Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Záplavu cyklostezek v zeleném háji,
který je domovem srnčího, laní,
mohl vymyslet jen barbar bez duše,
nechť za to nečeká fanfáry z Libuše.
Za takových okolností jsem usoudil,
jako promovaný lesní ekolog,
že nad zvířenou lesa již nezbývá,
než-li vyhlásit nekrolog.
Neboť čas letí
a do pedálů šlapou i malé děti.
Pohříchu, v lese a na jeho okraji nikomu cyklistické nájezdy nevadí, protože koho by zajímala historická definice lesa, která zní následovně: „Les je společenstvo planě rostoucích stromů a k nim existenčně přidružených živočichů, jež tvoří na ponechaném prostředí charakteristický prostor“. Z vědecké definice lesa tedy vysvítá, že nesmí být dovoleno svévolné poškozování lesního stanoviště a bránit zvěři, aby se jí dostávalo atributů TICHA a KLIDU a mohla v něm žít svým způsobem života. Již dávno mělo být ze zákona o lesích a ochraně přírody striktně zakázáno, aby noha člověka vstoupila kam si zamane.
Cyklostezky jsou pro lesní společenstvo morem, který je třeba vymýtit. Lidé se nepoučili, že jejich předkové vyrubali i lesy, které plnily i mimoekonomické funkce a estetizovaly krajinu.
Nakonec došlo k tragédii, kdy kulturní lesy na Šumavě, v rozporu se zdravým rozumem, byly vyhlášeny „národním parkem“ a tím dány v plen lýkožroutu smrkovému (Ips typhographus), kterému byly dokonce vytvořeny ideální podmínky pro zkázonosné rozmnožování se. Neboť jacísi hlupáci, či extremisté, dosáhli na ministerstvu životního prostředí záměrného vytvoření tzv. bezzásahových zón, ačkoliv – řečeno empiricky – lýkožrout smrkový musí být důsledně pronásledován až na sněžnou hranici lesa, v jejíž nadmořské výšce se však již nevyskytuje.
Nakonec došlo ke konfliktu mezi myslivci a farmáři, který lze vyřešit pouze systémovými opatřeními, jejichž návrhem na efektivní opatření si dovoluji tvrdit, že disponuji.
MŽP ČR však rezignovalo i na divočáky, kteří dávají dardu mláďatům lesní zvěře i hnízdošům a ještě si přitom chrochtají. Žel, nevzalo si příklad z císařovny Marie Terezie blahé paměti, která za pomoci vojska divočáky vybila, ale umožnila jejich chov v pevně oplocených oborách. Obory však v době války v dubnu a květnu 1945 rozvalily tanky a divočáci se znovu dostali do volnosti a dokonce za euforického nadšení myslivců.
V závěru si dovoluji formulovat jako princip, epilog:
Cyklokolony řítící se lesem,
které jsou pro zvířenu běsem,
nechť se mezi vinohrady
prohání třeba s výskotem,
ale zvěři v lese ať umožní žít
v tichu a klidu
svým tajuplným životem.
Bohumil Lošťák
