Dominik Vaněk – Úžasná euforie! To jsem nezažil. Břeclav je pro něj srdcovka

Junioři Českých Budějovic mezi karanténou a nucenou stopkou stihli pouze dva zápasy, ze kterých urvali tři body. Velmi cenný obrat proti Mountfieldu řídil obránce Dominik Vaněk, jenž tak přidal další nezapomenutelné vzpomínky.

Dominik Vaněk (18 let)

Dominiku, dvěma góly jste otočil bitvu s Hradcem Králové. Kde se to ve vás vzalo?
Pro mě to byla jenom sladká tečka za celý zápas. Všichni jsme makali a je to hlavně týmový úspěch. Sám nevím, kde se to vzalo, najednou to tam spadlo. I při druhém gólu jsem viděl, že se tam Matouš Masopust tlačí, tak jsem tam jel taky. Puk se ke mně odrazil, takže jsem měl štěstí, které občas je a občas ne.

 

Byly na vás vidět obrovské emoce. Můžete je popsat?
Měl jsem velkou radost. Když jsme srovnali, měl jsem radost, protože jsem věděl, že to ještě půjde a budeme to moci otočit. A ten pátý gól, to bylo neuvěřitelné. Měl jsem ohromnou radost vůči týmu, protože vyhrajeme po takové dlouhé pauze, vstoupíme do toho zase vítězně a bude se nám hrát lépe. Euforie to byla úžasná, ještě jsem něco takového nezažil. Na tohle jen tak nezapomenu.

 

Co se změnilo do zápasu proti Dynamu?
Týmově jsme nehráli vůbec špatně. I za stavu 1:5 jsme blokovali střely, hecovali jsme se a snažili jsme se s tím něco udělat. Někdy to holt nevyjde. Sráží nás útočné fauly a zbytečné chyby, ale nevím, co za těmi inkasovanými góly stálo. Snažili jsme se všichni koncentrovat, ale někdy to nevyjde. Pardubice mají dobrý tým, mají tam zkušené hráče, byli techničtí…

 

Po karanténě jste stihli do nucené pauzy jenom dva zápasy. Co na to říkáte?
Není to nic dobrého. Odehráli jsme dva dobré zápasy, rozjeli jsme se, hráli jsme týmově a jeden za druhého, teď je to zase utnuté a navíc i bez tréninku na zimáku. Naštěstí se budeme aspoň scházet venku, ale nikdy to nenahradí led, kde je to něco úplně jiného. Není to moc dobré, snad se to co nejdříve vylepší, abychom mohli jít zase na led.

 

Odehráli jsme dva dobré zápasy, rozjeli jsme se, hráli jsme týmově a jeden za druhého, teď je to zase utnuté a navíc i bez tréninku na zimáku.“

Když se začínalo na ledě, byl jsem s áčkem na kempu a po něm jsme byli v karanténě. Tam jsem z tempa vypadl, byl jsem skoro devatenáct dní zavřený doma a nemohl jsem nic pořádně dělat. Hodně těžce jsem se z toho dostával a první dva zápasy na začátku ligy jsem to nebyl já – byl jsem hodně zadýchaný a unavený. Pak šla do karantény juniorka, ale jelikož jsem covid už prodělal, mohl jsem trénovat v rodné Břeclavi. Chtěl bych tímto hlavně trenérovi Hrbatému poděkovat, že mi to umožnili. Teď z toho zase vypadneme, což je naprd, protože i kluci v juniorce se do toho po karanténě nějakou dobu dostávali. Snad budou nějaké tréninky venku, aby nám aspoň ta fyzička nespadla. Snad to nebude tak hrozné, ale uvidíme, jak to bude.

 

Jaké to pro vás bylo vrátit se zase na domovský led?
Pro mě je to srdcová záležitost. Dělal jsem tam na ledě první krůčky, a to si člověk bude pamatovat do konce života. Je to pro mě nejlepší klub. Byl jsem strašně rád, když mi pan trenér dovolil, abych tam mohl trénovat s juniorkou i chodit s áčkem,

kterému se teď daří, takže je musím pochválit a jsem za to rád. Kluci jsou tam výborní, byl jsem tam spokojený.

 

Co vás při návratu napadlo jako první?
Hned jsem si vybavil, jak jsem jako malý stál na střídačce a učil jsem se bruslit. Když jsme byli malí, hrávali jsme tam skvělé vánoční turnaje, když nás trénoval ještě pan trenér Hodonský. Měl mě od přípravky až do šesté třídy, takže mě všechno naučil. Podobné vzpomínky utkví v paměti navždy.

 

Máte před sebou nějaké cíle?
Chci v juniorce hrát co nejlépe, protože to jsou nejdůležitější výkony. Když by si mě áčko vytáhlo na trénink, byl bych určitě rád, protože by to pro mě byla obrovská zkušenost. Priorita je ale juniorka, kde chci odvádět co nejlepší výkony, to je nejdůležitější.

 

Co vás teď čeká za program?
Od středy je nějaké omezení na šest lidí, takže bychom měli mít skupinky, po kterých bychom měli trénovat. Snažíme se všichni nějak domluvit, kdo bude kdy chodit, protože je nás přes dvacet, takže skupinek bude hodně. Pokusíme se to nějak zvládnout. Budeme mít vždycky sraz a půjdeme někam cvičit anebo běhat.

Foto Martin Voltr

Rozhovor vedla  Kateřina Kundertová

Více pak na

https://www.hokej.cz/mladez-clanek/uzasna-euforie-to-jsem-nezazil-zari-vanek-breclav-je-pro-nej-srdcovka/5051803?fbclid=IwAR3VxMwwLo-mUakCPoy_FXs9cyp7gxh8gWNxP95SvCBF1SP8nqQZy81o0-A

O nás redakce

redakce

Mohlo by se vám líbít

Změny v MHD – výlukové jízdní řády IV. etapy oprav kanalizace

BŘECLAV Ve středu 21. října 2020 bude zahájena již poslední etapa oprav kanalizace. I v …