Nejde o degradaci krojů, poukazuje na jejich trvalou krásu. Po svém.

Vanův kalendář – KAREL KŘIVÁNEK

Po ránu si při šálku čaje obvykle listuji v kupce novin a časopisů. V týdeníku 5 plus 2 mne zaujal titulek „Šohajkové nadchli i pobouřili“. Ten v plné míře charakterizoval reakci veřejnosti a médií po křtu kalendáře Šohaji 2015 světově známého fotografa Roberta Vana. Už se mi tak nelíbilo konstatování: „Robert Vano vyfotil polonahé chlapce v krojích“. Nebo: „Co fotka, to kontroverze“. Sobotní Dnes situaci glosovala celostátně – „Moravský skandál. Vano zneuctil kroje.“ Obdobně reagoval týdeník Reflex, stranou nezůstal ani časopis Respekt. Osobitě se ke kalendáři vyjádřil i týdeník Břeclavsko. Brněnský deník zase svým čtenářům sdělil, že „…polonazí šohajové v krojích fotografa Roberta Vana naštvali etnografy“. Přisadil si i deník Rovnost titulkem „Krása bez košile“.

Shrňme si tuto causu a pokusme se utřídit fakta. Slovenský fotograf Robert Vano nafotil pro Jihomoravskou komunitní nadaci kalendář. V termínu a bez nároků na honorář. Pro tentokrát to nebyly venkovské stařenky v kroji, ale soubor dvanácti snímků mladých mužů z Břeclavska a Hodonínska. Problém se vynořil v okamžiku, kdy někteří milovníci tradic i folkloru a někteří etnografové byli šokováni tím, že mladíci byli bez košilí. Podráždilo je to. Tvrdí, že tímto aktem byly pošlapány místní tradice. Například pracovník Městského muzea Veselí nad Moravou Vít Trachtulec uvedl: „Nelíbí se mi tento způsob. Považuji jej za znevážení tradic a kroje.“ Ano. Každý má v naší demokratické společnosti právo na svůj vlastní názor. To plně respektuji. Na druhé straně mne zarmucuje, jak některá média pracují. V této „okurkové sezoně“ je inkriminovaný kalendář přímo lahůdkou pro investigativní žurnalisty. A s tím souvisí i použité formulace. Pokud v textu autor použije termín „poloakty“ místo formulace „polonazí chlapci“, již to ztrácí onu bulvární lechtivost. A když je dána autorovi kalendáře do vínku jeho netajená homosexuální orientace, tím líp.

Obecně je známo, že Vana ve světě proslavily zejména jeho mužské akty. Je to choulostivý žánr? Toto téma je v současném výtvarném umění i moderní fotografii zpracováváno již dlouhé desítky let. V našem případě však jde o něco jiného. Když břeclavský výtvarník Antonín Vojtek namaloval ženský akt – dívku oděnou jen v kokeši, nikoho to nešokovalo. A také zde přece byla zjevná regionální inspirace!

Jižní Morava je geografickým prostorem, který je v podvědomí široké veřejnosti dlouhodobě spojován s vínem a lidovými tradicemi. Něco jako atraktivní skanzen. Někdy mám pocit a současná česká filmová produkce to jen potvrzuje, že každý máme v šatníku kroj, plný sklep vína a šrůtek uzeného. Jistě, lidové tradice ještě žijí. Ale i fotografie známého českého fotografa a uměleckého dokumentaristy Jindřicha Štreita potvrzují, že se potýkají s dynamičností současného dění. Šohaji hrající v krojích na automatech či dívka v tričku s Mickey Mousem vítající krojovanou chasu to názorně dokládají. My, lidé žijící na Podluží, Dolňácku, Horňácku…, jsme si vědomi, že folklor a lidové tradice jsou křehká květina. Po desítky let jsou udržovány a zalévány řadou profesionálních i neprofesionálních zanícenců. O těchto lidech (výrobcích krojových součástí, hrnčířích, muzikantech, tanečnících, sběratelích, publicistech i literátech) malovaný kraj cílevědomě píše. A já říkám tiše a upřímně: Díky.
Robert Vano se narodil 5. května 1948 v Nových Zámcích. Jak sám uvedl, i on v mládí chodil v kroji. Mně dostupná literatura uvádí, že coby fotograf působil v New Yorku, Paříži i v Miláně. Pořizoval snímky pro módní časopisy Cosmopolitan, Harper s Bazaar nebo Vogue. Dnes žije a pracuje v Praze. Jeho kalendář se šohaji je osobitou oslavou života na jižní Moravě. Autor si cílevědomě vybíral své modely. Promyšleně nechal jejich část vyfocenou v kroji, druhou skupinu pak bez šňůrkových košil. Na tomto kontrastu postavil mezi dvanácti snímky jemné napětí. Prosadil tak ve svých snímcích moderní a neakademický přístup. Respektoval daný žánr. Nechtěl v této době zachycovat mizející život vesnice jako významný dokumentarista Karel Plicka. V jeho uměleckých fotografiích je dobová autentičnost. V žádném případě nebylo Vanovým vědomým cílem degradovat krásu lidových krojů, naopak chtěl znovu kreativně poukázat na jejich trvalou krásu. Interpretoval dané téma po svém.

Ano, někteří kritici mohou argumentovat slovy – ale co jiný známý fotograf, Vladimír Židlický, a jeho tvorba orientovaná na lidový oděv? Chápu námitku. Ale Židlického cílem je kroje, patřící do určitého regionu, umělecky dokumentovat. Poukázat na specifičnost a variace. A v tom tkví ten zásadní rozdíl mezi oběma umělci.

A abych nezapomněl! Výtěžek z prodeje kalendáře Šohaji 2015 poputuje na rozvoj místních tradic.

(převzato z časopisu Malovaný kraj )

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Mikulášská metelice

BŘECLAV / Sady 28. října 5. 12. 2022 / 16.30 Mikulášská párty pro děti. Těšit …