Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
BŘECLAV – Po sezoně ukončil své působení v MSK Břeclav i trenér juniorky Marcel Houška. Odešel na vlastní žádost, přestože cíl, zachránit mužstvo v I.A třídě, splnil.
Břeclav se v I. A třídě zachránila, ale lehké jaro to určitě nebylo?
To určitě ne. Tým, který na začátku roku téměř neexistoval, se utvářel zejména v zimním turnaji a hráči teprve poznávali mě a já je. Myslím tím hráče, kteří tady chtěli zůstat, protože převážná část kluků se rozhodla, že klub opustí a zůstalo to především na hráčích, kteří buď v týdnu netrénovali, nebo byli v širším kádru A mužstva či dorostu U19. V jarní části prošlo B mužstvem zhruba 25 hráčů. Všechno to byly ročníky 1994-1996, pár byl ročník 1993 a jeden 1991 – to je Jirka Paulík.
Měli tito mladí hráči dostatečnou kvalitu na krajskou soutěž mužů?
Když ji zachránili, tak tu kvalitu mají. U některých byl samozřejmě výkonnostní růst markantnější. Takový Honza Hloch, to je ročník 1995, ale svou pracovitostí si řekl o místo i v třetiligovém kádru. Určitě nám pomohli náhradní brankář A mužstva David Mrkvica a David Kočiš-Kovaľ.
Kteří další hráči z vašeho týmu si zaslouží pozornost?
Jirka Paulík, to byl správný kapitán. Je to s Petrem Balgou jeden z těch hráčů, kteří tady zůstali. Je to chytrý, inteligentní kluk a jenom studijní povinnosti ho svazovaly, že nemohl s námi trénovat a přijížděl jen na zápasy. Ale když přijel, byla to vůdčí osobnost se vším všudy, smekám před ním. To samé platí o Petrovi Balgovi, pracovitý, srdcař, bojovník, vynikající do týmu. Z těch hráčů, kteří pravidelně trénovali s áčkem – Matěj Wallisch, Honza Hloch, Pavel Jurčík, ti budou do budoucna určitě přínosem pro břeclavský fotbal. Chtěl bych se rovněž zmínit o brankáři Lukáši Poláchovi, který to má v klubu hodně těžké, je třetí v pořadí, poctivě trénuje, ale jestli se chce posunout výš, musí být jeho výkonnost trvalejší. Přeju mu to.
Pomohli vám na jaře hráči užšího kádru A týmu?
Ze soupisky áčka nehrál za béčko na jaře nikdo. Za béčko hráli jen kluci z širšího kádru. Jsme specifický klub, máme tady hodně cizinců, byly tady Slováci, Nigérijci, Ukrajinci, Brazilci. Matheus Stange da Silveira je ročník 1995 a bude určitě výbornou akvizicí do budoucna. Je to pravý opak typického Brazilce, není to žádný hračička, ale statný, urostlý chlapík, silný v soubojích, s míčem to samozřejmě umí taky. Myslím, že o něm ještě uslyšíme.
Boj o záchranu zkompilovala i administrativní chyba. O co šlo?
Ve druhém kole nastoupil bez zaplaceného příspěvku Fotbalové asociaci ČR Dan Netopilík. To utkání bylo na základě toho kontumováno, ale naštěstí jsme ho stejně prohráli. Byla nám uložena pokuta, která se měla do nějaké doby zaplatit a vedoucí týmu za to dostal podmínečný trest. Dál jsem to neřešil, příspěvek se zaplatil a Dan Netopilík dál nastupoval do každého utkání. A pak přišlo na konci května velké překvapení, kdy jsem přemýšlel, jestli má cenu to vůbec zachraňovat, protože to by se nemohlo stát ani u týmu IV. třídy. Pokuta byla zaplacena, ale co vím z doslechu, tak nebylo doloženo potvrzení o úhradě, jak to vyžadují soutěžní řády. A byly nám odečteny další tři body. Klub v čele s M. Maťašovským disponuje tolika funkcionáři, že pořád nechápu, proč jsme byli potrestáni dvakrát za jednu věc.
Říkáte, že to víte z doslechu. To vám nikdo z klubu oficiálně neřekl, proč jste přišli o body?
Současné vedení to dělá správně, nezatěžuje trenéry administrativou… Teď vážně, do dnešního dne mě jednatel klubu pan Maťašovský, který byl po celou dobu, co zde trénuju, výkonným ředitelem, ani nikdo jiný nekontaktoval, aby mi řekl, proč nám byly odebrány další body a že se v té době udělá nějaké opatření k tomu, abychom se zachránili v soutěži – třeba za pomoci hráčů z áčka. Nic.
Nakonec se záchrana podařila, ale vy jste u toho vlastně být ani nemusel, protože jste údajně chtěl odejít. Proč?
Máte pravdu. Někdy v půlce května došlo k odvolání jednatele pana Volfa a trenéra áčka pana Valachoviče. Já jsem asi den poté přišel sám za panem Maťašovským a řekl jsem mu, že končím jako asistent u áčka i jako trenér béčka. Můj spolupracovník Ivan Dvořák mě dva dny poté přemluvil, abych zůstal u B týmu. Nakonec jsem na něj dal a byl jsem do posledního kola trenérem B mužstva, i když to byl někdy boj s větrnými mlýny. Např. hrajeme poslední dvě, tři domácí utkání a máme jednoho nebo dva hráče na střídání. Je mi jasné, že pokud hrají jak áčko, tak U19, tak prostě hráči nejsou. Ovšem před naším posledním utkáním s Lednicí, už nehrál dorost U19 ani A muži, ale naše lavička neměla na střídání nikoho! Požádali jsme proto Romana Konečného, který ve svých 52 letech nám ještě v tomto zápase a nejen v něm, pomohl.
Takže dál v Břeclavi působit nebudete?
Za současného sportovního stavu a dění v klubu si myslím, že moje působení u kteréhokoliv týmu MSK asi nebude reálné. Radši budu trénovat někde v okolí a spolupracovat s lidmi, kteří tomu rozumí, snaží se fotbal dělat tak, jak se má dělat. Fotbal je totiž i o věcné komunikaci. Tady se hezky mluví, ale to je vše. Fotbalová realita je jiná. Mé zkušenosti a pohled na fotbal, je jiný než u současného vedení MSK.
Považujete tedy svůj zimní příchod do Břeclavi s odstupem času za chybné rozhodnutí?
To rozhodně ne ! Břeclavsko je krásný, nádherný kraj, bydlím tady. Měl jsem možnost pracovat s mladými, talentovanými hráči. Rád vzpomenu na Milana Valachoviče, Milana Volfa. Děkuji Ivanu Dvořákovi, Jendovi Zháňalovi, kteří to se mnou u týmu vydrželi a rovněž musím poděkovat fanouškům, kteří naše domácí utkání navštěvovali. Pokud nebudu momentálně trénovat v MSK, svět se přece nezboří. Já se fotbalem bavím, na téhle úrovni se to nedělá pro peníze.
