Prezident Masaryk při návštěvě Břeclavi v roce 1929. Foto: archiv

Jak se rodila Československá republika na Břeclavsku

BŘECLAVSKO – Konec I. světové války v  roce 1918 přinesl našemu regionu nejen mír, ale i konec německé nadvlády, kterou musel český národ po tři sta let snášet.

VZNIK REPUBLIKY

Byl to především Tomáš Garrique Masaryk, který začal v exilu přesvědčovat představitele dohodových mocností, Velké Británie a Francie, o nutnosti vytvoření samostatného československého státu. V jeho snahách ho z  domova podporovali politici sdružení v  tajném výboru, který je znám pod neoficiálním názvem Mafie – Karel Kramář, Aleš Rašín a Antonín Hajn. Kontakt s  Masarykem zajišťoval mladý Edvard Beneš, později v  emigraci Přemysl Šámal. Dalším významným Masarykovým spolupracovníkem byl Milan Rastislav Štefánik, Slovák žijící ve Francii. V  roce 1916 založili v  Paříži Masaryk, Beneš a Štefánik Českou, později Československou národní radu, která se stala hlavním orgánem protirakouského zahraničního odboje. Dalším momentem pro podporu mocností pro Masarykovy snahy bylo formování vojenských jednotek podléhajících vedení Národní rady v  Paříži – československých legií ve Francii, Itálii a Rusku. Československé vojenské jednotky na sebe výrazně upozornily svým prvním vítězstvím v  létě 1917 v  bitvě u Zborova. Téměř 70 tisícová československá armáda také znemožnila návrat propuštěných německých a uherských zajatců a jejich znovuzapojení do bojů na západní frontě. Mezi lidmi v  Českých zemích vzrostla nenávist k  válce i k  habsburské monarchii, vzedmula se vlna mírových demonstrací a stávkových hnutí. Také v  armádě se začal projevovat rozklad. Důsledkem byl neúspěch rakousko-uherské ofenzívy v  Itálii v  roce 1918. Dne 14. října 1918 ohlásil Beneš nótou dohodovým státům, že byla ustanovena prozatímní československá vláda v  čele s  T. G. Masarykem a dohodové státy ji uznaly.

V  pondělí 28. října 1918 Pražané zaplnili ulice svého města a strhnuli výsostné znaky habsburského soustátí. Státní úřady byly převzaty představiteli Národního výboru. Snaha českých politiků byla korunována úspěchem. Československá republika se stala skutečností.

SITUACE V BŘECLAVI

Stejně jako v každé pohraniční oblasti, ani v Břeclavi s početným německým obyvatelstvem nebyla situace jednoduchá. Národnostní útlak ze strany německého obyvatelstva vedl tak daleko, že Čechů se musel zastat sám kníže Jan II. z Lichtensteina, aby si mohli postavit českou měšťanskou školu.

Po vypuknutí světové války národnostní boj zesílil a mnoho českých obyvatel města bylo pronásledováno a uvězněno, zejména přičiněním velitele břeclavské četnické stanice Engelberta Gödla. Na vzrůstající odpor českého obyvatelstva proti monarchii se 12. září 1918 sešlo městské zastupitelstvo a vydalo prohlášení v němž zastupitelé jednohlasně projevili oddanost monarchii. S tímto prohlášením se české obyvatelstvo neztotožnilo a na důvěrné schůzi 27. října vytvořilo národní výbor. Zpráva o vyhlášení Československé republiky přišla do Břeclavi 29. října ráno českým telegramem, se kterým si německé zastupitelstvo nevědělo rady a muselo si pozvat na pomoc s překladem české nádražní zřízence. Zatím se díky Lidovým novinám rozšířila tato zpráva po celém městě. Na 10 hodin byla do Národního domu svolána schůze českých železničářů, kteří slíbili zachovat klid a věrnost České republice. Večer se konal lampionový průvod s národními vlajkami a shromáždění, kde promluvilo několik řečníků.

Na schůzi v Národním domě byl v neděli 27. října 1918 ustaven okresní národní výbor, o dva dny později se od Národního domu vydal lampionový průvod českých občanů k břeclavské radnici.Foto: archiv
Na schůzi v Národním domě byl v neděli 27. října 1918 ustaven okresní národní výbor, o dva dny později se od Národního domu vydal lampionový průvod českých občanů k břeclavské radnici. Foto: archiv

NĚMECKÝ ODPOR

Břeclavští Němci a Židé byli vývojem ve městě zaskočeni a prvním činem k oslabení nového státu bylo převezení vozového parku z břeclavského nádraží za most na Dyji na rakouskou stranu, který organizoval přednosta výtopny Czadek s několika kumpány. Podařilo se jim převést 28 lokomotiv než jim tuto sabotážní akci překazil velitel stanice.

Národní výbor ustanovil odbory, které měli zajišťovat dostatek potravin ve městě a zabránit vývozům do Rakouska. Němečtí železničáři plánovali puč na noc 31. října  a žádali telefonicky z Vídně posilu maďarského nebo německého vojska. Tomu zamezil velitel stanice npor. Zaoral následným telefonátem do Vídně a nádraží obsadil věrnými Čechy. Nelehkou situaci na nádraží se podařilo uklidnit, ale radnice zůstavala v rukou Němců. Německý starosta Eduard Kafka umožnil po nátlaku členům národního výboru účastnit se všech schůzí a zastupitelstev. Přesto na schůzi 4. listopadu požadoval starosta pro udržení klidu ve městě povolání cizího vojska. Tento návrh zcela zamítl velitel části vojska vyslaného Zaoralem npor. Tietz s odůvodněním, že pokud nebudou Němci provokovat, klid ve městě udrží. Národní výbor požádal starostu z důvodu nespokojenosti s jeho vedením města k odstoupení a rozpuštění zastupitelstva. Tento nereagoval, a tak musel do Břeclavi přijet okresní hejtman Svoboda a nařídil mu, aby se okamžitě vzdal svého úřadu. Správy města se ujal vládní komisař Dr. Pyskatý se správní komisí. K udržení klidu ve městě byla povolána z Hodonína Slovácká brigáda.

