Žáci Kupkovy školy navštívili Osvětim

Na exkurzi do bývalé továrny na smrt jsme se společně vydali na přelomu měsíce března a dubna.

Vyjeli jsme ve velmi časných hodinách. Cesta ubíhala a my se pod rouškou tmy a začínajícího rána začali v autobuse pomalu probouzet. Jakmile jsme přejeli polské hranice, všichni už jsme byli vzhůru a netrpělivě vyhlíželi Osvětim.  
Po hodině a půl jsme dorazili do menšího tábora Auschwitz. Před vstupem jsme se rozdělili na dvě skupiny a po další čtvrt hodině už jsme zaraženě kráčeli se sluchátky za naší průvodkyní. Zpočátku to byly jen obecné informace o táboře, ale jakmile jsme vstoupili do jednotlivých bloků, průvodkyně nám začala vyprávět jednotlivé osudy lidí, kteří tu přežívali. Nejvíce nás však hluboce zasáhla prohlídka hromady bot, kufrů a protéz, které před 75 lety patřily skutečným lidem, kteří v budovách přišli o život. Dalším útokem na psychiku byla prohlídka plynové a spalovací komory. Také Zeď smrti byla děsivá. 
Po prohlídce Auschwitzu jsme se přesunuli do většího tábora Birkenau, který byl vystavěn během války z městečka Březinka. Po cihlových budovách zbyly jen komíny, protože po válce si obyvatelé Březinky budovy rozložili a znovu si z nich postavili své příbytky. V táboře však zbylo mnoho dřevěných domků, ve kterých byly všude škvíry a mezery.

Dalo se těžko uvěřit, že v takových podmínkách kdysi byli vězni nuceni žít. Ale co jim zbývalo? Nikdo se jich neptal.

Pro mě bylo těžké uvěřit, co dokáže člověk udělat druhému člověku.
Jestliže nevěříte mým postřehům, zajeďte se podívat. Až uvidíte na vlastní oči, uslyšíte na vlastní uši neuvěřitelné příběhy a prostoupí Vás děsivá atmosféra tábora, uvěříte.
Adéla Teturová, IX. B třída

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Expediční kamera

BŘECLAV / Městská knihovna Břeclav pátek 22. 3. 2024 / 17:00 Expediční kamera je filmový …