Nejenom pro nedávno uplynulé Tvrdonické slavnosti, ale pro tisíce krojových příležitostí navyšívala za více než 80 let na tisíce podlužáckých krojových součástí dívčích i chlapeckých, od kapesníčků, obojků, košel „molových“ i plátěných, fěrtochů a zástěr paní Eva Paulíková z Lanžhota – i v širším okolí zvaná Evička, od jejíhož odchodu uplynulo 30. května přesně 25 let.
Vyšívala s velkou trpělivostí a pevnou vůlí – jak říkala – pro chasu i populární „uživatele krojů“, například Jožku Černého, podle vzorců, které si sama přemalovávala a ochotně i půjčovala dalším vyšívačkám, které ji často navštěvovaly, a to i ze slovenského Záhorí. Svou práci u „šlapacího stroje“ provázela permanentně zpěvem náboženských kostelních písní, s čímž koreluje další její výšivková činnost – kostelních plachet (antipendií) i součástí kněžských rouch od Lanžhota přes poutní Hostýn až po klášter sester na severní Moravě.
Svému umění se vyučila ve dvaceti letech v kurzu vyšívaček ve Zlíně a stalo se doslova jejím osudem až do posledních dnů jejího žití na konci máje 1989.
Petr Paulík, Lanžhot