Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Rozhovor týdne
HLOHOVEC – Herec. Režisér. Jedním slovem prostě divadelník. A také jubilant. Zdeněk Černín, zakladatel Dvorního divadla Hlohovec, 2. září oslavil šedesátku. Dobrý důvod položit mu pár otázek.
Každé jubileum vybízí k rekapitulaci. Jak jste na tom vy?
Nerekapituloval jsem dosud a asi ani nikdy nebudu. K čemu by to bylo? Všechna sláva, polní tráva. Děkuji osudu, že se můj koníček proměnil v práci, a že jsem měl možnost po celý svůj dosavadní život aspoň některým lidem přinášet radost.
Kdysi jste řekl, že v mládí jste dostal rozum, zanechal vysokoškolských studií na vojenské škole, „odkroutil“ jste si povinnou vojenskou službu a přihlásil jste se na JAMU. Co se stalo, že jste přehodnotil našlápnutou kariéru a udělal profesní kotrmelec?
No, asi jsem dostal ten rozum. Když jsem se se svým prozřením svěřil četaři-absolventu Šujakovi močícímu právě do umyvadla, pravil: „Keď hovno vieš, choď na herca.“ Byl absolventem psychologie na Karlově univerzitě, tak jsem ho poslechl.
Za svoji herecko-režisérskou kariéru jste prošel nejedním divadlem a vyzkoušel jste si i zahraničí. Kde jste se cítil nejlépe?
Moc pěkné to bylo v německém Bautzenu, kde se nám podařilo udělat Maryšu takovým způsobem, že ji Česká televize převzala do svého fondu divadelních inscenací. Ale opravdu nejšťastnější jsem ve svém Dvorním divadle v Hlohovci, kde se sice nadřu jako kůň, společně se ženou děláme všechno sami, ale nemusím bojovat s lidmi, kterým se nechce, a s blbostí.
Před mnoha lety jste zakotvil v Brně a vyzkoušel jste si obě hlavní scény – Městské divadlo Brno (MdB) (dříve Divadlo bratří Mrštíků) a Národní divadlo Brno…
V Národním divadle jsem v Brně začínal krásnou rolí Amadea v Shafferově stejnojmenné hře a po letech jsem se tam vrátil se Shakespearovým Romeem a Julií. Obzvláště role Amadea měla veliký úspěch u diváků a na to se hezky vzpomíná. Někteří si mysleli, že jsem typický Amadeův smích okopíroval od Toma Hulce, ale premiéra našeho Amadea předcházela slavnému Formanovu filmu, takže to bylo naopak. Pěkná byla i léta 1994-2000 v MdB. Následný úprk ke komercializaci a ubavení se k smrti mě už příliš nebavil.
Kým se cítíte být víc, hercem či režisérem?
Když právě pracuji jako režisér, chtěl bych být hercem ve své inscenaci, protože si myslím, že jako režisér jsem ideální a velmi si rozumím. Když vystupuji zrovna jako herec, jsem rád, že nesedím v hledišti a nemusím se na sebe dívat. A když točím nějaký film, nemyslím ani na to, že jsem herec, ani na to, že jsem režisér, myslím na honorář, neboť doba je zlá a nájem se musí platit.
Vašim představením tleskají nejen diváci, ale i kritici. Kterého ze svých úspěchů si opravdu považujete?
Mám rád všechny své inscenace, rodil jsem je v bolestech a jsou to moje děti. Nejvíce si ale vážím tzv. osmitisícovek, na které jsem vylezl, aniž bych si natloukl: Čekání na Godota s Bolkem Polívkou a Jiřím Pechou, Mistr a Markéta s Alenou Antalovou, Smrt obchodního cestujícího s Petrem Vaňkem a Alžběta Anglická se Zdenou Herfortovou. Ale diváci se nejvíc smáli takovým kravinám, jako je Sluha dvou pánů s Martinem Havelkou či Poprask na laguně s Erikem Pardusem a Lukášem Hejlíkem.
Před pár lety jste se nechal slyšet, že toužíte po režii původní české hry. Splnilo se vám to už? A máte další, zatím nerealizovaný sen?
