ROZHOVOR: Dobrovolníci opět pomáhali izraelským lesníkům

BŘECLAV – Když v roce 2010 postihl ničivý požár lesy národního parku Karmel v Izraeli, vypravila se skupina dobrovolníků z České republiky na pomoc tamním lesníkům. Od té doby se do Izraele pravidelně čeští pomocníci vracejí. Každoročně je mezi nimi i břeclavský pastor Apoštolské církve Karel Káňa, původním povoláním lesní inženýr.

Kdo tyto výjezdy organizuje?

Iniciativa vyšla původně od členů Apoštolské církve, oficiální záštitu nad tím převzal nadační fond Nehemia, který podporuje různé humanitární a charitativní projekty. Letos také chceme prostřednictvím fondu požádat o sponzoring Lesy ČR, které podporují projekty na ochranu přírody a humanitární akce. Tady by se sešlo obojí.

Kde jste letos působili?

Byli jsme ve stejné lokalitě, ale nepracovali jsme tentokrát přímo v národním parku, protože ochranáři si vymínili, že se tam nebude zasahovat a spálený les se ponechá svému osudu. Je to zkrátka podobné jako u nás, napětí mezi ochranáři a lesníky je tam také. I když tam jsou lesníci daleko „zelenější“ než u nás. Na druhou stranu jsou izraelští ochranáři zase radikálnější a extrémnější než naši. Proto nás stáhli na polesí, kde jsme pracovali v hospodářských lesích, které nebyly přímo zasaženy požárem, ale vykonávali jsme práce, které by měly být prevencí budoucího možného požáru. Letos jsme pracovali v náletovém porostu. Ten nahradil původní borový porost, který zničil dřevokazný hmyz asi před dvaceti lety. Na ploše 2,3 hektaru z původního porostu zůstalo jen asi deset starých borovic. Jinak tam narostla změť mladých borovic, doubků a křovin.

Co bylo tedy vaším úkolem?

Lesníci chtěli tuto lokalitu vyčistit, protože se tam má zanedlouho konat dětský tábor zhruba pro tisíc dětí. Tam je to běžné, les je pro Izraelce v první řadě místem pikniků, táboření a odpočinku. Takže jsme pro ně měli vyklidit část lesa. Z jedné strany cesty jsme vytvořili desetimetrový protipožární pás bez stromů a zbytek porostu jsme proředili. Borovici halepskou jsme pokud možno odstraňovali a borovici brutii jsme se snažili nechávat, protože je odolnější vůči dřevokaznému hmyzu. Během dvou týdnů jsme úkol splnili a místní lesníci s námi byli spokojeni.

Spolupracujete v Izraeli se stejnými lidmi?

Ano, setkáváme se se stejnými lidmi, ten vztah se stále prohlubuje, skutečně jsme se spřátelili. Dokonce nás jedna místní pracovnice pozvala na šabatovou večeři. Ta se koná z pátku na sobotu, kdy se židovské rodiny scházejí a společně večeří. To pro nás bylo opravdové ocenění. Je tam i určitý symbolický posun – první rok jsme pracovali hned za vesnicí, v níž jsme bydleli, druhý rok jsme pracovali asi o deset kilometrů dál, v srdci národního parku, a vloni a letos jsme pracovali přímo na polesí. Jakoby ten geografický posun symbolizoval fakt, že jsme izraelským lesníkům čím dál blíž.

Podle čeho se vybírají účastníci?

Vždycky se snažím vybírat lidi skromné, protože podmínky jsou tam velice prosté, takové, kteří umí pracovat v lese a mají vztah k Izraeli. Letos s námi byl například i můj spolužák z lesnické fakulty Vladimír Horský, který umí excelentně pracovat s motorovou pilou, to byl vynikající člen týmu, skromný a pracovitý. Ale to se dalo říct o všech členech týmu. Navíc kromě mě byli všichni čtyři výborní kuchaři. Původně nás jelo šest, ale jeden musel jet domů už po týdnu.

Bude tato spolupráce pokračovat i v příštích letech?

Ano, izraelští lesníci nám už ukázali práci na příští rok a automaticky s námi počítají. Příští rok bude změna v tom, že v Izraeli bude tzv. rok šmita, což je každý sedmý rok, kdy se nesází. Izraelská společnost stále ještě hodně funguje podle Starého zákona a podle něj půda musí každý sedmý rok odpočívat. Příští rok se tedy nebudou sázet stromy a pro nás to znamená, že se nemusíme vázat na Svátek stromů a můžeme si vybrat jiné období. Dosud jsme se vždy snažili přijet v termínu Svátku stromů, protože to bylo výhodné pro práci v lese – je tam chladno. A Svátek stromů je pro místní lesníky velká slavnost, je to vyvrcholení jejich sezony.

Měli jste během dvou týdnů nějaké volno?

Měli jsme volné pátky. První pátek jsme se jeli podívat do Jeruzaléma na takzvaný zahradní hrob, kde mohl být pohřbený Ježíš po ukřižování. Vedle něj je skála, která vypadá jako biblická Golgota. Pak jsme jeli na Olivovou horu, odkud je vidět celý Jeruzalém. Měli jsme také milé setkání s paní Janou Markus, která pochází z české židovské rodiny, dvacet let žila u nás a nyní pracuje pro fond KKL, který vlastní přes 40 % území Izraele. Moc nám pomohla při každém našem výjezdu, a tak jsme si domluvili v Jeruzalémě setkání. Bylo to moc příjemné. Druhý volný pátek už byl těsně před naším odletem, tak jsme jeli do Haify podívat se na město a přístav, nakoupit suvenýry pro rodiny.

Na jedné z fotek máte na stole lahve piva. Jaké mají Izraelci pivo?

To pivo nám koupili schválně – bylo to exportní pivo z Nové Paky, které u nás není vidět, tmavý ležák. Jinak se tam hodně prodává hlavně Heineken. Mají ale prý 57 vlastních pivovarů, vaří i datlové pivo. Kdysi jsme ho ochutnal a chutná jako Coca-Cola. Myslím, že nemají pivo naší úrovně a Čechům by asi izraelská piva moc nechutnala.

Mají Izraelci málo lidí na práci v lesích?

Hlavně mají málo peněz. Mohli by si najmout dělníky, ale vysvětlovali nám, že mnoho prací nemohou vykonat, protože na to nemají rozpočet. Myslím si, že Izrael skutečně potřebuje podporu. Je to jediný demokratický stát na Blízkém východě, všude kolem je dost rušno a nebezpečno. Židé jsou ve světě terčem různých skupin. Jsou velmi citliví a ocení, když má někdo zájem jim jakkoliv pomoci.

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Nutně potřeboval cigarety

BRNO VENKOV, BŘECLAVSKO: Popíjení alkoholu nebylo překážkou pro usednutí za volant.  Cigarety prý nutně po …