ROZHOVOR: Ani se nenaděješ, a je ti devadesát

MORAVSKÁ NOVÁ VES – Celkem v dobré kondici oslaví 23. února už 90. narozeniny Bohumila Hřebačková, rozená Králová, z Moravské Nové Vsi. Poněvadž je v obci více žen tak vysokého věku, položili jsme se jí pár otázek, abychom zjistili recept na dlouhověkost.

Kde jste se narodila a v jaké rodině?
Narodila jsem se, jak se říkávalo, v sedlácké rodině. Otec se jmenoval Cyril Král, a je uvedeno v matrice na faře, že v tomto domě, který má dnes adresu Hlavní 90, náš rod bydlí již od roku 1640. V té době tu žil náš předek Vendelín Král, který sem přišel z Kostic. Maminka Hedvika Králová (Šenková) pocházela z Dolních Bojanovic, byla jak věchýtek, vážila asi 45 kilo, ale zastala práce za deset. Měla jsem ještě dvě sestry Anežku a Marii.

Jaké jste měla dětství a do jakých škol jste chodila?
Za mého dětství bylo dětí jak much. Hrávali jsme se nejvíce v Medlově a za humny. Většinou se hrávali spolu stejně staré děti, a taky starší sestry, které mě měly hlídat, mě sebou nechtěly. Ale mamka si s nimi poradila, „zbúchala“ je a byl pokoj. Tenkrát se na pohlavek nehledělo. Dětí v rodinách bylo sice hodně, ale tehdy je selektovala tuberkulóza. Mému otci například zemřeli na tuto nemoc čtyři bratři. Hrávali jsme se různě, na honěnou, hodně s balónem a vzpomínám si, že ve druhé třídě jsem dostala pod stromeček kočárek s panenkou. Všechny děti chodily do kostela, na boží tělo, udržovaly se tradice jako například hrkání, šlahačka na Velikonoce a podobně. Ale měla jsem již jako dítě své povinnosti v hospodářství. Postarat se o husy, nadělat třísky na podpal a všeobecně pomáhat, třeba mamce v kuchyni. Od malička jsem nosila kroj, tak jako většina dětí. Nejmenší děti nosily pásnice (šaty vcelku), do školy jsme nosily pěknější kroj a doma jsme se pak převlékaly do všedního. V Moravské Nové Vsi jsem vychodila obecní školu a měšťanku, v Hodoníně rodinnou školu a v Rožnově pod Radhoštěm zemědělskou školu.

A jak jste prožila mládí? Určitě jste chodila do chasy, na hody a další lidové zábavy?
Tak to jsem stihla jenom po dva roky, poněvadž pak přišla válka a zábavy byly zakázány. Tehdy, pokud si dobře pamatuju, byly v Moravské Nové Vsi tři hospody. U nádraží byla dělnická hospoda, říkalo se jí Lasale, a chodili tam komunisti. U Gajdů byli sociální demokrati a u Fizíra fotbalisti. Já jsem chodila ke Gajdom na obecní hospodu. Ve válce se chodilo v krojích jen do kostela a na boží tělo. Za války nebylo nic. Byly jiné starosti. Vzpomínám si, jak byl tenkrát atentát na Haydricha, on hned neumřel, až za týden. Tak to sem poprvé dávala krev. Týden jsem byla v hradišťské nemocnici na vyšetření, a to nebylo jak dnes, to bylo z ruky do ruky. V té době tatínek částečně ochrnul a my jsme neměli chlapa v hospodářství, tak jsem se musela vdát. Vdávala jsem se v 18 letech 7. listopadu 1942 a vzala jsem si z Hrušek Hřebačku-Forišku a od té doby mně jinak neřeknou než Foriščena.

A jak to bylo potom? Jak vám šlo hospodaření?
Potom to bylo tak. Maminka byla doma, vařila, „poklúzala“ a já sem „létala“ po poli. Tatínek navíc dostal otravu a ležel tři měsíce v Hradišti v nemocnici. Byla to těžká doba. Narodily se nám čtyři děti. Helena, Jožka, Marie a Milena. Po válce jsme hospodařili až do roku 1958. Potom nám všecko sebrali a nezbývalo nám než jít do JZD. Tam jsem čtyři roky dojila krávy, pak jsem ze zdravotních důvodů přešla na vrátnici, kde jsem vážila, vydávala oleje a dělala ještě další práce, které byly potřeba. Pak jsem přešla pracovat na ústřednu a tam jsem byla až do svých 65 let.

Jak se vám daří nyní?
Práce na baráku a humně je pořád dost, ale před dvěma lety jsem měla úraz, zlomila jsem si pánev, a i když se to zahojilo, od té doby mě to pobolívá a chodím o holích. Hodně vyšívám a čtu. Sem tam i opravím nějaký kroj, pravnučce vyšívám zástěrku ke kroji a tak se bavím. Z knížek mám nejradši Vojnu a mír a koupila jsem si  publikaci Kroje na Podluží, co nafotil fotograf Židlický, kde jsem také nafotěná. Třebaže stála 1.000 korun, ale je pěkná a ať je doma. Loni jsme, stařky z Moravské Nové Vsi, nafotily ten kalendář, tak jsme aj populární. Rodina se nám utěšeně rozšiřuje. Mám devět vnoučat a 15 pravnoučat. Pravnoučata, pravda, už hlídat nemohu, protože  by mně utekly.

Naše redakce děkuje za rozhovor a společně se všemi potomky přeje paní Bohumile Hřebačkové k jejím devadesátým narozeninám hodně zdraví a vitality.

O nás Jaroslav Švach

Jaroslav Švach
tel.: 606 727 242 e-mail: svach@tydenik-breclavsko.cz

Mohlo by se vám líbít

Policisté darovali krev

BŘECLAVSKO: Policisté vyrazili na Zelený čtvrtek hromadně na hematologicko-transfuzní oddělení břeclavské nemocnice, aby pomohli doplnit …