Skoro se mi to splnilo, a to ve Dvorním divadle. Autor nám věnoval hru, ležela mu v šuplíku a my jsme jí vdechli život. Když se pak ukázalo, že se nám resuscitace podařila a divák začal chodit, autor oproti domluvě požadoval honorář. Tak jsme ji museli stáhnout. Stále platí staré dobré divadelní rčení: nejlepší autor je mrtvý autor. Současným textům se však nevyhýbáme, na repertoáru máme dvě novinky – Loutku Miro Gavrana a A taková to byla láska Anny Gavaldy. Moje dcera si přeje, abych se ve zdraví dožil stovky, ale to asi nezrealizuju.
Jako režisér i herec jste se v roce 2012 rozhodl dokázat, že kvalitní divadlo lze dělat prakticky kdekoliv a založil jste Dvorní divadlo Hlohovec. Za tři sezony nastudovalo šest her a odehrálo bezmála sto představení, která v Hlohovci, Lednici, Valticích a Břeclavi zhlédlo přes pět tisíc lidí. Zní to jako pohádka, ale zas taková selanka to nebyla, že?
To je pravda. Dělat divadlo v nedivadelních podmínkách a bez dotace může leda magor. Ale zdá se, že nás má Pán Bůh rád. A v poslední době i divák.
Litoval jste někdy, že jste začal bojovat na regionální kulturní frontě, nezřídka zvyklé na poměrně jednoduchou zábavu v podobě zájezdních představení a estrád?
Ne, nelitoval, myslím, že procentuálně je i v tomto regionu stejně tolik vnímavých diváků, jako v kulturních centrech a naše snažení oceňují. Od začátku chceme dělat divadlo které diváka pobaví, ale v žádném případě nerezignuje na myšlenkovou hloubku.
Co vás v průběhu tří sezon Dvorního divadla zaskočilo?
Zaskočilo mě to, že nám někdo před divadlem polil travexem hortenzie, nebo že nám ukradl směrovku Dvorní divadlo, nebo že ve Valtickém Podzemí nedodrželi úmluvu, kterou jsme spolu měli. Potěšilo nás útočiště ve valtické Galerii Reistna, nezištná pomoc našich přátel a největší pecka je, když volají lidé z celé České republiky a plánují si dovolenou podle našeho hracího plánu.
V boomu scénických čtení v rámci projektu Listování ve Valticích se nějak pozapomnělo, že jste to byl právě vy s manželkou, kdo umožnil vůbec první Listování na Břeclavsku, a to na dvorku a posléze i v interiéru chalupy…
Dvorní divadlo pozvalo na svůj dvůr Listování a hned i s autorem slavné série Mládí v hajzlu C . D. Paynem. A když pak pršelo, vystěhovali jsme obývák, diváci se zuli, naštosovali se a hrálo se tam. Celou zimu pak bylo zastřešeno Usedlostí pod vinohrady v Hlohovci a vidíte, taky nezištně, takže další milé překvapení.
Máte s Lednicko-valtickým areálem další kulturní či divadelní plány?
Plánů je hodně, LVA je pro Romea a Julii jako stvořený. Chtěl bych ve Dvorním divadle udělat nějaký větší kus, ale bojím se, že mi to moje žena zatrhne. Je horší než Babiš. Tak leda že by pomohl on. Každopádně budeme pokračovat i příští sezonu a určitě nachystáme i nějaká představení.
V Lednici vzniklo multifunkční centrum, ve Valticích se pracuje na obnově zámeckého divadla. Sledujete to?
Ano, sleduji to s velkým zájmem. Je dobře, že se prostory ke kulturním účelům otevírají, opravují, ale to my s přispěním EU docela umíme – proinvestovat, prostavět. Ale smysluplně ty prostory naplnit činností na úrovni, kterou by si tato místa zasloužila, to už není tak jednoduché. Mám trošku obavy z nekompetentnosti.
Letošní sezona Dvorního divadla skončila, ta divadelní začne. Co vás v tomto roce ještě čeká?
Rád bych odpověděl, že dovolená, ale stejně rád odpovídám, že spousta práce. Hned v září mě čeká premiéra Její pastorkyně v divadle v Šumperku, pak Lakomec v Horáckém divadle v Jihlavě a úkol nad úkoly – Malý princ v Radosti v Brně. A samozřejmě příprava nové sezony Dvorního divadla. Do toho občas hraji nějakého padoucha na divadle či v televizi, i když pozor – nyní změna – v seriálu České století hraji Kriegela, takže jednu z mála charakterově pevných postav.
