Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
BŘECLAV – Mladí absolventi Soukromé SOŠ manažerské a zdravotnické Břeclav, bývalí žáci oboru vzdělání zdravotnický asistent potvrzují, že jsou úspěšní na trhu práce.
Lenka Zálešáková již druhým rokem pracuje ve stomatologickém centru STOMMA v Břeclavi v zubní ordinaci na pozici zubní instrumentářky. „Abych řekla pravdu, tak jsem si nikdy nemyslela, že budu pracovat zrovna jako zubní instrumentářka. Počítala jsem s tím, že až dokončím školu, půjdu pracovat do nemocnice. Jen tak jsem si zkusila poslat můj životopis právě do stomatologického centra, absolvovala jsem pohovor a ono to vyšlo. A jsem moc ráda, na této práci mě asi nejvíce baví to, že je taková pestrá. Nikdy jsem netušila co všechno můžete u zubaře vidět, hlavně na naší klinice se setkávám asi se vším. Od záchovné stomatologie, přes implantologii až k ortodoncii,“ pochvaluje si svou práci.
Květoslava Dvouletá naopak práci v Nemocnici Břeclav získala: „Nyní pracuji na pozici zdravotnického asistenta na interním oddělení. Pracuji ve směnném provozu na jednom z nejtěžších oddělení, kde je velkým počet pacientů. Možná se to bude zdát někomu zvláštní, ale k této práci mě přivedly nebo spíše mě pro ni získaly až paní učitelky na praxi v nemocnici. Matematika, fyzika mě nebavily a zdravotní škola se zdála být dobrou volbou. Co tato profese obnáší, jsem nevěděla, ale brzy jsem to zjistila. Je zajímavé sledovat, jak se pacient uzdravuje. Mám vždy dobrý pocit, že i já mám na tom malém zázraku svůj podíl. Je to práce velmi zodpovědná, náročná- fyzicky a mnohdy ještě více psychicky. Je hodně o komunikaci s pacienty a jejich rodinami, a to mě baví.“
Naopak Ĺudovít Rogoň se za prací vydal do Prahy, kde pracuje jako zdravotnický asistent v jedné z největších nemocnic v Evropě – Fakultní nemocnici v Motole. „Pracuji na klinice, kde se provádějí operace hlavy a krku, na jednotce intenzivní péče. Ta spadá pod 1. Lékařskou fakultu Karlovy Univerzity. Podle mne je nejdůležitější umět pomoci člověku ve chvíli, kdy to potřebuje. Nejedná se jen o fyzickou stránku zdraví, ale i o tu psychickou. Nejvíce mě asi baví, že si umím poradit v takových chvílích, kdy ostatní lidé v určitých situacích ztuhnou a neví, co mají dělat. Navíc na JIP je to i taková chemie, ke které jsem měl v dobách studia také blízko.“ Výběrem povolání pokračuje v rodinné tradici: „Moje máma byla zdravotní sestra a jako malý capart jsem za ní po škole chodil do práce. Byl jsem na nemocniční prostředí docela zvyklý a mám odtud i spoustu zážitků. Jako dítě jsem se po chodbách nemocnice řítil na invalidních vozících s obvázanou nohou a litující babičky mi dávaly čokolády.“
Léta strávená na střední škole už jsou pro úspěšné absolventy jen příjemnou vzpomínkou. „Vzpomínám na střední školu moc ráda. Hlavně na učitele, kteří na nás byli pořád tak hodní i přes naše nálady a průšvihy. Byla to taková malá, milá školička, kde jsme se všichni znali, všichni jsme byli kamarádi a právě to se mi na ní líbilo,“ vzpomíná Lenka Zálešáková. „Do Břeclavi jsem přestoupila z jiné zdravotní školy, proto mohu napsat opravdové přednosti, které jsem vnímala já i mí rodiče. Ve třídě nás bylo relativně málo, proto měli učitelé dost času nám vše pořádně vysvětlit. Právě v praktikách (kde jsme se učili aplikovat injekce, mýt pacienty a pod.) to bylo fajn, vše jsme si několikrát zkusili a na praxi ve 3. ročníku jsme měli největší problém s komunikací s pacienty a ne s provedením odborných výkonů,“ chválí břeclavskou školu Květoslava Dvouletá. „Naše škola má své kouzlo. Není nijak velká a v tom to možná i bylo. Byli jsme taková velká parta lidí, kteří se navzájem znají. Byl to i individuální přístup kantorů k nám, který byl úžasný po všech stránkách. Měl jsem štěstí. V žádné jiné společnosti nebo škole jsem nic podobného nezažil,“ potvrzuje i Ĺudovít Rogoň.
Hana Ottová, Mgr. Hana Ciprysová
