Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Dvě parní lokomotivy, Austria a Moravia, a osmnáct vozů přijelo z Vídně do Břeclavi. Stalo se tak před 175 lety, 6. června 1839. Byl to první parní vlak,který vjel do českých zemí po právě dobudované železniční trati. Stovky lidí si v tento den nenechaly ujít historický milník.
Jak v publikaci Kapitoly z historie břeclavského železničního uzlupřipomínají její autoři:
„Byla to pro obyvatele městečka a jeho okolí mimořádná událost. Přišlo jich do Břeclavi několik set, z Poštorné, Charvátské Nové Vsi, Hlohovce, Lanžhota,Hrušek, Podivína i odjinud. Přišli či přijeli povozy již brzy ráno a usadili se po obou stranách jednoho pásu kolejí. Přízemní nevysoká budova železniční stanice byla slavnostně vyzdobena. Příjezd prvního vlaku také očekávali zástupci městečka a vojenská kapela.“
Jízda prvního vlaku trvala z Vídně do Břeclavi dvě a půl hodiny, souprava zastavila ve třech zastávkách. Autoři knihy zmiňují i dobový zápis z toho dne:
„Za střelby z hmoždířů zahrána byla kapelou slavného kyrysnického pluku hraběte Auerspergla národní hymna. Od východu až k nově postavenému hostinci utvořila špalír místní chasa ve svém malebném svátečním kroji…Na protilehlé straně byla zvlášť zajímavá podívaná na zábavu chasníků, kteří venku při zvucích houslí a dud bujaré děvčice v tanci prováděli a při plných lahvích vivat provolávali.“
„Díky železnici se začala Břeclav rozvíjet a hospodářsky vzkvétat. S jistou nadsázkou lze říci, že se přes Břeclav otevřela cesta, kudy začaly rychle proudit do českých zemí výdobytky průmyslové revoluce. Tento den se stal důležitým milníkem v historii našeho města.“ řekl Ing. Luboš Krátký, místostarosta
Na počátku byl ODPOR PROTI ŽELEZNICI
V roce 1829 předložil profesor vídeňské polytechniky František Xaver Riepl pozoruhodný projekt dálkové železnice napříč monarchií, která měla vést z Terstu na Jadranu přes Vídeň a Krakov k solným ložiskům ve Wieliczce a Dworech. Projektu si všiml vídeňský bankéř Salomon M. Rothschild. Jeho obchodní duch v něm dokázal vycítit vynikající příležitost, a tak se začal starat o jeho naplnění. Již roku 1830 se snažil získat povolení ke stavbě, avšak, jak se dalo očekávat, bez úspěchu. Proti dráze byl, jak praví kronikář, Bůh i svět. Lékaři, kněží, řemeslníci, rolníci a statkáři, poštmistři i policie, všichni měli z nějakých důvodů námitky proti stavbě dráhy. I dvorská komora (ministerstvo financí) vyslovila pochybnost, zda by peněžně chudé Rakousko bylo s to opatřit vysoké finanční náklady. I císař František II. byl, tak jako ostatně i mnoho jeho korunovaných kolegů a tehdejších státníků,v nitru nepřítelem železnic, o jejichž užitku pro stát a hospodářství nebyl přesvědčen a navíc je považoval za urychlovač šíření revolučních myšlenek.
Potom však NOVÝ CÍSAŘ SOUHLASIL
Po jeho smrti nastoupil na trůn Ferdinand I., který projevil o železniční podnikání větší zájem a pochopení. Stálé naléhání Rothschildovo, jehož spolupracovníci vypracovali stavební plány, cenové propočty a dopravní náklady pro projekt Severní dráhy, způsobilo, že nová žádost z 15. dubna 1835 byla 4. března 1836 schválena. Ve svém původním projektu Riepl uvažoval s provozem koněspřežním, ale po své návštěvě Anglie (na Rothschildův popud) svůj názor změnil a dráhu uvažoval jedině jako lokomotivní.
9. dubna 1836 bylo společnosti dovoleno používat název Císařská a královská výhradně privilegovaná společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda. Prozatímní ředitelství navázalo styk se Stephensonem (britským průkopníkem železnice), aby získalo jeho znalecký posudek na projekční práce na novou drážní trasu, používané stavební metody a organizaci podniku. Stavební práce začaly mezi Vídní a Břeclaví 7. dubna 1837. Stavba byla rozdělena na dva úseky. První, Vídeň – Gänserndorf, prováděla firma Felice Talachini a druhý, Gänserndorf – Břeclav, firma bratří Kleinů.
Začalo se stavět BŘECLAVSKÉ NÁDRAŽÍ
Počátkem roku 1838 došlo v době tání k rozsáhlým záplavám pohraničních obcí. Záplavy byly každoroční událostí a tyto nebyly co do rozsahu nijak větší než obvykle. Zdejší obyvatelstvo však dávalo vinu dráze, což bylo částečně způsobeno politickou propagandou, a kladlo nesmyslné požadavky na zvětšení propustí v náspu. Aby se Severní dráha vyhnula podobným nepodloženým obviněním, rozhodla se většinu z nich splnit. Tak došlo k tomu, že přes řeku neschopnou lodní dopravy, která není nikde širší jak 90 m, bylo vybudováno 13 mostů o celkové délce 671 m. Těsně za mosty přes Dyji bylo vybudováno důležité uzlové nádraží Břeclav.
Brzy získalo na významu jako první větší železniční uzel hlavní tratě. Vzhledem k tomu se z něho vyvinulo jedno z největších nádraží Severní dráhy. V roce 1898 bylo velkoryse rozšířeno. Vybavení obsahovalo v té době dvě rotundy s celkem 51 stáními, příslušné dílny a zauhlovací zařízení. Samotné nádraží mělo 25 kolejí a vlečky do cukrovaru. Nádražní budova s krytým hlavním nástupištěm, vybudovaná v té době, se používá ještě dodnes.
A potom přijel PRVNÍ VLAK DO BŘECLAVI
Do Břeclavi přijel první vlak 6. června 1839 za prudkého deště. Byl vítán hudbou, ranami z hmoždířů, zpěvem a tancem. Za měsíc, 7. července 1839, byl zahájen provoz na trati do Brna. Jízda z Vídně do Brna trvala čtyři a půl hodiny. Týž den se při zpáteční cestě udála ve stanici Vranovice první železniční nehoda na našem území.
Také stavební práce na hlavní trati z Břeclavi do Přerova postupovaly rychle kupředu. Byly zde vytvořeny dva stavební oddíly. Na prvním z Břeclavi do Hradiště (Staré Město) byla zahájena stavba 30. března 1840 a dokončena byla 27. března 1841. Provoz zde byl zahájen 1. května 1841. Stavba druhého úseku začala 29. května 1840 a provoz do Přerova zde byl zahájen 1. září 1841.
Za zmínku stojí i to, že v úseku Břeclav – Hodonín byla zahájena již 1. ledna 1841 doprava koněspřežní pro přepravu tabáku pro tamní tabákovou továrnu; tato doprava nebyla přerušena ani za největší zimy.
Převzato z publikace Vladimíra Londina Příspěvek k 150. výročí železnice v Břeclavi, vydané v roce 1989
