Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
BŘECLAV, BRNO – V polovině června uvedlo Městské divadlo Brno v lednickém zámeckém parku muzikál Bídníci a jednu z hlavních rolí zde odehrál břeclavský rodák, dnes sólista výše uvedeného divadla Jiří Mach.
Jaké byli tvé první krůčky na prknech, která znamenají svět?
První zkušeností s jevištěm bylo působení v dětském folklorním souboru Břeclavánek, zhruba v šesti letech. Zpívalo se, tančilo a občas se řekla i nějaká ta věta – to byl úplný začátek mé „kariéry“ (úsměv).
Jak se z folkloristy stal muzikálový zpěvák a herec?
Když jsem chodil na gymnázium v Břeclavi, navštěvoval jsem národopisný soubor Břeclavan (jehož hrdým členem jsem do dneška), ale také gymnaziální pěvecký sbor Polyfonia a studentské divadlo poezie Regina, a než jsem ukončil studia na gymnáziu, tak už jsem pomalu koketoval s myšlenkou, že bych mohl zkusit přijímačky na JAMU a protože jsem zpíval a tančil, zkusil jsem obor muzikálové herectví. A vyšlo to, dostal jsem se do ročníku paní Zdeny Herfortové. Tam jsem se pomalu začal seznamovat s tím, že vůbec nic neumím a o svém oboru nic nevím. Trávil jsem tehdy veškerý volný čas ve škole. Hodiny herectví, přednesu, balet, moderní tanec, třikrát týdně hodiny zpěvu, jazzbalet, step, akrobacie a taky teorie – herecká tvorba, dějiny světového i českého divadla. Zkrátka jsem se musel trochu naučit řemeslo.
Kdy jsi získal angažmá v Městském divadle v Brně, jak těžké bylo se prosadit a jaké postavení tam máš dnes?
Od třetího ročníku JAMU jsem začal hostovat v Městském divadle Brno v menších rolích a ve čtvrtém ročníku jsem dostal roli Mikoláše v Markétě Lazarové a v té době jsem ještě na JAMU dostal i nabídku angažmá v Městském divadle v Brně. Začínal jsem tedy od sborových rolí a postupně jsem získával i role většího rozsahu. V našem divadle je dost talentovaných a šikovných herců, a tak vlastně každou novou rolí obhajuji své místo v souboru. Konkurence je veliká, ale mě to tak vyhovuje, nutí mě to na sobě dál pracovat.
Jaké nejvýznamnější role jsi již hrál a se kterými známými herci a zpěváky?
Za sedm sezon, co jsem v angažmá, bych vzpomenul právě Mikoláše v Markétě Lazarové, Kristiána v Cyranovi z Bergeracu, Oidipa v Králi Oidipovi, Enjolrase v Bídnících, Champlatreuxe v Mamzelle Nitouche, Sorela v Červený a černý, Eddieho v Pokrevních bratrech, Rodriga v Cidovi, Melchiora v Probuzení jara a nedávno hrbáče Igora v Mladém Frankensteinovi či Bassania v Benátském kupci. Nyní mám těsně před premiérou Noci na Karlštejně kde hraji Petra – krále cyperského (ve filmu ho hrál Waldemar Matuška). Nedávno jsme měli (duben 2014) premiéru Benátského kupce, kde jsem měl tu čest se na jevišti potkat s úžasným hercem a legendou panem Bolkem Polívkou. V Karlíně zase například s Jiřím Kornem, Kamilem Střihavkou či Bárou Basikovou. Ale já na ta slavná jména moc nehraju. V Městském divadle v Brně mám tolik výborných ať už více či méně známých kolegů herců, kterých si moc vážím.
Hraješ i někde jinde než v Městském divadle?
Hostuji v hudebním divadle Karlín v Praze v muzikálu Jesus Christ Superstar. Na další zajímavé hostování nemám vzhledem k vytíženosti v Městském divadle v Brně čas.
Co folklor? Už jsi na něj zapomněl, nebo se alespoň občas vracíš?
Když mám náhodou čas, tak se moc rád potkávám na folklorních akcích s kamarády z Břeclavanu, třeba nedávno v Tvrdonicích na národopisných slavnostech, kde jsem si s Břeclavanem moc rád zazpíval. Na folklor jsem nezanevřel a ani nikdy nezanevřu, jsou to mé kořeny. Jsem prostě Podlužák.
Jak žiješ v soukromém životě? Máš rodinu?
Mám dva syny Jirku a Matyáše a manželku Radku Coufalovou – moji kolegyni z divadla. Rodina je pro mě nejvíc, mám dobrý vzor v rodičích i prarodičích.
Jaké máš plány?
Tak třeba podívat se do Londýna na Wimbledon, protože miluju tenis. V profesním životě si moc věcí neplánuju a na moc věcí se netěším, jsem tak aspoň míň zklamaný, když něco nevyjde. Uvidím, co život přinese (úsměv).
