Otevřené okno Petra Hanniga

 Jak mne obsluhoval anglický lord – II. díl

Přišel jsem na to, co dělá spisovatele spisovatelem. A jak se pozná pouhý amatér.

Spisovatel pilně spisuje a odevzdává v termínech své fejetony, aby mohly pravidelně vycházet a čtenáři, kteří se na ně možná těší, je mohli pravidelně číst. A amatér se nechá zlákat slunečným počasím a na březích moře, jezer, řek či rybníků se oddává lenošení.

Moji milí čtenáři. Jistě jste usoudili, že ona zdrcující sebekritika směřuje k mé osobě. Slíbil jsem vám před časem II. díl Otevřeného okna s názvem „Jak mne obsluhoval anglický lord“. Zcela zkroušeně přiznávám, píši ho teprve teď.

O mém seznámení s Davidem Ednamem, anglickým skladatelem a šlechticem, jsem vám psal v minulém díle. Už od doby, kdy se přestěhoval ze srdce krásné Provence, ze svahů u městečka Gordes, světově nejznámějších levandulových polí u cisterciánského kláštera Ancienne Abbaye de Senanque a divu přírody, vyvěrající řeky z Fontaine de Vaucluse, do hornatých pustin jižního Španělska, mne neustále lákal k návštěvě jeho nového sídla.

Takže letos se to stalo. Místo jako každoročně do Francie, jsem autem putoval až na jih Španělska. Ve Francii vím jak se pohodlně, příjemně a celkem ani ne moc draze ubytovat, Španělsko bylo pro mne takzvaně španělskou vesnicí. Využil jsem služeb nejznámější společnosti pro rezervování ubytování, vybral si malé místo se slibným názvem Santa Barbara kdesi na polovině cesty Španělskem a s fotograficky přívětivě vypadajícím apartmánem, zaplatil jsem předem stanovený obnos a myslel, že je vše vyřízeno.

Jenže ouvej. I když jsem přijel včas a adresu bez problému našel, nikdo v tom místě nevěděl, že by tam takový apartmán pro turisty existoval. Telefon, který byl uvedený ve voucheru, nikdo nebral. Až jedna mladá krásná španělská dáma, která shodou okolností věděla, že ono telefonní číslo patří hotelu v tom městečku existujícímu. A představte si ten div, že když jsem voucher v hotelu předložil, tak se mi dostalo odpovědi, že onen apartmán je jejich. Takže lamentace typu „do Španělska již nikdy více“ vzaly za své.

Ještě musím dodat, že nade vše miluji řeky. A tak před onou peripetií s ubytováním jsem navštívil město Tortosa, ležící na břehu řeky Ebro. Starobylé město zelo prázdnotou, chrám byl zamčen, ale když jsem zaparkoval auto, najednou kde se vzaly, tu se vzaly různé obskurní postavy, prohlížející si, zda-li něco v autě neleží. Předesílám, že už jsem jednou musel kdysi v Madridu sklít okno auta, když jsem pouze na pět minut obhlížel královský palác.

Ale noc v hotelu, který nám byl nabídnut jako satisfakce místo apartmánu, byla příjemná a snídaně chutná, tak jsem uspokojen pokračoval v cestě na jih Španělska. Cestoval jsem do města Velez Rubio, které je centrem hornaté krajiny, v jejímž lůně žije nyní 15. baron Ward, nyní dle etikety se nazývající William Humble David Jeremy Ward, 5th Earl of Dudley, nebo-li pátý hrabě Dudley, jak jsem vyčetl ze seznamu anglických peerů.

Tak jak je to u lordů obvyklé, jak je známe z anglické literatury, David má své libůstky. Na jeho statku, rozkládajícím se v úplné pustině má sice sloužící, manželský pár dovezený z Anglie, který se však nestará o něj, ale o jeho minimálně 20 psů, které se bezprizorně potulovali po okolní krajině. Jeho celý současný život je věnován záchraně toulavých psů a skládání hudby. Přehrával mi nespočet nádherných nahrávek jeho kompozic, ale jak je to zase zřejmě u anglických lordů obvyklé, vůbec se nestará o jejich propagaci. Takže snad jedině You Tube pod značkou Earl Diddley je možné si jeho skladby poslechnout. Jednu z nich mi dovolil, abych otextoval pro českého Andrea Bocelliho, nevidomého zpěváka s geniálním hlasem Radka Žaluda.

Jak jsem již psal, David je přísný vegetarián a dokonce dbal o to, když jsme spolu večeřeli, abych i já si dával vegetariánská jídla. Naštěstí oproti době, kdy žil ve Francii už není tak přísným abstinentem. A tak, když na břehu Středozemního moře, kde má své letní sídlo, v nudistickém letovisku Vera Playa, vařil a připravoval své velice chutné a nápadité vegetariánské pokrmy, už jsem mohl zapíjet skvělým španělským červeným vínem, vynikající značky, kterou zřejmě asi nesmím uvádět, abych nedělal reklamu.

David sám nerad jí, kouří jednu cigaretu za druhou, tak jako správná kuchařinka přináší na stůl a sleduje, zda hostům jídlo chutná a sám si nakonec pouze něčeho uždibne. A tak mohu směle tvrdit ve smyslu prózy Františka Hrabala, že mne obsluhoval skutečný anglický lord. A jestli máte možnost, pusťte si Davidovu píseň na internetu Demon King Blues Earl Diddley: https://www.youtube.com/watch?v=mqLE_pF-DzU

No řekněte, kdy se vám naskytne možnost poslechnout si jak hraje a zpívá pravý anglický lord.

 

 

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Břeclavská diskuzní štafeta s Lenkou Zlámalovou

BŘECLAV / Městská knihovna Břeclav pátek 24.9.2021 / 17:00  V Malém sále se uskuteční odložená …