Filipojakubská noc na Hanáckém Slovácku

BOŘETICE – Této noci se začalo říkat podle církevních svátků sv. Filipa a Jakuba.

Večer před sv. Filipem a Jakubem se ještě v padesátých letech minulého století ve vesnicích Hanáckého Slovácka kolem Velkých Pavlovic zdobila vrata, dveře i okna a také chlévy větvičkami (meruzalky zlaté) a to podle staré pověsti, kdy byli sv. Filip a Jakub na svých cestách přistiženi v jednom domě Židy, kteří si tento dům označili větvičkou. V noci však přiletěl anděl a stejnou větvičku dal na každý dům. Židé pak ráno nepoznali dům, který si v noci označili. Filipojakubská noc nebo také Valpružina (Valpruga, sasská bohyně byla ochránkyní před čarodějnicemi a kouzly) je noc z 30. dubna na 1. květen. Je to noc plná čar a kouzel. Otvírají se jeskyně, vydávají poklady a čarodějnice se snaží škodit lidem i dobytku. Ochranou proti zlému působení čarodějnic měly být ty zelené větvičky.
Staří Keltové v tento den slavili Beltine (zářící oheň) a zapalovali ohně a tím „očisťovali“ a chránili své domy od nečistých sil. Z toho se dochovalo „pálení čarodějnic“. Na Hanáckém Slovácku se stává novou tradicí až v posledních desetiletích. Naopak stavění májek o této noci pod okna vyvolených dívek nebo před domy představených obce je zvykem starým a zakořeněným tak, že ho v minulosti nebylo možno vykořenit i přes množství zákazů. Již v roce 1748 vydal moravský královský tribunál patent, který zakazoval májky stavět a zdůvodnil to obavou, aby se nezdražilo dřevo.
První písemná zmínka o postavení májky před dům svého děvčete je z roku 1422 a chlapec za to dostal ruku své vyvolené (Praha). Ještě v polovině minulého století se v Bořeticích tyto májky z opentlených mladých bříz stavěly. Nejvíce obdivované však bylo strkání menších májek nebo jen větví do komínů domů, kde byla svobodná děvčata. Vyšplhat na vysokou střechu s májkou, i když za pomoci kamarádů, byl velký sportovní výkon a někdy tyto májky vydržely v komínech i celý rok. Velmi oblíbené v té době bylo i stěhování všeho, co nebylo přibité, jako byly branky plotů, lavice před domy, vozy a traduje se případ, kdy byl vůz rozebrán a složen na „kalenici domu“(to se vypráví skoro ve všech vesnicích a někde se ten vůz naplní i hnojem). Vzpomínám si, že jednou byla vdově při těle přesunuta „kadibudka“ daleko do zahrady (a byla tam dost dlouho). Na Hanáckém Slovácku bylo také zvykem vysypávat nebo kreslit vápnem na silnici „chodníčky lásky“ mezi domy zamilovaných. V Němčičkách dosud píší na silnici vápnem nebo bílou barvou vzkazy, glosují události nebo jen tak píší něco, i žertovného, o majitelích přilehlých domů.

Václav Petrásek

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Česká cesta od Masaryka k Babišovi

BŘECLAV / Městská knihovna Břeclav úterý 24. 9. 2019 / 18:00 Beseda s novinářem a publicistou Erikem …