Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Druhou dekádu článků odstartuje útočník s číslem #7, kterým není nikdo jiný než Roman Průdek.
Roman PRŮDEK: „Začal jsem v hokejovém boomu po Naganu… Zahrát si proti hráčům dřívějšího JagrTeamu bylo skvělé…“
Roman Průdek začal s hokejem oproti ostatním spíše později, a to až v sedmi letech. „Bylo to poté, co mě taťka vzal poprvé na hokej do Vsetína tehdá hrající finále extraligy proti Vítkovicím. To bylo kolem roku 1997. Potom přišel „hokejový boom“
vítězstvím v Naganu a hokej byl pro mě číslo jedna.“ Malý Roman se tak stal členem břeclavské přípravky. Avšak jak sám vzpomíná, začátky nebyly zrovna nejjednodušší. „Snažil jsem se bruslařsky dohnat ročníkově stejné kluky. Začátky byly ale opravdu kruté. Kam jsme přijeli, dostali jsme minimálně 20:0. Nejvyšší prohru, kterou si pamatuji bylo 0:39 v přípravném zápase proti Trenčínu.“ Vzpomíná nyní již se smíchem. V období čtvrté třídy situace okolo hokeje nebyla ideální. Břeclavských hráčů bylo málo, proto kategorii doplnili hokejisté z Hodonína. S kluky přišli také trenéři, jelikož v té době v Hodoníně zimní stadion neplnil svoji funkci, ale byla z něho tržnice. „Od 4.třídy nás začal trénovat pan Ševela a pan Kuja. Oba trenéry cením ze všech určitě nejvíc. Dokázali pracovat s mužstvem, které dostávalo 20:0. A za pár let bylo vše jinak.“ Břeclavští kluci pod vedením svých trenérů dospívali a také hokejově rostli. Do žákovských soutěžích tak vstoupili již jako konkurence schopný tým, který se pravidelně umisťoval v top trojce týmů jihomoravského kraje a Vysočiny. Vrchol nastal v 8. třídě. „V 8.třídě se nám podařilo dokonce vyhrát.“ Tým postoupil do kvalifikace na mistrovství České republiky, které se konalo v Ostravě. „V kvalifikaci se nám ale nepodařilo postoupit přes Zlín… Tímto bych chtěl oběma trenérům poděkovat a zároveň vzdát hold památce nedávno zesnulému panu Kujovi.“ Dodává na vážné notě.
„Po tomhle úspěšném roce se většina kluků rozprchla do okolních klubů.“ Také Průdek oblékl jiný dres a poslední rok v žákovských kategorií oblékal dres brněnské Komety. Také v dorostu pokračoval v největším městě Moravy. „Jako prvoročák i druhoročák v dorostu jsem pendloval mezi Kometou a Ytongem Brno.“ Většinu zápasů však odehrál se žlutým dresem Ytongu Brno, který působil v 1. lize a měl za domovský zimní stadion halu Rondo. Při přechodu mezi juniory se vrátil zpět na Úvoz, kde působila tehdejší Kometa. „Jako prvoročák v juniorce jsem se vrátil do týmu Komety Brno, hrající na Úvoze 1.ligu juniorů. Další hokejová cesta vedla do nedalekého Hodonína.“ U Hodonínských Drtičů nastupoval také za juniory, k tomu ale ještě hrál mezi dospělými, a to ve druhé lize. Během těchto čtyř sezon v Hodonínu jsem odehrál i dvakrát play-off za Uherský Ostroh v Krajské lize mužů, kam jsem měl střídavé starty.“ A byl to právě Uherský Ostroh, přes který se Průdek v roce 2011 vrátil zpět do mateřského klubu. A-tým Lvů tenkrát působil ve druhé lize. „Od toho roku jsem zase začal hrát za Břeclav 2.ligu až do jejího finančního konce.“ Byl to rok 2016, kdy se definitivně uzavřela druholigová kapitola břeclavského hokeje. „Po sezoně 2015/2016 jsem se telefonicky domluvil s panem Gabriškou a od sezony 2016/2017 jsem začal hrát v nově vzniklém mužském A-týmu, kde hraji dodnes.“ Přibližuje okolnosti, za kterých se dostal do současného týmu.
A jaký byl největší úspěch, který Průdek v hokeji zažil? „Upřímně řeknu, že spíš bych to bral všechno jako hokejové zážitky, nepovažuji nic v mé kariéře za úspěch.“ Přibližuje s pokorným úsměvem. Velký zážitek si však vybavuje.
„Největší hokejový zážitek pro mě byly určitě zápasy v roce 2009 a 2010, kde jsem si v dresu SHK Hodonín zahrál exhibiční utkáni proti JágrTeamu. Pokaždé sice bez Jágra, ale hráli proti nám například Plekanec, Průcha, Kotalík, Hnilička, T.Kaberle a další známá jména.“
Co se týče vyhlídek do budoucna, je pro Romana Průdka priorita rodina, s hokejem chce však i nadále pokračovat. „Narodila se nám s přítelkyní dcera Nella, takže ta je teď pro mě číslo jedna. A co se týče hokeje… Určitě budu dál hájit břeclavské barvy a dokud zdraví bude fungovat, tak se budu snažit a pokoušet, abychom v Břeclavi aspoň jednou udělali nějaký úspěch v seniorské soutěži. Myslím si, že tohle mužstvo má na to udělat úspěch. Spousta z nás si v mládeži prošla nejlepšími kluby v republice. Jen musíme hrát víc jeden za druhého, i na ledě si pomáhat, a hlavně zahodit své ega… Snad mě za můj názor nikdo neukamenuje, ale opravdu jsem přesvědčen, že tento tým má na víc, než předvádí!“
