Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Poznej kádr A týmu mužů – díl 8
V osmém díle série „Poznej Kádr“ projdeme hokejovou cestou útočníka, který na Břeclavském drese nese číslo 24, Radima Juránka.
Radim JURÁNEK: „Břeclav jsme poráželi i o 20 gólů… Na mládežnické olympiádě jsem hrál s budoucími hráči NHL…“
Všechno to začalo, když se Radim s rodinou vraceli z každoroční dovolené v Chorvatsku, měl asi 7 let a rodiče mu oznámili, že ho přihlásí na nějaký sport. Na výběr dostal fotbal a hokej a jelikož byl konec léta, tak volba padla právě na hokej. „Pamatuji si můj první zápas v minihokeji, bylo to ve Znojmě a trenér mě postavil do obrany. Ovšem táhlo mě to dopředu a většinu utkání jsem strávil za brankou soupeře, takže v dalších zápasech mě trenér postavil do útoku.“ Vzpomíná Radim na své hokejové začátky, které prožil v dresu Lvů.
V Břeclavi vydržel hrát asi do 4. třídy, potom se však situace okolo hokeje u Dyje začala komplikovat a vyhlídky nebyly zrovna nejlepší. “Tenkrát to tady s hokejem nevypadalo dobře, místa trenérů zaujali tatínci od hráčů, kteří uměli sotva bruslit.“ Vzpomíná na jedno z temnějších období břeclavského hokeje. Nebyl tedy proti, když mu tehdejší trenér pan Janota nabídl, ať jde hrát do nedalekého Hodonína, tam ho i s jeho nynějším spoluhráčem Radimem Lenkovičem vozili rodiče zhruba dalších pět let. „Dodnes jsem rodičům vděčný, že se takto rozhodli a obětovali čas a peníze. V té době naše vzájemné zápasy s Břeclaví totiž končily výsledky jako 22:0 a podobně… Navíc se mi poštěstilo díky turnajům navštívit třeba Německo (Bad Reichenhall v Bavorsku) a Švédsko, kde jsme to spojili s poznávacím zájezdem a byl to pro nás obrovský zážitek.“ Dodává vděčný hokejista.
Mimo hokej se věnoval také jiným sportům, které mu pomáhaly s fyzickou průpravou. „Vždycky jsem rychle běhal, takže celou základní školu se mi dařilo s hokejem skloubit také atletiku, ve které jsem dosahoval solidních výsledků, ale popravdě mě tolik nebavila, protože mi chyběl větší kolektiv a každodenní soutěžení. Musím ale říct, že jako doplňkový sport na léto to byla příjemná změna.“
Po povedené sezoně v sedmé třídě se Radim s rodiči rozhodl, že to zkusí ve Zlíně a jako osmák zabojuje o místo mezi deváťáky tam. „Dodnes rád vzpomínám na těch pár týdnů, protože jsem trénoval na ledě s hráči jako Zámorský, Holík nebo třeba Kašík, kterému jsem snad ani nedal gól.“ Vzpomíná se smíchem. V silné konkurenci mu však trenér nabídl místo ve čtvrté formaci s možností střídavých startů. „V tom věku mi to nepřišlo jako posun správným směrem, takže jsem se rozhodl vrátit.“ Pro návrat zvolil břeclavský klub, který se zatím zvládl stabilizovat, a dokonce nově otevřel sportovní třídy, které byly pro mladé hokejisty velikým přínosem při kombinaci kvalitní hokejové přípravy a školy. O obnovení tohoto projektu je snaha také v posledních letech. Zatím však stále bez úspěchu.
„Dalším zážitkem byla Zimní olympiáda dětí a mládeže v roce 2008, tenkrát se naše skupina hrála “Na Lapači“ ve Vsetíně, pamatuji si, že nám chytal Dominik Hrachovina, který to dotáhl z našeho výběru nejdál. Bohužel jsme těsně nepostoupili ze skupiny, ale zahrál jsem si proti hráčům jako je Hertl, Jaškin, nebo Frk.“ Popisuje Juránek zkušenost s hráči, kteří se v budoucnu uchytili v týmech nejvyšší Kanadsko-Americké a Ruské ligy (NHL a KHL)
V sezoně 2009/10 dostal od trenéra Buřiče nabídku vrátit se zpět do Hodonína a zahrát si ligu juniorů, což pro něj, jako šestnáctiletého kluka, byla velká výzva. Podařilo se mu prosadit do týmu a těšil se na první sezonu mezi juniory, ovšem zhruba v pátém zápase nové sezony, v zápase proti brněnské Kometě, v plné rychlosti upadl a letěl nohama na mantinel, odnesla to pravé noha, kterou si ošklivě polámal. Zlomenina se navíc špatně hojila a k hokeji se mohl vrátit až po roce marodění.
„V té době jsem musel odsunout hokej na druhou kolej kvůli studiu. Po maturitě na břeclavském gymplu jsem nastoupil na vysokou školu do Brna a s hokejem jsem tenkrát dokonce skončil, musím se ale přiznat, že mi to hodně chybělo. Proto jsem byl rád, když mě v roce 2015 oslovil Michal Gabriška s nápadem založit nový břeclavský tým z místních kluků… Doufám, že v tomto složení odehrajeme ještě několik sezon a třeba se nám podaří nějaký dobrý výsledek.“ Na větší úspěch Radim, tak jako většina břeclavských hráčů, teprve čeká, tak doufejme, že se mu ho podaří dosáhnout, nejlépe v dresu břeclavských Lvů.
V Břeclavi také začal s in-line hokejem a spolu s A-týmem Lvů nastupoval v 1.lize hokeje na kolečkách.
Od sezony 2014/15 se Radim navíc věnuje trénování břeclavské mládeže. Doposud trénoval pouze začínající hokejisty, ale v budoucnu by si rád vyzkoušel i trénování starších hráčů. „Když mě tehdy vedení klubu oslovilo, neváhal jsem ani chvilku, hokej hraji celý život a jsem rád, že se mu můžu věnovat i v této (někdy nevděčné) roli…“
