Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
BŘECLAV – Bobry poškozené vrby na nábřeží v centru Břeclavi si nedávno se zájmem prohlédl i zoolog Správy CHKO Pálava Pavel Dedek. Mimo jiné doporučil, aby město neodstraňovalo nejvíce poškozené stromy úplně, ale ponechalo na nábřeží alespoň jejich torza, které tvoří životní prostředí pro vzácné druhy brouků.
Jaké druhy brouků se ve vrbách na nábřeží vyskytují a jak moc jsou vzácné?
Dutiny osluněných listnatých stromů představují specifický typ prostředí, na který je vázána řada organismů, především hmyzu (ale i houby, ptáci, netopýři). Typickým představitelem dutinových brouků je např. páchník hnědý, druh chráněný jak naší, tak i evropskou legislativou. Tento brouk nedokáže žít jinde než v dutinách, které musí splňovat řadu kritérií (typ hniloby, velikost dutiny, množství trouchu, specifické mikroklima). Společně s páchníkem bývají v dutinách také kovaříci rezaví, velcí rezavě zbarvení brouci, jejichž larvy jsou dravé a živí se např. právě larvami páchníků. Dutiny obývají také jedni z našich nejkrásnějších brouků, kovově zelení zlatohlávci skvostní. Jmenovaní brouci představují jen malou část organismů, vázaných na dutiny – pokud by mělo jít o úplný výčet organismů, vázaných na dutiny, výsledkem by bylo několik stran hustě popsaných názvy brouků, blanokřídlého hmyzu, hub atd. Vzácnost většiny obyvatel dutin vyplývá již z toho, že samotné dutiny jsou v dnešní krajině velmi vzácným typem prostředí. V hospodářském lese není stromům umožněno postupně stárnout a „chátrat“, v parcích, alejích a městské zeleni obecně jsou „přestárlé“ stromy káceny z bezpečnostních důvodů. Pro hmyz vázaný na dutiny je důležitá také osluněnost stromu. Duté stromy v hustém zápoji lesa jsou často pro hmyz „neviditelné“, resp. není schopen je osidlovat. Ve vrbách na nábřeží byly během pochůzky nalezeny pobytové znaky hned dvou vzácných obyvatel starých stromů – páchníka hnědého a zlatohlávka skvostného. Podrobnější průzkum by jistě odhalil mnoho dalších vzácných druhů.
Jak významnou lokalitou je Břeclav a blízké okolí z hlediska entomologického?
Břeclavsko je z entomologického pohledu jednou z nejvýznamnějších oblastí České republiky. Mnoho druhů se v rámci ČR vyskytuje pouze zde, popř. má na Břeclavsku nejpočetnější populace. Lužní lesy pod Břeclaví hostí více ohrožených druhů hmyzu, než většina našich národních parků a chráněných krajinných oblastí. Nejvýmluvněji dokládá tuto skutečnost fakt, že v tropickém lese v Panamě, kde se na výzkumech podílejí čeští entomologové z Akademie věd ČR, žije pouze dvakrát více druhů hmyzu než na srovnatelně velkém území lužních lesů Břeclavska. Tato biodiverzita nám však z lesů, mimo jiné i z důvodů intenzifikace dnešního lesnictví, postupně mizí.
Doporučoval jste také seřezání vrb tzv. na hlavu – jaký to má efekt (kromě toho, že části veřejnosti se takový razantní zákrok líbit nebude)?
Ořezávání stromů na hlavu má v našich zeměpisných šířkách dlouhou tradici, hlavaté vrby a další druhy stromů, jako jsou lípy, jilmy či habry, byly odjakživa součástí naší krajiny (můžeme je často vidět na starých obrazech). Ořezávané stromy poskytovaly např. dřevo ideálních rozměrů na otop. V dnešní době má ořezávání stromů na hlavu význam z několika důvodů. Poskytuje v pravidelných intervalech (stromy se ořezávaly v každých cca 3 – 7 let, podle toho, jak silná „polínka“ byla potřeba) relativně velké množství dřeva. A hlad po palivovém dřevě v poslední době roste. Dalším důvodem je skutečnost, že takové stromy tvoří dutiny mnohem rychleji než stromy volně rostlé a poskytují tak útočiště vzácným druhům hmyzu i obratlovců. Třetím důvodem, který se může uplatnit především u stromů ve městech, je provozní bezpečnost takových stromů. Nemají velké větve, které by hrozily pádem, výšku řezu si můžeme snadno upravit dle místních možností. Méně známým argumentem pro ořezávání stromů je skutečnost, že pravidelným ořezem výrazně prodlužujeme životnost dřeviny. Ořezávání stromů může být veřejností vnímáno s určitými rozpaky, jako týrání dřevin, jako cosi neestetického. Vnímání krásna je však ryze individuální a důvodem stávajícího odporu určité části veřejnosti k ořezům je spíše to, že jsme si na ořezávané stromy v krajině odvykli. Důvodů, proč stromy ořezávat, je však dost.
Proč by měl člověk vlastně vytvářet vhodné životní prostředí pro hmyz?
Jedná se vesměs o druhy ohrožené vyhynutím nejen u nás, ale v celém areálu jejich výskytu. Již to samo o sobě je důvodem, proč dělat něco pro jejich záchranu. Zvláště když víme, v čem je problém a že řešení vlastně není nijak zvlášť komplikované. Hmyz doplácí na svou „nepopularitu“ u šiřší veřejnosti. Často je vnímán jako cosi, co člověka v lepším případě jen obtěžuje, v horším přímo škodí. Tak to ale není, hmyzu u nás žije ohromné množství druhů a jen mizivé procento z nich lze zařadit do kategorie „škůdce“. Mnohonásobně víc druhů je člověku užitečných (třeba tím, že likvidují škůdce, opylují rostliny nebo působí jako sanitární služba, odstraňující potenciální zdroje nákaz jako jsou mrtvolky zvířat). U orchidejí nebo velkých dravců lidé vnímají potřebu jejich ochrany jako přirozenou. Přesvědčit veřejnost, že páchník je stejně zajímavý a ochrany hodný druh jako vstavač vojenský nebo orel královský je mnohem obtížnější. Ani výše uvedené brouky nelze úplně jednoduše zařadit mezi škůdce, protože zlatohlávci, páchníci a další druhy, obývající dutiny, se živí již odumřelou dřevní hmotou (byť kvůli specifickým nárokům na mikroklima vyžadují živé stromy, ve kterých proudí voda a míza). Nejde tedy o škůdce nebo dřevokazný hmyz v lesnickém slova smyslu – na páchníka ty stromy neumřou.
Jaká by byla nejvhodnější ochrana stromů v centru města před bobry?
Metod, jak chránit stromy ve městech před bobrem je několik. Nelze vybrat jednu 100% účinnou – přístup je potřeba upravovat podle místních možností a specifik. V rámci individuální ochrany lze kmen stromu obalit materiálem, který je pro bobra obtížné překousnout (např. silnější pletivo) – materiál by však neměl obalovat přímo kmen, mezi pletivem a stromem by měl být určitý odstup. Dají se využít i ochranné nátěry, ať už přírodní (na bázi dehtu či pryskyřice) nebo synteticky vyráběné. Využít lze i nátěr směsí trusu vrcholových predátorů (např. vlka) a zeminy. Pokud jde o skupinovou ochranu, je doporučováno např. oplocení skupiny stromů silnějším pletivem, pletivo je nutné zapustit alespoň 0,5 m do země. Alternativou je poskytnout bobrům v kritickém období atraktivnější potravu (např. využití ořezaných větví).
