Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
MIKULOV (juh) – Mikulovská Galerie Závodný zve ve čtvrtek 29. ledna v 18 hodin na vernisáž výstavy děl Tomase Rajlicha.
Rajlich (ročník 1940) vystudoval umění na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1967 se na domácí uměleckou scénu uvedl jako spoluzakladatel Klubu konkretistů – českého ekvivalentu skupiny Nul či ZERO.
V roce 1969 opustil Československo a usadil se v Nizozemí. Byl jmenován profesorem na Vrije Academii v Amsterdamu. Na mezinárodní umělecké scéně se etabloval především jako tvůrce monochromní strukturované malby, v roce 1994 získal prestižní cenu Ouborg Prijs. Rajlichovo dílo je zastoupeno v mnoha veřejných sbírkách po celém světě. Je také autorem monumentálních obrazů pro zasedací síň Raad van State v Haagu a nizozemského vyslanectví v Ghaně. V letech 1999-2002 byl Rajlich hostujícím umělcem v ateliérech MNAM/Centre Georges Pompidou v Paříži. Od roku 2010 žije a pracuje v Praze a v Itálii poblíž Verony.
Vernisáž výstavy proběhne za účasti autora, výstava potrvá do 7. března.
O autorovi:
Tomáš Rajlich (1940) se těšil uměleckému vzdělání v Praze na Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění. Školil se na sochaře a brzy se rozhodl pro práci v geometrickém duchu. V roce 1966 spoluzaložil Klub konkretistů (ekvivalent Nul or Zero), který získal národní věhlas. O pár let později jeho dílo objevil mezinárodní umělecký svět na skupinové výstavě Sculpture Tchécoslovaque v Musée Rodin.
V roce 1969 se Rajlich kvůli sovětské okupaci rozhodl utéci z vlasti a usadil se v Nizozemí. Byl jmenován profesorem na Vrije Academie a zjistil, že je povolán stát se malířem. Zastupován byl galeriemi Art & Project Amsterdam a Yvon Lambert Paříž a netrvalo dlouho a jeho práce byla oceněna v mezinárodním měřítku a Rajlich byl pozván k účasti na přelomových výstavách jako Elementaire Vormen (1975), Fracture du Monochrome aujourd’hui en Europe (1978), Bilder ohne Bilder (1978) a nejvýznamnější Fundamental Painting (1975) v Stedelijk Museum Amsterdam.
Jak tato výstava poukázala, Rajlichova plátna ukazují pokračující zájem o „podstatu“ malby, a to na rozdíl od současných prací amerických minimalistických malířů. Jeho ranná díla se vyznačují industriálním vhledem a modulární kvalitou — jejich znakem je rastr, zatímco Rajlichova vyspělá díla ukazují komplexnější proceduru ke klíčové myšlence, že obraz je sebereflektující subjekt . Jeho poslední monochromy prozkoumávají kombinaci neosobní, gestické a tvořivé síly světla, jsou variovány v intenzitě, jasu a pastozitě, a při tom všem jednoznačně zůstává faktický obraz. Umělcova citlivost vychází z jemné modulace barvy na plátně, ale důraz je kladen na barvu a tvořivé síly světla, které věčně mění namalovanou plochu. Je to prolnutí těchto pláten s vlastním životem, který nikdy nepřestává bavit citlivost diváka. Jsou to malby, které lze stále hodnotit jako malby.
Rajlichovu první retrospektivní výstavu v roce 1993 nabídl Palazzo Martinengo, Brescia. Jeho adoptivní země Nizozemsko udělila Rajlichovi prestižní Ouborg cenu za jeho celoživotní úsilí v roce 1994, při kteréž příležitosti Haags Gemeentemuseum hostilo druhou retrospektivní výstavu, a o deset let později v roce 2005 muzeum ukázalo retrospektivu z umělcových děl na papíře na počest jeho 65. narozenin. V jeho rodné České republice Dům umění města Brna představil retrospektivu v roce 1998 .
Rajlichova díla jsou součástí mnoha respektovaných veřejných sbírek po celém světě, pravidelně získává zakázky na tvorbu monumentálních obrazů, například vytvořil šest velkých pláten pro konferenční místnosti Raad van State v Haagu a v nedávné době šest metrů vysoké plátno a rytou skleněnou stěnu pro velvyslanectvím Nizozemska v Ghaně. V letech 1999 až 2002 byl Rajlich umělcem v rezidenci Centra Georges Pompidou v Paříži. Žije a pracuje v Praze v České republice a poblíž italské Verony.
Zdroj: www.rajlich.cz
