Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
BŘECLAV – Městské muzeum a galerie v Břeclavi je významným kulturním centrem ve městě. O jeho činnosti jsme si vyprávěli s ředitelkou Alenou Káňovou.
Kdy jste nastoupila do Městského muzea a galerie?
V Městském muzeu a galerii Břeclav jsem začala pracovat na částečný úvazek již v září 1996 při své rodičovské dovolené. Protože muzeum bylo znovu založeno jen o rok dříve, tak jsem vlastně v této paměťové instituci skoro od začátku. O dva roky později jsem nastoupila do pracovního poměru již na plný úvazek, a to jako odborný pracovník. Kromě regionální historie jsem se zaměřila na vytvoření a vyprofilování etnografické podsbírky s hlavním důrazem na lidový kroj národopisného regionu Podluží. Při pracovním poměru jsem si udělala postgraduální studium muzeologie a několik let jsem zastávala funkci zástupce ředitelky. V roce 2011 jsem byla jmenována řádnou ředitelkou a v této pozici jsem čtvrtý rok.
Jaká zařízení patří pod muzeum? Můžete popsat jejich činnost?
MMG Břeclav se vymyká běžnému pojetí našich městských muzeí, kdy většinou městská muzea představují jeden objekt s malou stálou expozicí, dvěma či třemi pracovníky a několika krátkodobými akcemi. My se svým rozsahem práce přibližujeme spíše k institucím krajského typu. Máme čtyři poměrně výrazné objekty, z toho jsou dvě budovy památkově chráněné – jedná se o bývalý lichtenštejnský lovecký zámeček Pohansko (ten je dokonce jako součást Lednicko-valtického areálu památkou UNESCO) a synagogu z roku 1888. Dále máme ve správě hlavní, moderní výstavní objekt na sídlišti Dukelských hrdinů pod břeclavskou vodárenskou věží a opět spravujeme i tzv. Lichtenštejnský dům, bývalou židovskou školu. Kromě toho máme několik depozitářů na Domě školství a poslední tři roky se muzeum pod mým vedením odborně stará o areál břeclavského židovského hřbitova. Spolupracuji také na obnově židovské obřadní síně, která by po své rekonstrukci připadla jako další výstavní objekt právě naší muzejní instituci.
Z charakteru našich objektů vyplývá i jejich prezentační zaměření. Na Pohansku máme od roku 2010 novou stálou archeologickou expozici Velkomoravské Pohansko, která představuje to nejzajímavější z více jak 55leté archeologické práce na významném velkomoravském hradisku. V synagoze je od roku 2009 (na ženské galerii) umístěna stálá expozice Židovská Břeclav a výstavní činnost je zde doplňována krátkodobými výstavami a velmi početnou řadou přednášek, koncertů, charitativních akcí a společenských setkání. V Lichtenštejnském domě je (jak název napovídá) stálá expozice věnovaná historii rodu Lichtenštejnů na Moravě a vlastnímu Lednicko-valtickému areálu. V moderní budově pod vodárnou potom střídáme výstavy galerijního a muzejního typu. V budoucnosti bych ráda připravila pro opravenou novogotickou židovskou obřadní síň expozici k holocaustu břeclavských Židů.
Co se vám daří, kde ještě vidíte rezervy?
Největší radost mám z faktu, že nepociťujeme návštěvnickou krizi jako některá jiná kulturní zařízení. Poslední dva roky máme návštěvnost na našich objektech kolem 17 tisíc a na dalších akcích se nám vystřídalo kolem 7-8 tisíc návštěvníků. Takže jsme „udělali kulturu“ zhruba pro jedno okresní město. Moc mne těší také příjemný, zapálený a pracovitý muzejní kolektiv – vybudovali jsme rozsáhlý edukativní program pro školy, programy pro rodiče s dětmi, seniory, máme výbornou spolupráci s řadou dobrovolníků, bez nichž by řada projektů byla podstatně hůře realizovatelná. Po pěti letech máme opět obsazenou pozici archeologa a již jsou vidět první výsledky práce nové kolegyně. Také mne těší zájem veřejnosti o břeclavské památky, kterých máme oproti jiným městům poměrně málo, a ráda přijímám jejich podněty, nápady a v neposlední řadě i pomoc při jejich spravování. Samostatnou kapitolou je obrovský zájem odborné i laické veřejnosti o památky židovské – spolupracujeme s odbornými institucemi, vysokými školami a rozvíjí se i studentská badatelská činnost. Téměř každý týden mám navíc v poště kontakty a žádosti o spolupráci či dohledávání židovských předků nejen z republiky, ale i z různých koutů světa. Výborná spolupráce s veřejností je i v oblasti akvizice – tedy sbírkotvorné činnosti. Tady ale zároveň vidím stále ještě rezervy. Velmi bych si přála, aby lidé neničili, nevyhazovali staré předměty a vždy nás raději zavolali k posouzení hodnoty těchto předmětů. Bohužel se ještě často stane, že se „s křížkem po funuse“ dozvídáme o jedinečných věcech, které by měly pro naše muzeum velkou vypovídací hodnotu a skončily vyvezené či jinak znehodnocené. Další rezervu vidím v tom, že do kompletnosti naší výstavní nabídky pro veřejnost mi chybí národopisná expozice lidového kroje na Podluží. Tady je zásadním problémem vhodný výstavní prostor a také finance na vytvoření expozice. Mám ve fondu cenné soubory vlňáků, výšivek a ostatních krojových součástí, ale poutavá stálá expozice si dnes žádá plno interaktivních doplňků, perfektní vizuální zpracování a to vše stojí čas a hlavně finance. Ideálně si představuji takovou expozici v opraveném patře břeclavského zámku, doplněnou zámeckými interiéry a historickou částí.
