Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Tak jsem se chtěl stát do Vánoc opět docentem. Určitě si říkáte, “ten člověk se zbláznil”. Ne, nebojte se, nechci se vydat ve svém pozdním věku na akademickou dráhu. Jde úplně o něco jiného.
Celý podzim jsem se snažil úporným trápením v podobě běhání na trenažéru a lámaním kostí v posilovně vytvořit rezervu pro nadcházející vánoční přejídání a ochutnávání cukroví. Znáte to, přijdete někam na návštěvu a už to jede: “Musíte ochutnat ještě tohle a tamto…” A já neodolám. Jednak, co se jídla týká, nemám pevnou vůli. A navíc, chutná mi skoro všechno, jak slané tak sladké. A tak se v posledním týdnu roku na třech různých vahách ukazují příšerná číla. Říkáte si, proč na třech a ne na jedné? Snažím se je totiž “ukecat”, aby ukazovaly méně než je objektivní skutečnost. Občas se jedna z nich splete a já těm dvou zbylým zazlívám, že váží špatně.
Letos jsem někdy v průběhu října přišel na to, že 110 kilogramů je až příliš a začal jsem tvrdě pracovat na tom, abych se dostal před Vánoci na hodnoty pod 100 kg, nebo-li, jak my spříznění bojem se svými váhami říkáme, abych byl “docent”, nebo-li, aby má váha se dostala pod cent. Jenže, letos se nic v tomto směru nedařilo. Jsem zvyklý chodit do posilovny ve dvou, protože dobrovolně bych tam sám nešel, neboť jako sir Winston Churchill pokládám dobrovolné sportování za zkázu těla. Zcela proti modernímu trendu sportování a adrenalinu se sir Winston se svým anti sportovním přesvědčením, na rozdíl od zdravých sportovních celebrit, dožil vysokého věku.Má sparingpartnerka pro aktivity v posilovně onemocněla a mě se podařilo před jejím onemocněním dostat na váhu 107. Po jejím uzdravení jsem se dostal na váhu 103. V tu dobu jsem vydal album základních národních písniček “Národní písničky nejenom pro dětičky”, které kdysi nazpívala malá Anuška, a my jsme ony téměř historické nahrávky digitálně očistili. I když jsem album vydal pro online distribuci iTunes, tak se mi fyzické CD tak zalíbilo, že jsem se vydal po republice rozvézt album do několika zbylých prodejen, co se ještě zabývají prodejem hudby. A při tom jsem nastydl a onemocněl. Mezitím jsem stačil natočit dvě písně do vánočního pořadu jedné televize, zabývající se pouze českou a slovenskou hudbou. Měl jsem z vystoupení, které bylo natáčeno v kostele v Kosmonosích dobrý pocit. Jenže na hod Boží jsem se večer na sebe díval a zhrozil jsem se. Tak ten tlustý chlap nasoukaný do smokingu, to jsem skutečně já?
Před Vánoci jsem se „docentem“ tedy nestal. A tak, jako všichni zpřízněnci bojem proti přibývajícím kilům, musím si dát závazek k Novému roku. A zdolat zezhora hranici 100 kg, alespoň v průběhu ledna. Navíc natáčím hodinový pořad, kde budu zpívat písně, které jsem složil. A některé jsou hodně romantické. Držte mi palce, zhubnout prostě musím. Chci být opět “docent”.
Petr Hannig
