl prostý. Studuju v Brně, takže bylo jasné, že pokud chci hrát hokej, musím si najít angažmá blízko Brna. Já byl vloni i předloni věkem ještě junior, i když minulý rok už jenom na výjimku, tak jsem byl rád za každou šanci v áčku Vsetína. Minulou sezonu jsem to měl ale hodně komplikované, studium v Brně a do toho extraligová juniorka na Vsetíně. Takže letos už jsem jednoznačně musel začít někde poblíž Brna.

Takže i proto ti padla do oka Břeclav? Nebo jsi měl nějaké doporučení?

Ono se to rodilo dost kostrbatě. S Radkem Zháňalem jsme spolu hráli loni za školu, brněnské VUT. Na Akademickém mistrovství republiky jsem se ho tak vyptával. Já o tom pak přemýšlel, bavili jsme se o tom i doma. Nakonec jsem zavolal trenéru Radku Hamanovi, jestli bych to nemohl jít zkusit do Břeclavi. Kývl, a já jsem moc rád, že to takhle vyšlo. Jsem tu spokojený, máme dobře se doplňující trenéry, výbornou partu a zatím to nadmíru šlape i na ledě. Celý tým si to užívá. Musíme jít ale s pokorou i do dalších zápasů a předvádět to, co nás zdobí doposud – týmovost, bojovnost a živelnost. No a zatím nám to tam taky padá.

Kdyby ti někdo řekl, že budeš ve své druhé sezoně mezi muži vést kanadské bodování ligy, těžko tomu uvěříš, že?

To bych mu řekl, že je blázen, a ať na něj hodí síť. (smích)

Nepřesvědčilo tě o tvojí formě i to, že jsi byl v přípravě mezi Lvy nejčastějším sběračem kanadských bodů?

Já jsem v přípravě bojoval hlavně o triko, což dělám vlastně neustále. Nejsem žádný špílmachr, který má za sebou nějakou hokejovou historii. Jdu do každého zápasu s pokorou. Tak, abych co nejvíce pomohl týmu. To, že jsem měl v přípravě pár bodů, neznamená podle mě vůbec nic. Hokejista se ukazuje v těch chvílích, kdy se „láme chleba“. Tudíž až soutěži, potažmo potom v play-off.

Co stojí za tvou herní pohodou?

Hodně mi pomáhá, že tu máme dobrou partu. To se v mužích tak často nestává. V šatně nejsou žádné skupinky, baví se tu každý s každým. Taky tomu dopomáhá, že jsme všichni přibližně stejně staří. Další faktor jsou mí spoluhráči v lajně. S Kikem (Kučerou) i Červem (Červenkou) jsme si sedli. Každý jsme trošku jiné typy, takže se dobře doplňujeme a rozumíme si. Mně osobně se teď daří, za což jsem rád, ale důležitější je, jak se daří Břeclavi. Pokud půjdeme jako doposud od utkání k utkání s pokorou, věřím, že můžeme být příjemné překvapení soutěže. K osobní pohodě mi přispívá i to, že mi trenér Konečný věří a dává mi na ledě hodně prostoru.

Celkem často v šancích nahráváš, bylo to tak vždy?

Ano. Od dětství jsem měl v každé sezoně víc nahrávek než branek. Nejsem nějaký sniper. Taťka mi vždycky říkal, jak jsem byl mladší (no vlastně někdy i teď), že když se dostanu do nějaké šance a blbě vystřelím, že jsem hrozný dřevák.

Co dělá Dominik Tobola, když nehraje hokej?

Na vysoké škole Karla Engliše studuju management. A už třetím rokem si zároveň přivydělávám novinařinou. Píšu pro server Onlajny.com a další weby spojené s firmou eSports. Jako novinář jsem působil v loňské sezoně na turnaji Euro Hockey Tour v Soči a na mistrovství světa v hokeji v Minsku. Jsem sportovec tělem i duší, takže bych svou budoucí profesi chtěl rozhodně spojit se sportem.

Láká tě i jiný sport než hokej?

Mimo hokeje sleduju a hraju i fotbal, třeba během letní přípravy. Ale jen na takové „vesnické“ úrovni. Jsem hodně společenský člověk, takže jsem pořád v nějakém kolektivu a s kamarády. Jste od začátku sezony na špici bodování druhé ligy.

Chodí vám gratulace?

Sem tam mi nějaký kamarád napíše, ale mně to do hlavy nijak nestoupá. Mám v tomto dobrou výchovu od taťky, který mě vždycky držel při zemi. Nejvíc mi píše můj dobrý kamarád Víťa Pelc, který hrál loni v Kadani první ligu. Teď kvůli studiím musel nechat hokeje na profi úrovni, tak sleduje aspoň mě. Vždycky mě jeho SMSky velice pobaví.

Autor: Martin Daneš (redakčně kráceno)

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Týden hokeje

BŘECLAV / zimní stadion 26. 11. 2022 od 10 hodin 26. listopadu budou mít všechny …