Někdy je to těžký, ale že jsem zodpovědný sám za sebe, mi nevadí, říká spisovatel Michal Šefara.

Břeclav – Jmenuje se Michal Šefara, narodil se dva roky po listopadu 1989, absolvoval břeclavské gymnázium, bydlí v Poštorné a psaní se věnuje, jak sám říká, od doby, co poprvé dostal do ruky tužku. Zajímá se o historii, film, hudbu a je „pozorovatel lidského života“. Přestože patří k mladé generaci našich autorů, má na svém kontě už čtyři vydané knihy. První kniha, válečný román o československých legionářích ve Francii, Banda lvů, mu vyšla v září 2012. Poslední dvě vyšly ve stejnou dobu, před Vánoci, román Krylova kytara a Nezlomná galéra, což je historický román, inspirovaný skutečnými událostmi z historie Slováckého veslařského klubu v období první republiky i válečnými osudy dvou členů jeho nejslavnější osmy.

Koncem roku jsme si povídali o tom, jak se to vlastně stane, že člověk začne psát, o Karlu Krylovi, o jistotách a nejistotách života spisovatelského.

Jaký byl pro tebe minulý rok ?

Rozhodně byl zajímavý, hodně jsem toho zažil, přestěhoval jsem se do Poštorné, napsal jsem dvě knížky, Nezlomná galéru a Krylovu kytaru, a se svou první knížkou  Banda lvů jsem absolvoval na pozvání autorská čtení na Slovensku, v Bratislavě, Banské Bystrici. Jo, stalo se toho docela hodně. Tento rok hodnotím dobře.

Jak se vlastně stal z Michala Šefary Michal Šefara spisovatel? Nebo psals už od malička?

Od malička jsem hodně četl a z těch příběhů jsem si začal dělat svoje příběhy a začal jsem si je psát. Bavilo mě to.

I povinná četba?

Klasiky jsem četl už na základce. A když se v páté třídě učitelka zeptala, kdo dostal nobelovku v 84. roce tak jsem věděl, že Seifert a všichni čuměli.  Na gymplu jsme měli třídní p.Uhrovou, která nám dala v literatuře volnost. Zajímala mne historie, když jsme brali Velkou francouzskou buržoazní revoluci,  tak jsem si z literatury vybral markýze de Sade. Všichni se červenali, učitelka lomila rukama, ale myslím si, že de Sade byl v literatuře taky důležitý.

A kdys začal uvažovat o tom, že by se to cos napsal, mohlo publikovat?

To bylo asi na gymplu. Když jsme psali slohovky, tak jsme si je četli, no a když jsem četl tu svoji, tak jsem si uvědomil, že je ticho a všichni poslouchají. Tak mne napadlo, že píšu nějak zajímavě pro lidi.

První kniha mi vyšla v roce 2012, před dvěma lety, ale napsanou jsem ji měl už ve dvaceti. Napsal jsem ji čistě náhodou, maturoval jsem z dějepisu a měli jsme psát maturitní práci na historické téma, které si vybereme. Já jsem si  vybral 1.světovou válku, získal jsem o tom tématu hodně pramenů a informací, a tak jsem usoudil, že by bylo dobré to téma zpracovat rozsáhleji. Tak jsem z toho udělal knihu Banda lvů, což je kniha o našich legionářích ve Francii. Rozeslal jsem to po nakladatelstvích a ozvalo se Naše vojsko a vydali to.

Ale ta kniha není literatura faktu…

Ne je to beletrie, je to román, který se opírá o historické základy, historický román.

A vlastně i ta tvoje poslední, Nezlomná galéra, která vyšla teď v prosinci je něco podobného…

Ano, taky to není literatura faktu. Je to historický román, je to na historických faktech založené, volně zpracované.

Jak moc se historických faktů držíš?

Na základě ověřených historických faktů si zpracuji dějovou linku a ostatní věci začnu na základě faktů domýšlet, tam už fabuluji, jak to mohlo být. Ono chování lidí, jejich charaktery jsou si podobné v každé době, dobro a zlo je jen úhel pohledu, ale charaktery a události jsou pořád stejné, jenom v jiné obálce.

Tvoje první kniha Banda lvů měla docela slušný ohlas na Slovensku…

To mne překvapilo, že Slováci berou československé legie … Vysvětluji si to tak, že na Slovensku moc historických románů z období společných dějin nevychází a za druhé, druhou hlavní postavou je Slovák a já v přímých řečech v české knize píšu slovensky. A taky vztah mezi těma chlapama, tedy Čechy a Slováky, je rovnocený. Možná proto se kniha Slovákům líbila.

A ty umíš slovensky?

Já mám strýce na Slovensku, takže píšu i rozumím slovensky, na rozdíl od některých mých vrstevníků. Ale samozřejmě jsem si to nechal zkontrolovat

Toto byla tvoje první kniha, potom následovala další ….

To byli Profíci, to jsem napsal dřív, ještě na základce, takové povídky ze základky. Po Bandě lvů jsem se k nim vrátil, zpracoval a  sám si vydal vlastním nákladem, vlastně jenom tak pro zajímavost, rychle se to rozebralo a bylo to pryč. Třetí knížka byla Krylova kytara a Nezlomná galéra je čtvrtá. Vyšly skoro zároveň před vánoci, Kytara v sobotu a Galéra ve středu.

