Ditrichštejnská hrobka v Mikulově foto: magicbrno.cz

Medailonek – Kulaté Ditrichštejnské výročí

Mikulov – Dnes, 8.července, si připomínáme 160. výročí úmrtí Františka Josefa z Ditrichštejna (1767-1854), velmi zajímavé osobnosti první poloviny 19. století a držitele mikulovského panství.

Narodil se ve Vídni jako třetí z osmi dětí a vychován i vzdělán byl (jak jinak) v duchu osvícenském.
Po studiích zahájil úspěšně vojenskou kariéru. Ve válce proti revoluční Francii vynikl zvlášť při dobývání pevnosti Valenciennes 25. 7. 1793, za což dostal i rytířský kříž Řádu Marie Terezie. Mně však možná ještě víc než jeho vojenská odvaha imponuje fakt, že rentu spojenou s tímto vyznamenáním pan Ditrichštejn po dlouhá léta dával městu Vídni na jeho chudé (v roce 1850 mu za to Vídeň udělí čestné občanství). Zanedlouho dosáhl hodnosti generálmajora a z polí válečných odtáhl na bojiště diplomatická. Jako vyslanec působil v Berlíně, Mnichově a v Petrohradě. V Rusku se také roku 1797 oženil s hraběnkou Alexandrinou Šuvalovovou. Sice spolu zplodili syna, ale jinak se toto manželství nevyvedlo a brzy se rozpadlo. Pan kníže byl totiž, jak bylo v této době zvykem, poněkud volnějších mravů a zanechal po sobě i pár nemanželských dětí; uveďme z nich alespoň proslulého klavíristu Sigismunda Thalberga (1812-1871).

Po napoleonských válkách, jichž se účastnil občas ve vojenské uniformě, občas v diplomatickém fraku, pobýval František Josef Ditrichštejn delší dobu v Anglii, jejíž státoprávní uspořádání hovělo jeho povaze víc než metternichovské Rakousko. Se samotným Metternichem se rád neměl a stejně nesnášel i jeho policejního ministra Josefa Sedlnického. Kníže František Josef občas vystupoval jako fanfaron a rád provokoval. Takže když Metternich zakázal činnost všech možných spolků, Ditrichštejn s drzou okázalostí založil ve Vídni okamžitě novou zednářskou lóži, aby ji vzápětí mohla policie rozehnat. A ještě větším skandálem bylo, když zlobivý kníže odmítl Řád zlatého rouna. Napříště už zcela opustil státní služby a věnoval se rodinnému majetku.

V 30. letech propadl romantickému zalíbení v rodové minulosti. Podporoval bádání v rodových archívech, nechal sepsat inventář obrazů na mikulovském zámku a zrestaurovat je. A samozřejmě: nechal na místě vyhořelého kostela sv. Anny v Mikulově zbudovat honosnou ditrichštejnskou hrobku (architekt Heinrich Koch).

I když většinu svých dní prožíval v paláci ve Vídni, jenž byl významným centrem podpory věd a umění, o své jihomoravské panství se staral svědomitě. Snad jedinou „botu“ udělal, když se během přípravy stavby železniční tratě Vídeň – Brno nechal předběhnou Lichtenštejny, takže hlavní železniční tah nakonec vedl přes Břeclav. Pro Mikulov to znamenalo začátek pozvolného hospodářského úpadku, jehož je dodnes dokladem potupný motorák, který na mikulovské nádražíčko dováží turisty z Břeclavi. A možná právě proto zůstal Mikulov tak hezký.

Pan kníže František Josef Ditrichštejn nakonec zemřel ve své milované Vídni v krásném věku 87 let. Na své vlastní přání tam byl i pohřben, na hřbitově sv. Marxe. Jen jeho srdce bylo převezeno do Mikulova a pochováno v rodové hrobce.

ditrichštejn

 

(-fryč-)

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Jak se sloužilo za císaře pána

BŘECLAV / Městská knihovna Břeclav středa 20.3.2024/ 18:00 Historická přednáška z cyklu Břeclavsko za velké …