Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Mistr světa v silovém trojboji popsal svoji cestu za životním úspěchem.
Jak závody probíhaly a jak jsi se cítil?
Musím říct že místo bylo úžasné. Cesta byla poměrně dlouhá, protože Telfs je asi 600 km, na druhou stranu bylo fajn že MS bylo v Rakousku a nemusel jsem cestovat jako v minulosti třeba do Ruska či Anglie. Telfs je obklopen horami a prostředí bylo super. Závody jsem odjel na zhruba 80% mých výkonů. Když jsem zjistil že Markus Zehethofer z Německa vypadl na dřepu a dalším nejsilnějším konkurentem je až Rakušák Silvio Rucker, který zvedá v trojboji jen lehce přes 800 kg, na třetí pokus ve dřepu jsem už ani nenastoupil, nechal jsem zapsáno jen 320 kg a šetřil sílu do dalších disciplín. Okamžitě přestal být mým cílem vysoký trojboj a soustředil jsem se jen na to, abych nevypadl a přivezl titul, na který jsem věděl, že s přehledem postačí 850-870 kg. Snížil jsem základní pokusy jak na benči, tak v mrtvém tahu a jel závody na jistotu. Nakonec jsem soutěží proplul a pokusy s lehčími váhami byly platné, takže jsem zlato získal. Musím se přiznat, že mi to i vyhovovalo, po zraněních jsem již daleko opatrnější než dříve a byl jsem rád, že jsem nemusel jít do maxima a zvedat 900 nebo 950 kg. S tak přísnými rozhodčími by to asi byl i velký problém. Navíc v benči je po zranění tricepsu mé tréninkové maximum do 240 kg, v podstatě o 40 kg méně než v roce 2012, takže tam jsem opravdu hodně ztratil.
Jak dlouho jsi se na závody připravoval?
Lehčeji jsem trénoval zhruba od dubna, spíše takový kulturistický trénink. Od konce května potom naskočila silová příprava, kdy jsem se věnoval již jen disciplínám silového trojboje a snažil se jít do opravdu vysokých vah. V tréninku je potřeba jít na velmi vysoké váhy, které se pochopitelně na soutěži nezvednou, ale tělo si na tu velkou zátěž musí zvykat. Na soutěži zvedám o několik desítek kilo méně v každé disciplíně, aby pokusy byly technické a hezké i na pohled. Pokud například zvednete činku „nakřivo“ a jedna strana je výrazně výše či níže než druhá, už to většinou rozhodčí neuznají jako platný pokus. A držet stabilitu s činkou přes 300 kg je velmi vyčerpávající. Poslední tři měsíce už ale byly opravdu těžké a tréninky, které trvaly až tři hodiny, mi daly opravdu zabrat. Tady je na místě poděkovat klukům, kteří se mnou trénovali, a to Zbyňkovi Kalužíkovi, Martinu Malínkovi a Robinu Oswaldovi, bez kterých bych se rozhodně připravit nedokázal.
Jak jsi se v přípravě stravoval?
Základem je opravdu hodně jíst. Ve své kategorii do 125 kg obvykle vážím zhruba 121-122 kg a i letos jsem měl téměř čtyři kila rezervu, kterou jsem se snažil vyplnit tak, abych nebyl zbytečně ve váhové nevýhodě proti případným těžším soupeřům. Nicméně, i když jsem se doslova přecpával a i v noci se budil hladem, svaly to všechno spálily a těžké tréninky mi odebíraly tolik energie, že se mi těch pár kilo již nedařilo nahodit. Trojbojař nepotřebuje tolik bílkovin jako kulturista, ale o to více kalorií, takže jsem se do sebe snažil opravdu cpát hodně sacharidů. Rozhodně jsem ale nedržel žádné diety, pouze jsem nejedl mastná a smažená jídla, která mi za ta léta sportování už nedělají dobře, odvykl jsem si od nich a žaludek už pořádně neví jak je má trávit.
Co sponzoři, podporoval tě někdo?
Bohužel je silový trojboj na okraji zájmů jak sponzorů, tak většiny lidí, kteří dávají přednost fotbalu, atletice, hokeji a jiným více viditelným sportům. Já jsem si celou přípravu včetně cesty a sportovního vybavení hradil sám, bez sponzora. I to bylo dost náročné, navíc jsem si z MS neodvezl žádné peníze, ale opravdu jen medaili a diplom. Tento sport se pro peníze nedělá, spíše je finančně velmi náročný a dělají ho opravdu jen nadšenci z vlastních prostředků.
Co tvá zranění, jsou již plně zahojená? Plánuješ další závody?
Momentálně musím říct, že jsem totálně vyčerpaný a rozhodně si chci odpočinout. Vrcholový sport zřejmě není úplně zdravý asi žádný, ale trojboj je opravdu extrém. Tréninky jsem často musel absolvovat na lécích proti bolesti, jak se ozýval zejména triceps, který je po operaci a měl jsem jej utržený, nebo levý sval na noze, který byl natržený loni. A to rozhodně není dobré, po trénincích mě několik dní všechno bolelo tak, že jsem nebyl schopen normálně fungovat doma nebo v práci. Byla to pro mě dřina a musím říct, že si velmi vážím toho, že jsem za to martyrium, kterým jsem prošel, byl oceněn titulem. Je to pro mě opravdu satisfakce a opravdu velmi vážně zvažuji, že se závoděním na této úrovni skončím už definitivně, rozhodně s trojbojem minimálně. Zazvedat si na nějakém závodě v samotném benči nebo mrtvém tahu je něco úplně jiného a nesrovnatelně lehčího, než se připravovat kompletně na celý trojboj.
Co tedy bude dál?
Trénovat rozhodně nepřestanu. Pouze lehce upravím svou hmotnost směrem dolů a odbourám nějaké zbytečné svaly. Nepotřebuji mít přes 120 kilo, rozhodně shodím tak 6-7 kilogramů a budu trénovat dál, pouze s nižšími váhami a vrátím se opět spíše k tréninku jako klasický kulturista. Ono to tak nevypadá, ale trénink kulturisty a trojbojaře je úplně jiný. Rozhodně je ten kulturistický „zdravější“ a méně nebezpečný na úrazy. Dále plánuji připravit kluky od nás z oddílu na soutěže v příštím roce a trochu opět prosadit oddíl. Před třemi lety jsme byli druhým nejsilnějším oddílem v ČR, tak se pokusíme také o comeback a ukážeme všem, že Moraváci rozhodně nejsou žádná ořezávátka.
Děkuji za rozhovor.
