Otevřené okno Petra Hanniga – díl 25. – Přivítání v klubu sedmdesátníků

Tak už to mám za sebou. Bál jsem se toho. Přivezli v limuzíně mého dlouholetého kamaráda Ivana, který byl šéfem techniky v mé kapele Maximum, která slavila velké úspěchy v průběhu osmdesátých let. Ivan byl, jak já často říkám, prvním úspěšným kapitalistou té doby. Neboť zatím co jeho kolegové, osvětlovači, zvukaři a další technici hned po koncertech spěchali do osvěžoven, on otevřel svůj velký kufr tehdy ne zcela běžného velkého vozítka Mercedes – Benz. A už nabízel děvčatům všeho věku kosmetiku, která tehdy nebyla u nás k sehnání. My muzikanti jsme říkali Čilex (podle vzoru Tuzex) rozprostřel své sítě. Dívky a ženy rozparáděné zpívajícím idolem Vítězslavem Vávrou a písničkami, které jsem pro něho skládal, kupovaly jak divé.

Ivan Číla se neztratil ani v nové době. Je úspěšným podnikatelem v cestovní branži a majitel luxusních limuzin. Ty mě vždy vozí, k radosti fotografů z různých médií, na mé kulatiny a půlkulatiny. Vždycky říká, u tebe jsem se měl vždy dobře, tak tě za to povozím pořádným autem alespoň na tvé narozeniny.

Jak to tak bývá, na milého Ivana jsem na oslavě úplně v záplavě hvězd zapomněl.

Chtěl jsem mu poděkovat za jeho krásný dar v podobě jízdy v jeho obrovské limuzíně a vůbec za to, že je tolik let mým příznivcem v dobách dobrých i zlých.

Ale teď k samotné oslavě. Slíbil jsem vám totiž v mém posledním díle Otevřeného okna s názvem „Slavíci“, že poreferuji o průběhu v zákulisí. Jenže jsem vzápětí odcestoval do Thajska a mezitím bylo o soutěži Český Slavík napsáno mnoho slov, protože se do toho jaksi zamíchala politika. A já se ve svých fejetonech chci důsledně politice vyhýbat.

Nakonec na mých sedmdesátinách se to slavíky jenom hemžilo. Současná zlatá česká slavice Lucie Bílá mi přinesla vlastnoručně vyrobený růženec. Vliv populárního kněze Zbigniewa Czendlika je na Lucce znát. Mimochodem si myslím, že právě on způsobil naše udobření. Protože ví, že mám rád dvanáctiletou whisky a zpívám o tom v nové písničce„Mé písně to jsou vlastně moje děti“, obdařil mě právě tím. Přišel i zpívající kněz Jiří Veith. Jakub Smolík přišel, tak jak je jeho zvykem přesně včas a zavzpomínali jsme na léta, kdy jsem ho doprovázel v jeho písni „Až se ti jednou bude zdát“. Přišla i Petra Černocká, kterou jsem objevil coby šestnáctiletou, když mi bylo dvacet. Víťa Vávra, v dobách minulých zlatý slavík (Citronová holka, Dívka z heřmánkové návsi, Holky z gymplu), který zlatým slavíkem být kvůli dlouhým vlasům nesměl, přišel v doprovodu svého manažera. Sám by to nezvládl, protože má velké problémy se zdravím a špatně se mu chodí. Díky ti Víťo. Z TV Šlágr mi přišel zazpívat český Andrea Bocelli, nevidomý zpěvák Radek Žalud a popřát i syn mého skladatelského kolegy Jiřího Zmožka Marcel.

Lidí bylo v Pivnici u bazénu kamaráda Jirky Janečka plno. Uváděl to dvojník George Cloonyho, také Jirka ale Vítek. Nakonec přišel můj první baskytarista, který o me říká, že jsem jeho první kapelník v orchestru Pastýři z konce šedesátých let, Karel Vágner. Přišel mi říct: „Dědku, vítám tě v klubu sedmdesátníků“.

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Výlukové jízdní řády MHD

BŘECLAV Vzhledem k tomu, že od 2. 4. 2024 do 29. 4. 2024 bude zcela uzavřena …