Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
BŘECLAVSKO – Období fašanku – svátku provoněného koblihami, slaninou a pálenkami začíná již 6. ledna svátkem Tří králů a vrcholí o víkendu před popeleční středou, což je letos 1. a 2. března, čtyřicet dní před Velikonocemi.
Je to čas zabíjaček a lidového veselí. Počátky tohoto svátku je potřeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. V Čechách se tento svátek nazývá masopust a nás na Moravě fašank což je zkomolenina německého slova Fasching. Lze se domnívat, že tradice fašanků vznikla právě v Německu, někdy kolem roku 1133. U nás existují první zmínky o pořádání fašanků ze 13. století. Původně byly největší a nejrozpustilejší zábavy v pondělí a úterý před popeleční (škaredou) středou, dnes se většina fašanků z pracovních důvodů koná již o víkendu.
V současné době se fašank obnovil téměř ve všech obcích na Břeclavsku, poněvadž je to velmi dobrá zábava a pro hotely a restaurace mimořádná příležitost výdělku. Rozeznáváme tedy komerční fašanky (někdy stačí udělat zabíjačku a nazvat tyto vepřové hody fašankem) a skutečné fašanky tradiční, se všemi lidovými zvyky, tanci a popěvky.
Pěkný tradiční fašank dělají v Poštorné, kde je spousta zajímavých maškar, tančí se fašankové tance, podšable a pochovává se basa, i když i zde je již náznak stylizace. Většina maškar představovala v minulosti nějaký symbol. Medvěd byl například symbolem plodnosti, a proto s ním děvčata nejvíce tančila. Fašanková maškara bývala také prostředkem výsměchu nebo kritiky různých nepravostí. Fašankový průvod vodí policajt s ostrou šavlí.
Příklad typického fašanku, jak se u nás na jižní Moravě slavil, předvádí například folklorní soubor Old Stars Břeclav. Fašankový průvod volně seřazených maškar a chlapců s dřevěnými šavlemi vede policajt po fašankové obchůzce. Kapela je jednoduchá – buď hudecká, nebo posílená harmonikářem, ale vždy s ozembuchem. Průvod se přesunuje za zpěvu různých, především fašankových písní.
Zpívá se „Fašanku, fašanku, už je ťa namále…, Už sa fašank krátí už sa nenavrátí…, Kdo nemá frajárku do konca fašanku…, Fašanku, fašanku, zelený krušpánku…“ Pak se všichni se roztančí na „Podšable, podšable, můj milý pane…, Tady nám nedali, tady nám dajů…“
Před domem, kde fašančárů vítá hospodář s hospodářkou se říkají básničky: „A ty náš Martine, maso visí v komíně, enom nám ho dajte a s prázdnů nás nepúšťajte!“ Hospodář pak napíchne na ostrou šavli kus slaniny. „No přeca tetičko přeca, aspoň kus sviňského pleca, nebo taků klobásu co sa s ňú třikrát opášu“ a hospodářka napíchne klobásu. Cikánka říká: „Daj cigánce do kasičky na kašičku pro dětičky.“ Poslední básnička „Když nedáš groš do míšku, daj nám aspoň koblížků“ je výzvou, aby hospodář napíchl na šavli koblihu. Fašančáré se roztočí včetně hospodářů ve fašankovém reji a přitom zpívají „Dobré byly fašankové šišky“, „Karabáč“ apod. Občas se také tančí mužský mečový tanec Podšable. Po občerstvení se odchází opět s muzikou a se zpěvem na další štaci.
Večer následuje fašanková zábava, kde se tančí fašankové tance – vyhazovaný valčík – Marína, vytleskávaný valčík – Išla Marína, stylizovaný třasák – Židovka, Jede sedlák do mlýna a další. Je to typ figurálních tanců. Jak už je chasa ve varu, tančí se Podšable s různými rozvernými texty a na závěr taneční zábavy se za velkého bědování pochovává paní Barbora Ubručaná-Smyčcová (basa). Pak nastává pro pravověrné křesťany až do Velikonoc čtyřicetidenní půst.
