Víno je v tom nevinně – Otevřené okno Petra Hanniga

Zase vážím o něco víc. Může za to svatomartinská husa, která nesmí 11. listopadu v mém žaludku chybět. Ačkoliv ta husa je vlastně chudák, neboť nebýt mého smyslu pro tradice, mohla by si ještě vesele užívat života. Tak kdo za to vlastně může? Už to vím – moravští vinaři, kteří dodávají Svatomartinské víno, které se musí přesně v onen den otvírat a pít.

Můj známý je vlastníkem vinárničky U Posledního soudu, a ten jako příslovečný perfekcionista otevírá Svatomartinské víno přesně 11. 11. v 11 hodin 11 minut a 11 vteřin. Je to zarputilý monarchista, ovšem víno má vynikající a ostatně při dnešním slovníku prezidentů a knížat by taková královna anglického střihu nebyla vůbec marná. Takže v našich diskuzích, zda je lepší republika nebo monarchie, budu muset trochu ubrat na své razanci.

Ale zpět k těm kilům navíc a k huse v mém žaludku. Může za to svatý Martin z Tours který se narodil v roce 316 nebo 317 v Sabarii v římské provincii Panonie. Jedná se o nynější město Szobathély v Maďarsku (proto snad tolik hus je k nám importováno z Maďarska) a zemřel v 11. listopadu 397 v Candes ve Francii. To je tam kde se vlévá řeka La Vienne do známé a velké Loiry. Mimochodem v Candes jsem byl a mají tam moc dobré víno a dobře se tam jí (ach zase ta přibývající kila). Hrob sv. Martina se nalézá v nedalekém velkém městě Tours, to je to město, kde se narodil slavný spisovatel Honoré de Balzac.

Svatý Martin se stal jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších světců (bodejť by ne, když se na jeho paměť pije tak skvělé Svatomartinské víno a pořádají lukulské hody) a patří mezi první nemučedníky, které církev označila za svaté. Je znám díky legendě, kdy se rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Pro mne má však jedno minus. Nechal povalit v Bretani kilometry prehistorických megalitických řad. Ještě že nedošel až do lokality Carnac, kde řady ještě neporušené stojí a mají obrovskou duchovní sílu, kterou jsem zažil na vlastní kůži – ale o tom až v jiném otevřeném okně.

Řeknete si, to je všechno pěkné, ale kde je ta husa a to víno. Ke svatomartinské huse se váží tyto dvě legendy. Ta prvá praví, že husy svatého Martina při kázání tolik rušily, že nyní pykají na svatomartinském pekáči. Druhá legenda praví, že se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kejháním prozradily. No nevím, v Candes jsem žádné husy nepotkal. A proč Svatomartinské víno?

Označení Svatomartinské víno se začalo užívat již na dvoře císaře Josefa II. Začátkem listopadu bývala některá vína ve sklepě „vyčištěna“, a proto bylo zvykem ochutnávat novou úrodu. Toto období připadalo na dobu kdy se blížil advent spojený s předvánočním půstem. Svatomartinské tak bylo vždy spjato s časem bohatého hodování a bujarého veselí. Vezmeme-li v úvahu, že legendy se týkají velice starých událostí, tak Svatomartinské víno za mé přibývající kila nemůže. Ostatně stále je pro lidskou gramáž výhodnější splachovat tučné husy bílým vínem nežli pivem. I když takové pivečko k huse….

Petr Hannig

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Břeclavská diskuzní štafeta s Lenkou Zlámalovou

BŘECLAV / Městská knihovna Břeclav pátek 24.9.2021 / 17:00  V Malém sále se uskuteční odložená …