SPORNÉ VALTICKO

V  našem regionu bylo zvláštní kapitolou sporné Valticko, které patřilo od druhé poloviny 14. století Lichtensteinům. Před převratovými spory tvořilo Valticko nevelký soudní okres (Valtice, Úvaly, Poštorná, Charvátská Nová Ves, Hlohovec). Valtice byly ze čtyř pětin německé, Úvaly byly celé německé a ve zbývajících obcích převládal český živel. V  samotných Valticích nebyla přijata zpráva o převratu nijak nadšeně. Naopak v  Poštorné byla snaha osvobodit se od německé nadvlády a připojit se k  Moravě. Tehdejší valtický starosta Johan Swoboda byl povolán do Mistelbachu na okresní hejtmanství a dostal instrukce založit domobranu. Velitelem se stal poručík Josef Fischer, později kapitán Anton Remminger a jednotka měla 123 mužů, 10 poddůstojníků a 4 důstojníky.

TÁBOR LIDU V POŠTORNÉ

Naopak 10. listopadu byl svolán tábor lidu v Poštorné. Účastnili so ho občané z Poštorné, Charvátské Nové Vsi, Hlohovce, ale také z Břeclavi a okolních obcí pod vedením břeclavského národního výboru. K účastníkům promluvil bývalý starosta Alois Havlíček a další řečníci. Shromáždění  jednomyslně odhlasovalo připojení k Československu. Mohutný tábor lidu byl ukončen hymnou Kde domov můj. Ještě téhož dne byl na valném shromáždění poštorenských občanů zvolen národní výbor, který se ujal správy obce a bylo rozpuštěno německé obecní zastupitelstvo. Ihned po památném prohlášení přišlo do Poštorné československé vojsko, které mělo za úkol střežit novou hranici.

Lidé na Břeclavsku nikdy nezapomněli na zásluhy T. G. Masaryka o vznik samostatného československa a vždy ho  zde srdečně vítali.Foto: archiv
Lidé na Břeclavsku nikdy nezapomněli na zásluhy T. G. Masaryka o vznik samostatného československa a vždy ho zde srdečně vítali. Foto: archiv

KONEČNÉ ROZHODNUTÍ

Stále však panovaly nejasnosti o budoucnosti Valtic a okolí. 18. ledna 1919 se konala v Paříži mírová konference o osudu poražených mocností. Jednou z otázek bylo i připojení Valticka k Československu a bylo rozhodnuto, že toto sporné území připadne Československu a definitivně to zpečetilo podepsání mírové smlouvy s Rakouskem 10. září 1919 v Saint Germain u Paříže. Na rozdíl od okolních obcí nebyli obyvatelé Valtic tímto vývojem nijak potěšení, podali protest proti připojení k Československu a uspořádali 5. června masové protestní shromáždění na valtickém náměstí. Bylo svoláno zvláštní zastupitelstvo, kde byla jmenována delegace, která navštívila různé vlivné osoby vídeňské vlády a knížete Lichtenšteina. Saint-Germainská smlouva však byla jasná a tak posledním činem rakouských úřadů bylo 22. října 1919 zaslání pozdravu na rozloučenou rakouským zemským hejtmanem Severem. Zástupci starých rakouských úřadů však ukončili svoji činnost až v červenci 1920, kdy Valtice a Úvaly obsadilo československé vojsko.

MIKULOV CHTĚL BÝT RAKOUSKÝ

V Mikulově to bylo v té době snad nejtěžší. Tak jako všude jinde se projevila v roce 1918 válečná krize a hospodářská únava. 20. října se zde vytvořila německo-rakouská strana neodvislosti, jejíž cílem bylo připojení bohaté Jižní Moravy k novému samostatnému státu Německému Rakousku. Ve Vídni došlo k vyhlášení provincií Detschböhmen a Sudetenland. Již po vzniku Československa projednávali němečtí politici v Mikulově požadavky sestavené starostou města Aloisem Winterem o právu sebeurčení a okamžitému připojení k Dolnímu Rakousku. Československá vláda začala přemisťovat do prostoru odpadlých okresů svoji armádu. Koncem listopadu kontrolovalo československé vojsko již 40 obcí z odtrženého území. V pondělí 9. prosince byla domluvena demarkační linie od Mikulova po Nejdek, podél toku Dyje, dále na Lednici, Charvátskou Novou Ves a Poštornou. Slováckou brigádou posílené československé jednotky se vydaly na Mikulov. První vojáci byli v Mikulově již 16. prosince. Obsadili radnici, poštu, nádraží, tedy nejdůležitější objekty ve městě. Členové německé okresní rady a vedoucí představitelé města uprchli do Rakouska. V Mikulově byl zaveden nový pořádek a byl vyhlášen zákaz nosit jiné odznaky a barvy než české.

Darja Kocábová, Miroslav Svoboda

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Na hony chodí kromě myslivců také policisté

BŘECLAVSKO: Jihomoravští policisté i tento víkend vyrazili do terénu, aby zkontrolovali, zda myslivci dodržují v …