Tak to jsi dostal pěkný dárek pod stromeček…

To jo, ale z marketingového hlediska to moc dobré není.

Kterou ze svých knížek považuješ za nejpovedenější?

Asi Krylovu kytaru. Ty předcházející  vlastně byly náhoda. Něco jsem měl, tak to zpracuju …  Ale Krylova kytara ta byla cílená, věděl  jsem, o čem budu psát, že to chci psát a že je to moje vlastní, nikdo mne do toho nenutí, nejsou prameny, a tak si můžu psát co chci. Je to klasická beletrie, jsou tam dvě dějové linky, jedna se odehrává v devadesátých letech, v době rozpadu Československa, počátku privatizace. Je historická z pohledu jak jsme tu dobu vnímaly my, děcka a taky naše rodiče. Že bude dobře, ale nikdo neví, jak to dobře má vypadat.

Jaký je tvůj vztah ke Krylovi, ten název….

Poslouchám ho, patří do 60. a 70. let, ale přijde mi nadčasový. Skládal básně na svoji dobu, a když si dneska poslechnete jeho Pasážovou revoltu, tak slova písničky platí i v dnešní době, což mně připadne děsivé.  Příběh jsem zakomponoval do této doby, je o mladém písničkáři, který zpívá Kryla a setkává se s prvky a pocity lhostejnosti, stejně jako Kryl ve svojí době. Taková pohodlnost společnosti a nezájem o nic ….

Myslíš, že Kryl má v dnešní době pořád co říct?

Má.  Má co říct, což je, jak jsem říkal, docela děsivé.

A co tě v tomto novém roce 2015 čeká?

Co mě čeká? Mám naplánované začátkem roku autorská čtení s Krylovou kytarou po republice, Praha, Olomouc, Žďár.  Z tvůrčích věcí: udělat si konečně vlastní webové stránky a udělat si vlastní blog, kde bych mohl uveřejňovat své věci, protože jich mám docela dost.  A taky být víc aktivní v literárním světě.

Předpokládám, že tě to psaní zatím neživí …

Ne. Je to zajímavé, poslední půlrok, když jsem čekal na to, až knížky vyjdou a skončil jsem v práci, dělat jsem u Kapra, a byl jsem na pracáku. Každý pátek jsem přišel s padesáti korunama do hospody a počítal, co si můžu dát. Ale bylo to pěkný, podrželi mě lidi, jó ty seš spisovatel, tak tě pozvem. Teď to mám obráceně, dostal jsem peníze za Galéru a Krylovu kytaru, tak teď počítat moc nemusím.

Máš něco rozepsaného?

Rozepsaného ne, ale něco připraveného mám, ale co, to bych neprozrazoval, protože nevím, co z toho vyjde. Bude to napsáno ve stylu jako Krylova kytara. Ale nějaké povídky bych taky rád dal na své webové stránky, víc se propagoval.

Spolupracuješ s nějakým nakladatelstvím, nebo si věci vydáváš vlastním nákladem?

No, něco napíšu a oslovuji nakladatelství. Měl jsem sice v plánu s kamarádem, co taky píše, založit vlastní nakladatelství, ale za současných podmínek by nás to finančně asi zruinovalo. Tak jsme se rozhodli, že je lepší propagovat sám sebe. Zjistil jsem, že vydavatelství tomu nedávají tolik, kolik by měly, tak je lepší dělat si to sám a jsem rád. Je to těžký, ale když napíšu něco dobrýho, tak se mi to vrátí. A že jsem zodpovědný sám za sebe, mi nevadí. Potkávám po hospodách hodně lidí, co někde pracují, mají ty svoje jistoty, ale jakoby bez elánu, jsou s tím smíření.

Že by to bylo dobou?

Zase se vracím ke Krylovi. I za komoušů (já tu dobu neznám) ale asi většina lidí byla ráda, že má svoji práci, a že si nemohli poslechnout nějakou „muziku ze západu“, jim asi moc nevadilo, byli spokojení. Je to stejný jako dneska. Možností je nepřeberně, ale lidi se drží toho, co se jim dá pod nos, a jsou spokojeni. Působím asi jako takový buřič, ale mamka říkala, že jsem empatický člověk a budu mít do budoucna s tím problémy, a docela měla pravdu. Ale můj životní styl mě baví, sice nevím, co bude, může mě to překvapit, ale nejsem vázáný na systému, jsem nezávislejší než někteří lidi.

Co bys popřál čtenářům, kteří nečtou jen facebook, ale i  knihy?

Popřál bych jim hodně úspěchů v novém roce a ať se nebojí, když mají nějaký nápad, nějakou vizi, ať se nebojí do toho jít. Ze začátku to bude těžké, ale nakonec budou spokojeni.

Děkuji za rozhovor a ať se ti daří nejen v novém roce.

krylova-kytara-michal-sefaraNezlomna galera ob148x210

 

Nezlomná galéra – Autor: Michal Šefara, MOC cena: 150 Kč, Vydala firma EUROPRINTY. Knihu můžete zakoupit pouze v Břeclavi na dvou místech: knihkupectví Ivo Vašíček, Sady 28.října 17 nebo ve firmě Europrinty, ul. 17.listopadu 48/28

 

 

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

David Bartal: Lvice jsou super parta

Fosfa SPORT – HC Lvi Břeclav Trenérem roku 2023 byl za hokejový klub FOSFA HC …