Nadávat? Žasnout? Nebo nad tím jen mávnout rukou? Cestou z koncertu k 80. narozeninám sbormistryně Jany Kaněrové jsem přemýšlel, jak reagovat na těžko pochopitelnou neúčast byť jediného zástupce vedení města. Koncert byl přece poctou ženě, která toho pro břeclavskou kulturu, věhlas města i zkulturnění duší mnoha generací studentů udělala během desítek let neskutečně mnoho. Přesto se nenašel jediný představitel města, který by přišel této výjimečné osobnosti jménem města složit hold a pogratulovat k životnímu jubileu. Vyprdli se na to, jak se říká, napříč politickým spektrem. A jak jsem si své malé dilema vyřešil? Nadávat, divit se, mávnout rukou? Postupně všechno. A pak jeden úkol navíc: Takové příště nevolit.
Jiří Holobrádek