Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
BOLERADICE – Minulou sobotu se v boleradickém divadle představil vídeňský ochotnický soubor Vlastenecká Omladina se hrou Dva na kanapi. Jednu z hlavních rolí ztvárnil Zbyněk Háder, jinak stálý člen boleradického divadelního spolku.
Jak se vám hrálo na domácím jevišti, ale s cizím souborem?
Vždycky, když vystupuji s jiným souborem na „svém“ jevišti v Boleradicích, tak mám větší trému než obvykle. Možná proto, že v hledišti nejsou jenom běžní diváci, ale také kolegové z divadla. A ti jsou vždycky velmi kritickým publikem. Mísí se v tom obava nezklamat s touhou ukázat se všem v tom nejlepším světle.
V kolika hrách Vlastenecké Omladiny už jste hrál?
Tohle byla už moje sedmá inscenace ve Vídni a režírovala ji Alena Tobrmanová, která stála u zrodu mé první inscenaci ve Vídni Past na myši. A když se tak dívám zpět, tak to většinou byly velice zajímavé herecké příležitosti. Kromě činohry jsem se třeba ve Vídni poprvé setkal s klasickým muzikálem. Dokonce si myslím, že Tovje v muzikálu Šumař na střeše byl asi mou nejlépe zahranou rolí vůbec.
Chystáte nějakou další hru s Vídeňáky?
Právě tady v Boleradicích jsem dostal potvrzeny dvě nabídky na příští rok. Obě jsou velice lákavé a každá z jiného soudku. Na jaře by to měla být Shakespearovo Zkrocení zlé ženy. Na tomto projektu by se měl herecky spolupodílet i můj syn Juraj, boleradický herec Jiří Brabec a jeden z herců brněnské JAMU. Bude to pro mě poprvé, kdy budu hrát celý text ve verších, takže doufám, že to zvládnu. A na podzim bych měl spolu s Jirkou Brabcem odehrát ve Vídni muzikál My Fair Lady. Na obě inscenace se už teď moc těším.
V čem se Vlastenecká omladina a boleradický soubor liší a co naopak mají společné?
Společného mají to hlavní – touhu hrát dobré divadlo. To je stejné na obou stranách hranice. Rozdílný je ale přístup k inscenování a podmínky, ve kterých se hry připravují. Ve Vídni jsem třeba pracoval se šesti různými režiséry a každý pracuje trochu jinak. Zatímco v činohře se mi stalo, že po třech zkouškách a pěti dnech na jevišti už byla premiéra, v muzikálu jsem musel jezdit osm měsíců každý týden na zkoušku, než byl režisér spokojený. Dávají zde hercům také často více volnosti na jevišti, což není u nás obvyklé. Jiné je také zázemí. Ve Vídni, na rozdíl od Boleradic, se zkouší ve zkušebnách a na jeviště se dostaneme až týden nebo dva před premiérou. Jedno ale Vídeňáci boleradickým závidí. To krásné divadlo, které tu mají. Jsou to prostě dva divadelní světy. A zaplaťpánbůh za ně.
