Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
MIKULOV – Příznivci festivalu nepopulární hudby Eurotrialog si v Mikulově opět přišli na své. Publikum ocenilo jako vždy hudební výběr Romka Hanzlíka, zakladatele tohoto festivalu a hlavního pořadatele.
Romek Hanzlík je jedním z největších znalců české alternativní hudby. Dlouhou dobu působil ve skupině Už jsme doma, vede agenturu Alternative Muzic Productions, která zastupuje spoustu známých kapel, organizuje festivaly, dokonce točí filmy a sem tam i něco napíše.
Jak a kdy jste se dostal k hudbě?
Jako malý kluk jsem se začal sám učit na kytaru a potom na gymnáziu v Bílině jsme založili se spolužáky studentskou kapelu, udělali jsme přehrávky a hrávali čaje o páté v Unčíně u Teplic. Potom jsme společně s Mírou Wankem, se kterým se známe od třetí třídy, založili skupinu FPB. Také jsme si říkali Čtvrtá cenová skupina. Vzpomínám si, jak jsme již tehdy v punkovem podání zhudebnili báseň Oldřicha Mikuláška Listíčko. No a pak jsme s Mírou dofúzovali až do skupiny Už jsme doma.
To už jste se stali „profíky“?
Ihned po revoluci jsme šli na volnou nohu, hodně cvičili a hodně koncertovali. Stálo nás to hodně organizačního úsilí a vyjednávání. Ale dosáhli jsme toho, že jsme pak jezdili po celé Evropě. V roce 1992 jsme poprvé vyjeli do Ameriky a pak už jsme tam jezdili dvakrát až třikrát ročně, vždy na měsíc. Když jsem s hraním začínal, někdy v těch osmdesátých letech, tak se mi to líbilo. Ještě i ta Evropa ušla, ale to věčné dlouhé cestování po Americe, ale i to hraní mě začalo unavovat a otravovat. Rozhodl jsem se, že s muzikou skončím a začal jsem se ohlížet po něčem jiném. Ale zjistil jsem, že už mi vlastně ujel vlak.
Jak jste to vyřešil?
Když mi bylo jasné, že solidní práci jen tak neseženu, vrátil jsem se vlastně oklikou opět k muzice, protože jsem si založil hudební agenturu. První jsem začal zastupovat Už jsme doma, nějak se to rozkřiklo a přibývali další zájemci. Pavel Fajt a Psí vojáci, Garage, Echt, Jablkoň, Iva Bitová a ještě další. Také pár slovenských a rakouských kapel. V této činnosti jsou nejdůležitější kontakty a v tom já mám výhodu, že za ta léta hraní znám všechny pořadatele osobně.
A co další aktivity, třeba festivaly?
Tady v Mikulově je to Eurotrialog. Původně jsem tento festival chtěl dělat v Břeclavi, ale tam jsem se nesetkal s tím správným pochopením a nadšením pro věc. Pak s Pavlem Fajtem pořádáme sraz bubeníků z celého světa, týden zkoušíme a pak děláme po republice 20 koncertů. Je to již 13. ročník. A v posledních letech organizujeme putovní festival, který se jmenuje Czech Muzic on the Road. Praxe je taková, že naplníme autobus muzikanty a jedeme šňůru koncertů. První vedla přes Polsko, Bělorusko, Estonsko, Litvu, Lotyšska až do Petrohradu. Další byla Austrálie, Nový Zéland a Tasmánie, ale už jsme byli i v Japonsku a Americe.
A co filmování?
K tomu jsem se dostal právě na těchto cestách. Je to vlastně výsledek spolupráce s mým kamarádem režisérem Václavem Kučerou. My to natočíme, on to zpracuje a je z toho dokumentární film. Nyní jsem začal točit i film o Filipu Topolovi, poněvadž si myslím, že zemřel brzy a neřekl vše. A mám v hlavě i další náměty, ale ty nebudu dopředu prozrazovat.
Slyšel jsem, že jedna z dalších aktivit je zřízení kavárny v Praze?
Ano, založil jsem v Praze na Uralské ulici kavárnu Už jsme doma, kde je například sbírka bubnů, nebo tam visí kytara Filipa Topola. Pořádáme tam také koncerty.
