Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
BŘECLAV – Když se řekne dovolená v Turecku, většina z nás si vybaví známá letoviska u moře. Ale země na pomezí dvou kontinentů nabízí mnohem víc. Břeclavané Pavel Přikryl a Milan Blažek se letos v létě vydali do oblasti Kurdistánu. Milan Blažek se s námi podělil o zážitky z cesty po území, které kdysi Karel May popsal v knize Divokým Kurdistánem.
Proč jste se vydali právě do oblasti Kurdistánu?
Když jsme před časem putovali po Iránu a poprvé tak navštívili Střední východ, tak nás celá tato oblast mile překvapila, ať už to byli lidé, krajina nebo památky. Říkali jsme si, že by určitě stálo za to se do této oblasti, oblasti starých kultur, ještě jednou vrátit. Volba padla na Kurdistán, jihovýchodní Turecko, oblast horního toku řek Eufrat a Tigris a území bývalé velké Arménie, jezero Van a horu Ararat.
Kudy vedla vaše cesta?
Po příletu do Istanbulu jsme se hned přesunuli na jih k syrským hranicím do Gaziantepu, pistáciového města, a odtud jsme pokračovali podél hranic do starobylé Sanliurfy, rodiště Abrahámova. Tam jsme se několik dní zdrželi. Potom jsme pokračovali do „hlavního kurdského města“ Dyiarbakaru a dále k jezeru Van, do hor nad jezerem na horu-sopku Nemrut Dagi (neplést si, má stejné jméno jako známější v UNESCO zapsaný vrchol). Odtud jsme pokračovali pod Ararat, do Dogubeyazidu a dále na sever do Karsu. Poblíž je starobylé bývalé hlavní arménské město Ani, které jsme také chtěli vidět. A nazpět přes Erzurum a Ankaru do Istanbulu.
Kurdy a Kurdistán má divák televizních zpráv spojené s nepokoji. Bylo tam bezpečno?
Podobně jako v Iránu jsme si zpětně uvědomili, jak se liší tzv. mediální realita od skutečné reality. I když Sýrie a Irák, ve kterých probíhá regulérní občanská válka, byly nedaleko, cca 200-300 kilometrů, celá oblast jihovýchodního Turecka je klidná, snad jenom bez turistů. V oblasti Vanu byly sice zesílené policejní hlídky, ale to bylo z důvodu blížících se prezidentských voleb. Celá oblast je pro cestovatele bezpečná.
Co stojí v těchto oblastech za vidění?
Celá tato oblast je pro milovníky orientu, historie a starověkých kultur rájem. Střetávaly se zde kultury a náboženství starověku (Chetité, Peršané, Řím, Byzanc, křesťanství, islám, zoroastrismus…) jako na křižovatce. Hezky je to vidět na příkladu starověkého asyrského města Sanliurfy (Urfa, později Edessa). Posvátné město, kde se dle tradice, narodil starozákonní praotec Abrahám, potom římská kolonie, kterou později ovládli Arabové, v období křižáckých válek je dobyli křižáci a vzniklo zde hrabství Edesské, a teprve potom je dobyli Turci. Nedaleko odtud je hora Nemrut Dagi, která je známá se svými obřími sochami a na jejímž vrcholu je starověká hrobka. Ale hlavní věc, která nás lákala, bylo starověké archeologické naleziště Gobekli Tepe, které je nedaleko Urfy. Jeho stáří je datované devět tisíc let před naším letopočtem a jedná se komlex několika kamenných kruhů podobných anglickému Stonehenge, jenomže o cca sedm tisíc let starší! Je to fantastické místo na úpatí hor, orientované na jih do mezopotámské nížiny.
Krásný byl i trek na vrchol bývalé sopky Nemrut Dagi (neplést,stejný název jako hora obřích hlav), nad jezerem Van, v jehož kráteru jsou tři nádherná jezera. Město pod Araratem Dogubayazit, na íránských hranicích, nad kterým stojí palác Ishak Pasha, jak z pohádky tisíce a jedné noci. A ještě nesmím zapomenout na fantastické město mrtvých, arménské Ani, které se rozkládá na hranicích s Arménií. Na Kars, který nám připomněl ruská města v Gruzii… No, je toho hodně.
Jak jste v Turecku cestovali a jaká byla s místními domluva?
Vyzkoušeli jsme všechny druhy cestování. Letadlem, autobusem, stopem, dolmušem (malý tranzit), lodí (po jezeře Van), vlakem, ale také, hlavně v horách, pěšky. Domlouvali jsme se všelijak, ale hlavní věc je, že jsme se domluvili. Na venkově moc lidí anglicky neumí, ale možná o to víc jsou pohostinější, a ve městech se dalo domluvit i německy.
Co vás tam nejvíc překvapilo – negativně i pozitivně?
Čekali jsme, že Turecko bude na východě a jihovýchodě, na rozdíl od západního pobřeží a Istanbulu, zaostalé, že v Kurdistánu lišky dávají v horách dobrou noc. Ale Turecko udělalo za poslední dobu v infrastruktuře veliký pokrok a to, že se mu říká ekonomický tygr, má něco do sebe. Východ Turecka je srovnatelný třeba s Bulharskem nebo Rumunskem. To bylo překvapení, pozitivní, ale i negativní. Divoký Kurdistán už není divoký.
Jaká byla turecká káva?
Turecká káva je, zdá se, česká specialita. Na dobrou tureckou kávu jsme si museli počkat až domů. V Turecku byla drahá a ne moc dobrá. Zato čaj byl všude. A Turci u něj hodiny klábosili jako u nás chlapi u piva.
Foto: PhDr. Milan Blažek
