S hlavou jako střep ve strážní budce

Otevřené okno Petra Hanniga – 20.díl

Burčáková sezóna II. aneb jak je zrádné pro Pražáka holdovati burčáku s rodilým Moravanem

V minulém Otevřeném okně jsem slíbil, že další díl bude o tom, jak se pije burčák v Rakousku. Skutečně jsem měl naplánováno jet ve svátečních svatováclavských dnech do Rakouska, abych tam porovnal kvalitu jejich burčáků s našimi. Jenže situace si vyvinula zcela jinak.

Chtěl jsem první noc onoho svátečního prodlouženého víkendu strávit v mnou oblíbených vinných sklípcích v Novém Šaldorfu u Znojma, jenže by nebylo kde hlavu složit. Všechno ve Znojmě a širokém okolí obsazeno. Taktéž v Mikulově a všude, kde právě bouřil burčák. Tak jsem se obrátil na svého kamaráda farmáře Vojtu z Mutěnic. Mutěnice sklípky, nebo jak tomu tam říkají, budami přímo hýří. Je jich tam více jak šest set. Vojta tedy dovezl cca 4 litry burčáku a v jeho kanceláři naproti, v těch dnech, jedinému volnému pokoji na celé jižní Moravě, jsme ve třech popíjeli, nebo-li jak Vojta říkal bumbali.

Moraváci ovšem vědí jak na to. Na bumbání mají své know-how. Kdežto Pražáci, kterým burčák připadá jako voňavá limonáda, neznají mez, za kterou jít nelze. A tak nastane těžká noc a ráno s hlavou jako střep. Při snídani se člověk dozvídá od rodilé Moravanky že „burčák je zrádný“. No, na to už jsme ostatně přišli také. A tak místo cesty do Rakouska za účelem srovnávání kvality tamních burčáků s našimi, nastává uzdravování pomocí silného hovězího vývaru v zámecké restauraci ve Valticích. O pití vína v jakékoliv jeho mutaci nemůže být v tento den ani řeč. Místo vína a burčáků si žaludek žádá pouze kolu. Degustační výstavu desítek vín v podzemí Valtického zámku tedy procházíme v rychlém tempu a bez skleniček.

Protože jsem si ovšem naplánoval cestu do Rakouska, nemohu slevit ze svého cíle. Projíždíme tedy za Valticemi hranicí a zkracujeme si cestu do Znojma přes město Laa na Dyji. Poznáváme, že Schengen zatím funguje, nikdo nic nekontroluje. V liduprázdných městech a vesnicích Rakouska, pouze jeden policista měří rychlost, jinak nikde ani živáčka. Je zajímavé, že jakmile člověk přejede opět k nám, všude je živo. Sklípky lákají návštěvníky, silnice jsou přeplněné cyklisty. Ve Znojmě po sobotním závodě dračích lodí je poměrně klid. Po dobré večeři a skvělé kávě se rozhodujeme vrátit se do Prahy a rakouskou poznávací vinnou anabázi uskutečnit někdy jindy. Třeba až bude „Heuriges“ – letošní. Na úplný závěr pobytu ve Znojmě, ostražitý pes za volantem auta jakoby říkal – „Jo, jo, burčák se musí umět pít, Pražáci“

 

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Břeclavská diskuzní štafeta s Lenkou Zlámalovou

BŘECLAV / Městská knihovna Břeclav pátek 24.9.2021 / 17:00  V Malém sále se uskuteční odložená …