Otevřené okno Petra Hanniga, díl 24. – Slavíci

Už jsem vám několikrát sliboval, že srovnám moravské víno ze Starého Šaldorfu u Znojma a rakouské mladé víno z oblasti Wachau, což je kopcovitá krajina na břehu Dunaje. Tento rok potřetí vypravil jsem se tedy vypravil na onu srovnávací cestu. Měla se uskutečnit o prodlouženém víkendu od 14. do 17. listopadu. Jenže v sobotu, kdy byl krásný slunečný den, jsem měl důležité jednání v Praze a pozdě odpoledne už nemělo cenu vyjet. Mimochodem mi tyto plánované vyjížďky do vinařských krajů připomínají píseň kapely Chinasky „My máme rádi víno“. S tím se s nimi shoduji. Také mám rád víno. Ovšem zeměpisně je ta píseň zcela scestná. Rozhodně se z Prahy do úrodných moravských vinic nevyjíždí z Černého Mostu. To to pan Malátný musel brát oklikou přes Chlumec nad Cidlinou.

Na jižní Moravu se vyjíždí z Prahy kolem Chodova a Jižního Města. Tak jsem také vyjel v neděli. Jenže to už lilo jako z konve. A tak jsem si řekl, že místo do Znojma odbočím na Vlašim a zajedu si na skvělý řízek velikosti záchodového prkna s neméně skvělým bramborovým salátem k Matouškům do Kondrace. Po obědě se mi to nějak všechno v žaludku i hlavě rozložilo a zavolal jsem kamarádovi Davidovi do Znojma, jaké že tam je počasí. Samozřejmě lilo i ve Znojmě. Tak jsem se omluvil, že tedy až někdy jindy a obrátil jsem opratě svého i40 zpět na Prahu.

Jenže v pondělí už zase bylo krásně, obloha modrá jako šmolka. Na Moravu a do údolí Dunaje v Rakousku už nemělo cenu vyjíždět. Náhradní cíl byly Kašperské Hory, protože jsem tam stejně měl kvůli nějakému jednání jet. Cestou jsem se zastavil na Strakonickém hradě. Tam jsem také přijal telefonát od jedné paní redaktorky z velice čteného týdeníku. Zodpovídal jsem obvyklé otázky typu, jestli už jsme se usmířili s mým objevem Lucií Bílou a tak podobně. Na konci rozhovoru se mě ptala, zda-li jí budu fandit na vyhlášení Českého Slavíka. Po pravdě jsem odpověděl, že už mě hodně let na vyhlašování nezvou. Že na mne, na starého muzikantského barda, už dávno zapomněli.

Ten článek vyšel v pondělí a představte si, že mi hned ve středu produkce Českého Slavíka volala, že mají pro mne lístky. Takže, mlčeti stříbro, mluviti zlato. Mohu jít tedy fandit osobně a o tom jak mi slavíci budou létat kolem hlavy, vám určitě podám zprávu v některém z příštích Otevřených oken v reportáži z koncertu i následného slavnostního večera. Doufám, že mě módní policie Františka nevyhmátne co by nevhodně oblečeného. Ale mohlo by se to klidně stát. Vždyť už jsem se slavíky neobcoval už několik desetiletí.

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Výlukové jízdní řády MHD

BŘECLAV Vzhledem k tomu, že od 2. 4. 2024 do 29. 4. 2024 bude zcela uzavřena …