Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Pianista
Kdysi jsem viděl film. V rozstřílené a rozbombardované Varšavě, v hořící ulici zní kdesi z polorozbořeného domu piano. Chopinovo preludium. Už nevím, jestli to byl voják, nebo uprchlý vězeň, který se rozhodl ignorovat válečné útrapy, a ponořil se do hladivého světa hudby z jiného století.
Tento fejeton píšu v sobotu 14. listopadu 2015, den po masakru v Paříži. Je to všechno hrozné a nelidské, a změní to svět. Ale já budu jako onen pianista a vrátím se do světa den předtím, do čtvrtka 12. listopadu. To jsem vystoupil se svou písničkou „Hošánku, dej si bacha“ na natáčení silvestrovského pořadu jedné hudební televize.
Tvůrci pořadu měli geniální nápad. Spojit české písničky a cirkusové prostředí. A tak se veselá hudba střídala s artistickými vystoupeními a s drezúrou různých exotických zvířat v nejznámějším českém cirkusu, o kterém napsal román Eduard Bassa o kterém natočil nestor českých režisérů František Filip televizní seriál s jímavou hudbou Karla Svobody.
Bylo to poprvé, co jsem vystupovat v cirkusovém prostředí. Všechno bývá někdy poprvé a může to být i ve velmi pokročilém věku. Řeknu vám, je to nádherné. Diváky máte všude kolem. Takže se zpívá úplně skvěle a s bezprostředním kontaktem s obecenstvem. Připadal jsem si jako klaun a to říkám v tom pozitivním slova smyslu. Na rozdíl od těch vážných, které jsem složil a které zpívám, jako třeba „Domů k mámě“, tato písnička byla veselá. Jen na ukázku část textu „Hošánku, hošánku dej si bacha, já ti teď radím jak starší brácha, když ptáčka lapají pěkně mu zpívají. Hošánku, hošánku dej si bacha. Než vlezeš do pasti, pozor dávej….“.
Samozřejmě celou písničku zde nemohu citovat, ale kdyby redakce chtěla, tak ji místo jednoho otevřeného okna mohu uvést celou. Ostatně jsem napsal hudbu i text, tak si to mohu dovolit a nemusím se žádného spoluautora ptát. Teď mě napadá takový oblíbený vtip hudebníků: „Sám si to napsal, sám si to zaranžoval, sám to nahrál, sám to nazpíval, sám to zprodukoval a sám si to koupil“
Ještě k tomu cirkusu. Protože jsme se všichni zpěváci a muzikanti motali mezi artisty a zvířaty, tak jsem před vystoupením šlápl do velbloudího razítka. Nikde nebyl po ruce žádný kartáč, ani nic, co by napravilo mou vadu na kráse, respektive vadu na kráse mých bot, tak jsem náležitě hudroval. Ovšem můj kamarád Pepa Votruba, který je mým věrným pomocníkem při všech mých televizních vystoupeních mi řekl: „Jen to nech být, takový druh razítka ti přinese štěstí“ A také že jo. Píseň, ačkoliv to byla její televizní premiéra, měla u obecenstva veliký úspěch. Na razítku jsem neuklouzl.
Takže pouze vy, moji milí čtenáři, budete mít možnost detektivně sledovat, jestli něco na mé botě uvidíte.
Tak mě napadá, že dnešní fejeton jsem mohl také nazvat „O razítku“. Ale Pianista se k vážnému úvodu hodí lépe. Pokud chcete vědět, jak hodnotím vážné události tak moje články reagující na aktuální události najdete na: hannig.blog. idnes.cz. Ve vašich oblíbených novinách však nechci drásat sváteční atmosféru a nacházím témata spíše úsměvná, odpočinková.
